Střípky podle zadání

Chvíle Po Boji

Bylo ticho, nikde žádné výkřiky ani světelné záblesky jen klid.

Někdo by si mohl říct, že to po vřavě bitvy bude jako pohlazení pro duši, ale já s tím nesouhlasím. Chci něco dělat! Cokoliv! Jen abych neměla před očima všechno, co se stalo. Abych neměla před očima ji!

Moody říká, že je po práci dobré přehrát si co se stalo, všimnout si stylu boje protivníků, jejich i vlastních chyb.

Já ale vidím jen ji.

Jak jí uprostřed boje spadla kápě a odkryla tu záplavu kudrlin, v očích se jí odrážela světla kleteb, ale ji nic ani na chvíli nerozptýlilo.

Byla stejná, jako když jsem ji viděla naposledy.

Tvářila se ale tak zarputile! Co se stalo s jejím snem stát se bystrozorkou?

Už nebyla stejná.

Měla stejný elán a plynulé pohyb

Ale jako by ji něco uvnitř škrtilo.

Už to nebyl stejný elán a plynulé pohyby.

Měla stejně krásné oči.

Ale byly plné slaných slz, které si nedovolila vypustit.

Už to nebyly ty stejně krásné oči.

Po jejím boku byl její manžel. Nikdy si ho nechtěla vzít… je to moje vina? Měla jsem zůstat a nechat ji, aby udělala to, na co bych bez ní neměla odvahu? Měla jsem zůstat a zbavit jí povinnosti zůstat?

Když po ní Sirius vystřelil, nemohla jsem jeho kletbu nechat najít cíl.

Byla to chyba?

Moody by řekl, že ano, já si to nemyslím.

Otočila se na mě! Viděla mě! Na chvíli, kratší než úder srdce, se usmála!

A pak se otočila a už se neohlédla…

Měla jsem ji chytit za ruku a odtáhnout do bezpečí? Říct jí, že se mnou může odejít?

Udělala bych to! U Salazara, jistě že bych to udělala!

Ale pak jsem uviděla záblesk platiny zpod kápě mužské postavy, která se vedle ní postavila. Něco jí šeptal a ona zmizela.

Jistě za ní…to kvůli ní zůstala, to kvůli ní se mnou neodešla.

Nemohla jsem jí zastavit. Nemohla jsem ji ukrást jen pro sebe, já nejsem ta, která ji potřebuje pro přežití.

Nemohla jsem…Nechtěla jsem, ale přesto žárlím! Proč nešla se mnou?

Ucítila jsem dotek na rameni.

Ted, moje kotva, moje půda pod nohama, jediný jeho dotek dokázal odnést pochyby.

Musela jít. Vím, že musela. Nemohla Cissu nechat Malfoyovi napospas.

Měla jsem to být já.

Neměla jsem odejít.

Měla jsem splnit povinnost, pak by byla volná, odešla by, kdyby věděla, že Cissa nebude sama.

Bella měla vždycky největší kuráž, a přesto jsem teď bystrozorem já a moje sestry trpí.

Ztratila jsem ji, už nejsem její sestra. Teď je jen mým nejsladším snem a mou nejhorší noční můrou.

...

Ahojky, omlouvám se že jsem tu teď nějaký čas nebyla ale znáte to... Škola.

Alee napsala jsem svůj první příběh z ich-formy a kupodivu ještě z pohledu Medy... No ale máme tu příběh poslední ze sester Blackových a to mé nejoblíbenější, Bellatrix.

Doufám že se líbilo a pokusím se někdy dopsat i ty zadání co jsem přeskočila.

Dekuji @Nath_Lupin za rekordně rychlou opravu <3

Vaše Rezi <3