Střípky podle zadání

Sily aneb Když Poberta Pobertovi Čokoládu Sežral

Toho dne bylo něco jinak.

Byl to konec sedmého ročníku Pobertů, partičky Lily Evansové anebo třeba Bellatrix Blackové. Prozatím nás ale budou zajímat právě Pobertové, přesněji James Fleamont Potter a Sirius Orion Black III.

„Koukej, co jsem našel!“ zakřičel Sirius až jeho střapatý přítel málem spadl z postele, rychle se ale oklepal a hnal se k Siriovi, který se nakláněl nad kufrem jejich chytrého přítele.

„Tichošlápku uhni kousek, vůbec přes tebe nevidím,“ stěžoval si James a bylo mu úplně jedno, že se jeho přítel právě prohrabává kufrem, který není jeho. I když ho napadlo, že Náměsíčník by asi neměl radost. Když ale uviděl, co Sirius našel, veškeré pochybnosti mu vyletěly z hlavy.

Sirius našel Removu zásobu čokolády. Té z medového ráje, o kterou se nikdy nechtěl dělit.

A tak se stalo, že když Remus toho dne přišel do ložnice, našel své dva kamarády spát na jeho posteli, poseté jeho obaly od JEHO čokolády.

Remus, ač je obvykle klidné lidumilské povahy a lidi má opravdu rád - hlavně o úplňcích, to by se po nich utloukl, jak jednou doplnil pravdivě Sirius - se v tu chvíli opravdu jen těžko ovládl a nezačal kolem sebe metat Avady.

Remus měl vážně vztek, jinak by asi nedošel až k učebně profesora Křiklana, nenakráčel by si to dovnitř a nevyžádal by si svou přítelkyni, která vypadala opravdu překvapena, že Rem přišel. A že zneužil svých primuských schopností.

Jak říkám nic z toho by Remus normálně neudělal, ale šlo o Čokoládu, pochopte!

Mladá Blacková byla sice zprvu zmatená. Remus byl tak rozrušený, že mlel páté přes deváté, když ale všechno pochopila, hned se jí na tváři vyrýsoval pověstný Blackovský úšklebek…
….

U snídaně bylo toho dne rušno, Sirius a James za to ale byli rádi, celý včerejší večer se na ně totiž Remus ani nezamračil a to bylo vážně strašidelné. Přeci jen všichni víme, že Remus si čokoládu hlídá snad více než Narcissu. Ne že by to bylo potřeba, každý se k jeho čokoládě i přítelkyni bojí přiblížit…

Oba dva zloději si říkali, že to asi už prostě nechal být, a tak se nasnídali a řekli si že si skočí ještě do věže pro věci, pro jednou totiž vstali včas.

Jak naivní.

Cestou do věže se oba začali cítit divně, trošku jako když se mění do své zvířecí podoby. Sirius to hned šel zkontrolovat k oknu, ale než tam došel, vidění se mu rozmazalo a on se málem přerazil o paní Norrisovou. Neumíte si představit jeho zděšení, když místo své dokonalé siluety uviděl v odrazu jen neforemnou šmouhu.

James kousek za ním sebou škubl, když Sirius zaječel.

„Asi jsem oslepl! Jamesi já se rozpouštím! Já jsem flek!“ vyšiloval Sirius.

James nereagoval, dál si nandával a sundával brýle a při tom sledoval svou ruku. Po chvíli zvedl hlavu, a podíval se na Siriuse. Jeho jekot se roznesl hradem a někde ve sklepení se zlomyslně ušklíbla Narcissa.

…

Mnoholičný lektvar, to bylo od Remuse zákeřné, ale všechno by se – potom, co se Sirius vybrečel, že nic nevidí a že teď není nejhezčí na škole - vyřešilo a celý den šel jako po másle… přeci jen ti dva spolu drželi jak Hagrid a příšery, takže vlastně nikdo nevěděl, jestli něco provedl Sirius nebo James.

Problém přišel až po vyučování, když k Siriovi přišla Lily a ptala se, co bude s tím dnešním randem…

A v tu chvíli byl Sirius ztracený…
Jasně že musel přijmout, James na tom nebyl ještě tak dobře, aby si mohl dovolit odmítnout nabídku, která přišla od Lily.

A Sirius dostal nápad. Když je James tak mimo že si ji nedokáže omotat kolem prstu, tak mu on, Sirius, pomůže!

„Za půl hodiny, sraz na Astronomce. Jo a co ráda jíš?“ křikl na zmatenou Lily. „Vezmu jahody ty má ráda každá,“ odpověděl si sám a běžel rovnou do kuchyně. Tam nastal první problém, i přesto jak často o svojí Květince James mluvil, Sirius si nikdy nezapamatoval, co říká. A tak teď diktoval skřítkům různá jídla, co ho napadla.

Lily se za ním chvíli koukala a pak jí došlo, co řekl…Všechny?

Rozběhla se do ložnice, kde jak očekávala, byla Jamesova i její kamarádka Alice. Lily ani nezavřela dveře a hned na ní vychrlila otázku.

„Kolik měl James holek?“

Alice se na ní podívala jak na blázna a pak jí odpověděla. To na ní Lily měla ráda, nikdy zbytečně nezdržovala a šla rovnou k věci.

„Tak chodil jen s tou mrzimorkou, však víš, ta co jsi o ní říkala, že se k němu nehodí… To bylo asi na dva týdny,“ řekla Alice s očima už zase přilepenýma na časopisu který měla rozečtený. „A pak už nikdo, proč?“ Optala se.

„A kdy že jsi mu říkala, že mám alergii na jahody?“ ignorovala její otázku Lily.

„Asi ve čtvrťáku, co já vím…“ odpověděla znuděně Nebelvírka. „Proč?“ nevzdávala to.

„Tak to nám to asi nevyjde…“ povzdechla si Lily „On si to nepamatuje.“

…

Sirius se opravdu činil. Věž vypadala opravdu dobře, fialové polštářky, které vzal jen on ví odkud a spousta jahod v čokoládě, dortíků a jednohubek.

Opravdu se snažil, ale ve skutečnosti pokazil, co mohl, když se totiž Lily objevila na věži rozplakala se, ale ne štěstím jak si Sirius myslel, ale smutkem. Vždyť mu minule říkala, že fialovou nemá ráda, a k tomu ty jahody a všechny co mají jahody na rozdíl od ní rády! A k tomu si jí celý den vůbec nevšímal…

Sirius ale znovu dokázal jak je citlivý a podal jí kapesník, usadil ji na ten nejfialovější polštář a zaperlil.

„Já vím, že je to dokonalý skoro jako já, ale bulet nemusíš,“ pak se natáhl za sebe a podal jí…mísu s jahodami. „Dej si, jinak jsem je sem táhl úplně zbytečně,“ prohlásil, a tím to celé zabil.

Lily na něj chvíli koukala jak na bubáka a pak se zvedla s plánem zdrhnout od toho hajzla a vybrečet se Alici a Marlene.

Kdoví, možná byl Remus dostatečně prozíravý, nebo zasáhl Merlin, ale ve chvíli, kdy se na Siriuse v Jamesově podobě Lily naposledy ohlédla tam už stál Sirius, prostě Sirius. A Lily se usmála.

Byla nejspíš jediná holka, kterou vzal Sirius na vážné rande.

A nejspíš byla také jediná, která ho nechala stát samotného na věži, šťastná že ji zklamal on.

Úplně na poslední chvíli vydávám Sily. Děkuju že jsi na mě počkala @1queenofstory. Za korekci poděkujte @Nath_Lupin.

Snad se bude líbit.

Vaše Rezi