School》Doil [ ✔ ]

『8』

    ,, Taeile ? Jsi tady ? " uslyšel jsem Johnny zpoza dveří, které se následně otevřely.
,, Pane Bože, Taeile ! Co se stalo ? " hned ke mně přiběhl.

,, Strašně to bolí, Johnny. " po tvářích mi steklo několik slz.

,, Co tě bolí ? " optal se.

,, Břicho. " zhluboka jsem se nadechl, abych se před Johnnym ještě víc nerozbrečel.
,, Musím do nemocnice. " dostal jsem ještě ze sebe.

,, Do nemocnice ? " nadzvedl nechápavě obočí.

,, Uhm. " přikývl jsem k potvrzení.
,, Prosím, pomoz mi. " podíval jsem se mi přímo do očí.

,, Neboj, jdeme do nemocnice. " ujistil mě, vzal mé věci, které si dal přes rameno a poté si vzal mě do náruče.
,, Pane Bože. " vydechl v šoku.

,, Co se děje ? "

,, Nechci tě nějak strachovat, ale pod tebou se na zemi utvořila menší lužička krve. " odpověděl mi.

,, Cože ?! " vykřikl jsem.
,, Musím rychle do nemocnice ! Hned ! " začal jsem panikařit.

Nemůžu o to mimčo přijít takhle. Prostě ne.

,, J-jo, hned. " Johnny se lehce zakoktal, ale jednal. Vyběhl z učebny a běžel hned na parkoviště. Samozřejmě se na nás otočilo několik lidí, kteří mi momentálně byli někde.

Johnny mě posadil do svého auta na místo spolujezdce, mé věci dal na zadní sedadla a sám si sedl na místo řidiče a vyjel do nemocnice.

Jelikož Johnny jel celkem rychle, byli jsme u nemocnice během pár minut a už mi Johnny pomáhal z auta ven; zase si mě vzal do náruče. Vběhl do budovy a hned se začal shánět po nějakém doktorovi. Naštěstí šla kolem doktorka, u které jsem byl ráno na ultrazvuku.

,, Co se stalo ? " otázala se a pohledem kmitala mezi mnou a Johnnym.

,, Já vlastně ani nevím. " odpověděl Johnny a šel za doktorkou, která mu rukou naznačila, ať jde za ní.
,, Našel jsem ho v učebně na zemi, jak se drží za břicho, které ho strašně bolí. Dokonce i krvácí zespodu. " pověděl ji co zatím ví.

,, Položte ho sem. " ukázala na lůžko a Johnny tak udělal.
,, Teď prosím odejděte. " podívala se na něj.

,, A co s ním je ? " nehodlal odejít jen tak.

,, Běžte, hned ! " zvýšila lehce hlas. Johnny se na mě podíval, a pak z ordinace odešel.

Doktorka ihned po jeho odchodu mi sundala kalhoty a začala něco dělat. Já vlastně vůbec netuším co se děje. Od doby, co jsem zjistil, že krvácím, moc nevnímám své okolí.

,, Pane Moon ? " chytila mě za ruku sestra a já se na ní podíval.
,, Jak se vám to stalo ? " zeptala se mě.
,, Musíme to vědět. "

,, Já... " odmlčel jsem se.
,, Já jsem spadl břichem přímo na kraj stolu. " zalhal jsem, protože kdybych řekl pravdu, Doyoung by mě stoprocentně zabil.

,, Zakopl jste nebo něco ? " ptala se dál.

,, Ano. " přikývl jsem.
,, Zakopl jsem. Jsem dost nešikovný. " už jsem to nevydržel a vzlykl jsem.

,, Všechno bude v pořádku. " sestra mě pohladila po vlasech.
,, Páni doktorka je velice šikovná. " usmála se na mě.

Já jenom přikývl a stiskl její ruku, jelikož jsem u sebe neměl nikoho jiného, tohle byla jediná možnost.

,, Pane Moon ? " chytila mě volnou rukou za rameno a zatřásla se mnou.
,, Pane Moon, teď musíte zůstat při vědomí. " snažila se mě nechat při smyslech, ale já I tak ztratil vědomí.

🖤

,, Taeile ? " zaslechl jsem něčí hlas, který zněl jako by patřil Johnnymu.
,, Taeile. "

Pomalu jsem otevřel oči, ale i tak jsem musel několikrát zamrkat, protože mé vidění bylo ulepené od slz.

,, Johnny ? " podíval jsem se na něj.
,, Jsi to ty ? " potřeboval jsem si byl jistý.

,, Ano, jsem to já. " usmál se na mě.
,, Doktorka mi řekla, že jsi těhotný. " začal nepříjemnou konverzaci.

,, Je to dítě v pořádku ? " sklopil jsem pohled a dal si ruku na břicho.

,, Podařilo se jí krvácení zastavit včas, takže ano, dítě je v pořádku. " chytil mě za ruku, kterou následně lehce zmáčkl.

,, Díky bohu. " vydechl jsem se značnou úlevou v hlase.

,, Proč jsi nic neřekl ? "

,, Johnny, teď to neber jako urážku, ale neznáme se moc dlouho na to, abych ti řekl o takové věci. " opět jsem se na něj podíval.
,, Hlavně jsem pořád přemýšlel nad tím, jak to řeknu vedení. "

,, Chápu a vůbec se na tebe nezlobím, i když jsi mi lhal. " vyšpulil spodní ret.

,, Omlouvám se. "

,, Odpuštěno. " pousmál se.
,, Asi bych se choval stejně, asi. Já ve vztahu jsem ten nahoře, takže nevím jak to chodí. "

,, Johnny ! " praštil jsem ho do ramene.

,, No jo, pardon. " zasmál se a já s ním.

,, Mohu vědět, kdo je otec ? " otázal se na vcelku seriózní otázku. No, a co teď...

,, Nemůžeš, protože já sám to taky nevím. " zas a opět mu lžu, ale potom co mi Doyoung udělal, je lhaní pro mou bezpečnost; i pro bezpečnost dítěte.

,, Aha. " kývl.
,, Tak to ještě víc chápu, proč jsi mi o tom nechtěl říct. "

,, Jo... " vydechl jsem.
,, Ale dost o mně. Ty máš přítele ? " stočil jsem konverzaci k němu. Už se totiž dál nechci bavit o mém těhotenství. Dítě je v pořádku, to je hlavní věc, takže dál s ním nemusím nic řešit.

,, Mám. " potvrdil mi to se širokým úsměvem na tváři.
,, Jmenuje se Ten. "

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Jak se vám líbí vývoj příběhu ? Upřímně, už to mám zase strašně uspěchané, ale mně to prostě jinak nejde 😂😅

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere