School》Doil [ ✔ ]

『1』『2』

    O pár dní později mě i malého pustili domů. Samozřejmě, že nás vyzvedl Johnny a zase jsme jeli k němu domů.

,, Haechan se na vás už strašně moc těší. " pověděl mi s úsměvem na tváři.
,, Hlavně se nemůže dočkat až uvidí Jena. "

,, My se na něho také moc těšíme. " pousmál jsem se a podíval se na Jena v sedačce speciálně pro něj.
,, Dlouho jsem ho neviděl. "

,, Rozumím. " Johnny se uchechtl.
,, Akorát pořád nechápu, jak můžeš Haechana oslovovat andílkem. " pokroutil hlavou.

,, Protože je to andílek. " řekl jsem.
,, Nevíte co s tím vaším ďáblíkem máte, Haechan je úžasné dítě. " usmíval jsem se.

,, No, jsme tady. " zastavil auto před domem.
,, Ten už má hotový oběd, takže jestli máš hlad, můžeš si dát. " otočil se na mě z předního sedadla.

,, Mám hlad, netušíš jak veliký. " řekl jsem.
,, Nemocniční strava je příšerná. " postěžoval jsem si.

,, To věřím. " zasmál se.
,, Tak jděte s malým dovnitř, zbytek věcí vezmu já. "

,, Dobře. " vysedl jsem a následně vzal sedačku s malým Jenem. Poté jsme šli zaklepat na dveře, které se hned otevřeli a v nich stál usměvavý Ten.

No, úsměv mu moc dlouho nevydržel.

,, Kde je Johnny ? " zamračil.
,, Jasně jsem mu řekl, že ti má se vším pomoct a on tě nechá nést Jena ? "

,, Tene, klid. " pousmál jsem se na něj.
,, Kdybych věděl, že ho nezvládnu unést, tak bych mu řekl a on by mi určitě pomohl. " snažil jsem se ho nějak uklidnit. Poslední dobou se Ten na Johnnyho jenom zlobí.

,, I tak. " zamumlal a vešel dovnitř, abych mohl i já vejít.

,, Kdepak je můj úžasný andílek ? " zavolal jsem přes celý barák, aby mě Haechan slyšel.

Hned na to jsem uslyšel dupot malých nožiček, a pak se mi poskytl pohled na Haechana, jak běží po schodech.

,, Taeile ! " zakřičel radostně a přiběhl ke mně, kde mi pevně objal nohy.

,, Ahoj, Haechanie. " široce jsem se usmál a rozcuchal mu vlásky.
,, Chceš vidět miminko ? " otázal jsem se ho, i když jsem věděl co odpoví.

,, Ano ! " má odpověď se mi potvrdila.

,, Tak mě teď na chvíli pusť. " řekl jsem a Haechan poslechl. Já se posadil na pohovku a sedačku položil na zem vedle svých noh.

,, O můj bože ! " Haechan si dal ruce přes ústa.
,, Miminko je nádherné ! " nemohl se na něj přestat dívat.

,, Jmenuje se Jeno. " prozradil jsem mu jeho jméno a Haechan se na mě šokovaně podíval.

,, Jeno ? " chtěl se ujistit, a tak jsem přikývl k souhlasu.
,, To jméno jsem vybral já ! " opět mě pevně objal, ale teď už kolem hrudi, protože jsem byl níž a on na mě dosáhl lépe.

,, Ano, je. " zasmál jsem se a objetí mu oplatil.

,, Děkuji. " dal mi pusu na tvář.
,, Děkuji děkuji. " dal mi dvě další.

,, Není vůbec zač, Haechanie. " zasmál jsem se, a také mu dal pusu na tvář.
,, Tvůj návrh byl nejlepší, ale nikomu to neříkej. " zašeptal jsem mu do ucha.

,, Rozkaz, kapitáne ! " zasmál se.

,, Taeile, tady ti nesu oběd. " přišel k nám do obýváku Ten i s talířem plného jídla.
,, Jelikož vím jaké je jídlo v nemocnici, tak jsem usoudil, že budeš chtít něco domácího. " usmál se na mě a talířek, i s příborem, položil na stůl, který byl přede mnou.

,, Mockrát ti děkuji. " poděkoval jsem.
,, Opravdu mám veliký hlad, protože jídlo v nemocnici se většinou jíst nedalo. " povzdechl jsem si.

,, Naprosto ti rozumím. " usmál jsem se.
,, Haechanie, Zlato, nech teď Taeila v klidu, aby se mohl najíst. " pohladil ho po vlasech a on přikývl.

,, Budu taky papat ? " zeptal se, když mě pustil.

,, Už to máš nachystané. "

,, Super ! " hned běžel do kuchyně, aby se také mohl najíst.

Já posunul sedačku bokem a přisunul si stůl blíž k sobě, abych neměl talířek tak daleko od sebe.

,, Tene ? " oslovil jsem ho.
,, Johnny už přišel z venku ? " otázal jsem se ho, protože jsem Johnnyho vůbec nezaregistroval.

,, Jo, už jo. " přikývl.
,, Je teď nahoře, proč se ptáš ? " zeptal se zase on mě.

,, Vůbec jsem ho neviděl ani neslyšel. " řekl jsem a začal jíst.
,, Tene, tohle je naprosto úžasné. " spokojeně jsem zamručel a hned si dal další sousto do úst.

,, Děkuji. " nad mou pochvalou se usmál.
,, Chceš, abych Jena vzal do pokoje ? Nebo ho chceš mít ještě u sebe ? " položil mě dvě otázky.

,, Ještě ho chci mít u sebe. " odpověděl jsem a na Jena koukl. Během té chvíle, co tu Haechan není, usnul.

,, Chápu. " přisedl si ke mně.
,, Nechci tě moc rušit, když jíš, ale můžu ti něco říct ? " začal mluvit vážně až jsem začal mít strach.

,, Vůbec mě nerušíš. " natočil jsem se k němu.
,, Spíš mě teď děsíš. Děje se něco ? "

,, Tak trochu ano. " sklopil pohled.
,, Už vím, proč jsem na Johnnyho pořád naštvaný. "

,, Proč ? " položil jsem naprosto debilní otázku, protože mi to Ten stejně poví, ale nic lepšího ze mě v danou chvíli nevylezlo.

,, Asi měsíc zpátky jsem něco zjistil a jelikož jsem si chtěl být nastoprocent jistý, domluvil jsem si schůzku u doktora, na které jsem byl včera. " pověděl mi.

,, Tene, teď mě opravdu, ale opravduděsíš. " chytil jsem ho za ruku.

,, Jsem zase těhotný. "

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Po kratší době, jsem zase tady !

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere