Střípky podle zadání

Zapomenutí aneb Setkání Dvou Vynechaných V Sovinci

Hodiny Přeměňování Dorea nikdy neměla ráda, ale první hodina po prázdninách a hned mít Brumbála, to chce fakt štěstí, pomyslela si.

Výklad poslouchala jen na půl ucha a s hlavou položenou na lavici pomalu usínala, takže do ní Augusta každou chvíli šťouchala, aby ji probudila, ale nic neřekla. Věděla, že Rea už dva týdny nenaspala víc než dvě hodiny v kuse.

Dorea opravdu vůbec nevnímala. Z Brumbálova výkladu k ní sem tam dolehlo nějaké slovo, sladké...láska...hůlkou...jemně...transformace...příbuzná formule neboli sestra.

Dorea sebou trhla a neopatrným pohybem ze stolu shodila lahvičku s inkoustem. S ní to ale ani nehnulo, v tu chvíli se totiž vrátila ve vzpomínkách do prázdnin a hlavou jí rezonovalo jediné slovo.

Sestra...sestra...sestra.

...

Ten den bylo v sídle Blacků hlučno, už od rána totiž probíhaly přípravy na oslavy narozenin šestnáctileté Dorey a dnes plnoletého Mariuse Blacka.

Oba oslavenci byli už od rána schovaní v knihovně, kam utekli po snídani, která byla jako vždy naplněná konverzací o Mariusově zrůdnosti.

„Ten kluk je obyčejný mudla, dnes má poslední šanci. Nekouzlí? Není můj syn!" vyřvával otec, jemuž přizvukovala matka a Pollux s Cassiopeou se jen ušklíbali a kývali. Její vrstevníci se je snažili napodobit.

Dorea to prostě nemohla vydržet, nechápala, jak může být její rodina tak zlá. Vždyť Marius je její bráška, který jí vždy pomůže s esejí nebo provést nějakou tu lumpárnu. Až její brzký nástup do Bradavic je rozdělil.

Sestra...sestra...sestra...

Pollux měl už dávno v Bradavicích syna Alpharda, Cygnuse i Walburgu, která do prvního ročníku nastoupila spolu s Doreou.

Cassiopea byla v sedmém ročníku, když Dora nastupovala. Dorea si proto se sourozenci nikdy nerozuměla, hlavně kvůli věkovému rozdílu ale i kvůli Mariusovi, kterého ona milovala, zatímco oni nenáviděli.

Proto se toho dne zvedla od stolu a utekla do knihovny, nedokázala jejich zlomyslnost snést.

V knihovně zůstali až do večera a nebýt oslavy, Dorea by ten den klidně zařadila mezi své nejoblíbenější.

Chvíli před večeří pro ni přišla Walburga, aby se spolu šly připravit. Obě si to užily, vlastně se vždy braly jako sestry. Dorea si tím vynahrazovala, že její sestra si jí nikdy nevšímala a Walburga si kompenzovala své dva bratry.

Sestra...sestra...sestra...

Oslava vlastně probíhala celkem dobře, Dorea se až divila. Celý večer protančila s Walburgou vždy poblíž a dokonce jí pár chlapců sklonilo poklony a ona se bavila hádáním, kterého si asi tak jednou vezme.

Všechno se ale zkazilo ve chvíli, kdy hudba přestala hrát a její otec se zvedl k proslovu.

„Drazí přátelé," začal Cygnus Black, „mnozí se jistě ptáte, jak je možné že jsme si v rodině nechali motáka. Vím, že to nedělá čest rodině, ale chtěli jsme být šlechetní a dát mu šanci se polepšit. Docházeli k němu nejlepší učitelé z celé Británie, ale ten nevděčník se nesnažil, proto už není můj syn," místností se rozlehl ohlušující potlesk.

A Dorea jen seděla a po tváři jí stekla jediná slza.

To byla ale chyba, její matka si té neposedné slané kapky totiž všimla.
Violetta Blacková se naklonila ke své nejmladší dceři a hrubě ji přinutila podívat se jí do očí.