Střípky podle zadání

Borgin - Strážce Tajemství

Do zaprášeného obchůdku vtrhla dívka a chlapec, oba s úsměvy od ucha k uchu a očividně šťastní.

Koho by to napadlo, že v téhle době ještě uvidíme mladé takhle si užívat, pomyslel si Borgin v zadní místnosti krámku. Nevěděl ale, že to už dlouho nevydrží, a začal otvírat dveře s plánem vyrušitelům vynadat. Vždyť na dveřích je jasně napsáno „Zavřeno,“ už otvíral dveře, když chlapec, no nyní už spíše mladý muž promluvil.

„Otec měl pravdu, vážně nechávají odemčeno, blázni…“
Rozlehl se místností hlas, který Borgin moc dobře znal. Nikdy ho ale neslyšel bez toho ledového tónu, a nejspíše už nikdy neuslyší.

Borgin se zastavil uprostřed pohybu a opatrně vykoukl zpoza pootevřených dveří. A opravu, nemýlil se. Ty ledově blond vlasy by poznal kdekoliv.

V obchůdku U Borgina a Burkese stál Lucius Malfoy.
Šťastný Lucius Malfoy, pomyslel si Borgin a vyklonil se ještě kousek, aby si mohl prohlédnout Luciusův doprovod. Jaké bylo ale jeho překvapení, když neuviděl ty typické blond kudrlinky Narcissy Blackové, ale jemné vlnité černé kadeře, které dívce zakrývaly tvář.

Borgin se zamračil.
Že by si Malfoy užíval, než vleze do chomoutu?

Znovu si prohlédl Luciusův profil. To v tom nebude, pomyslel si, na to se na dívku koukal moc, něžně? Borgin nesnášel, když něčemu nerozuměl, a proto se zaposlouchal do rozhovoru ve vedlejší místnosti.

Na Burkese, který na něj již jistě čekal u Děravého kotle, úplně zapoměl.

„Nemusíš to dělat Ciusi, víš, že ne?“ pronesla zrovna dívka jemně, a Borgin se ušklíbl, když viděl, že shlíží na Malfoyovo  zápěstí.

„A co mám jako dělat?“ Zajímavé, není naštvaný, zní spíš poraženě, zhodnotil Borgin.

Tohle ho začalo opravdu zajímat.
„Brumbál ti…“ do řeči černovlásce skočil Malfoy „Brumbál co?! Zná ten tvůj Brumbál něco, čím se toho zbavím? Zná něco, co přesvědčí mého otce, aby mě nezabil? Nebo ještě lépe! Dokáže ten tvůj úžasnej Brumbál ukončit tohle peklo?“

Lucius při hovoru zacouval ke zdi s levou rukou napřaženou před sebe jako by ji chtěl mít od sebe co nejdál, jakoby se jí bál. A když narazil zády do zdi, sesul se po ní na zem.

Borgina v tu chvíli škodolibě napadlo, že mu Burkes dluží deset galeonů. Už dávno, ještě v Bradavicích se vsadili, že žádný Malfoy by jistě nikdy neseděl na zemi.

Dívka k němu pomalu přistoupila a posadila se naproti němu. Při tom pohybu natočila hlavu trošku směrem k Burkesovi a on jí mohl pohlédnout do tváře.
Jaký byl pro něj šok, že v ní nepoznával rysy žádného čistého rodu. Od pohledu obyčejná holka, s neobyčejně milým výrazem.

Posadila se a vzala Luciusovu, pořád ještě napřaženou ruku do svých, a propletla s ním prsty. Nic neříkala, jen čekala, až se chlapec naproti ní uvolní. Až poté promluvila.

„Ne nedokáže nic z toho, Ciusi, je mi to líto, ale kdyby nás bylo víc, kdyby se všichni, kteří sdílí náš názor, připojili k němu, pak, pak bychom to možná dokázali. Možná bychom mohli tohle všechno zastavit,“

nadechla se a šeptla: „Mohli bychom být spolu, nemuseli bychom se po každém boji bát, jestli naše kletba nenašla cíl v tom druhém,“ sklopila hlavu a jemně zčervenala.

Lucius na ni koukal jak mudla na ducha a nebyl sám.
Borgin samotný měl v tu chvíli chuť dojít za Malfoyem a pořádně s ním zatřást, aby už jí konečně řekl, že si ji chce vzít…no dobře to trošku předbíhá, ale proč jí ten blb třeba neobejme a neslíbí, že se k ní přidá! Nadával v duchu.

Lucius to věděl ale, proč? Proč to dělá? Proč je tak dokonalá?
„Proč?“ zeptal se a zabodl pohled do jejího obličeje který k němu ve chvíli, kdy promluvil, zvedla.

„Protože tě nechci ztratit? Protože jsem sobecká a bojím se, že když se mnou nebudeš pořád, zapomeneš na mě! Protože tě znám a vím, že k nim nepatříš, protože věřím, že si zasloužíš novou šanci.“ Vychrlila ze sebe odpovědi na všechny otázky, které se mu již dlouho držely v hlavě.

Dívka se nadechla a podívala se Luciusovi zpříma do očí.

„Protože tě mám ráda,“ řekla do ticha poslední důvod.

Borgin viděl jak se Luciusovi rozšířily zorničky, a uvědomil si, že nesmí znát odpověď.

Nechce, aby o tom kdokoliv věděl. Může jen doufat, že se mladý Malfoy rozhodne správně, ale z jeho vzpomínek se to nikdo nedozví.

Poslední co slyšel, když vycházel z krámku zadními dveřmi bylo:

„Emmelino…“

Ahojky, vím že pozdě ale přece. Vydávám příběh do soutěže @1queenofstory se shipem od @1queenofstory... Jak originální...
Za ten otevřený konec se omlouvám a pokusím se do konce týdne vydat druhou část jako zadání se shipem, ale nic neslibiji.

Jako vždy děkujte za minimum chyb a smysluplné věty @ Nath_Lupin.

P. S. Pokud bude někde brunetka místo černovlásky stížnosti veďte ke Queeny. XD a pište do komentářů abych to opravila. Děkuju moc.

Tak snad zase brzy

Rezi<3