Střípky podle zadání

Tajemství dopisu

Ve zmijozelské společenské místnosti bylo toho dne nezvykle prázdno, na koené sedačce u krbu sedělo pár páťaček,u stolku v rohu místnosti posedával Malfoy a Black se svou elitou.

Nikdo si proto nevšiml dívky která se opatrně proplížila ven na chodby, věděla že kdyby si jí všimla Druella Rossierová která spořádaně seděla vedle mladšího Blacka, nikdy se k jezeru nedostane.

Na chodbách bylo ticho a černovlasé dívce se kvůli tomu zdálo že její kroky musí slyšet snad i starý Dippet ve své pracovně. Když už dívka procházela kolem velké síně, z ničeho nic se zastavila a rychle začala prohledávat kapsy. Nejspíše našla co hledala protože vytáhla pár pergamenů a rozložila je na parapet kam dopadalo měsíční světlo z venku.
Před ní leelo pár receptů na lektvary přepsané jejím úhledným rukopisem, vytržená stránka z knihy, plná černé magie, kterou vzala z nočního stolku Wallburgy.
Kvůli tomuhle se poslední dobou často hádaly Wall totiž sympatizovala s touto formou magie a to se jí nelíbilo, teď se vlastně také nebaví... Měla tam také seznam věcí které musí koupit o víkendu v Prasinkách. Po chvíli kdy se probírala touto hromádkou našla tolik vytoužený dopis, no spíš pomačkaný kus papíru.

Byl to dopis od jejího nejlepšího přítele, kvůli kterému vlastně také vylezla ze své vyhřáté postele v tuhle hodinu.

V dopise ji žádal o schůzku u jezera, byla ráda že jí napsal, nebavili se spolu u věky a jí se opravdu stýskalo po rozhovorech s ním, nebyla si ale jistá jestli dělá dobře, přeci jen to On přerušil kontakt a začal jí spolu se svými nebelvírskými přáteli nadávat. To vechno věděla ale jak by ho mohla odmítnout? Jak by mohla, vždyť i jen vteřina strávená s ním smaže těch několik let samoty.

V tu chvíli naše černovláska nadskočila, když uslyšela kroky blížící se směrem k ní. Rychle zaběhla do prázdné učebny na konci chodby a snažila se snad ani nedýchat aby si jí potenciální primus či učitel na hlídce nevšiml, opravdu totiž nestála o problémy.

Jaké bylo její překvapení když uslyšela hlas své dlouholeté přítelkyně Wallburgy která mluvila s...Abraxasem Malfoyem!?
To ji donutilo přiblížit se ke dveřím a vyslechnout část rozhovoru, který ji přiměl, aby druhý den urovnala své spory s mladou Blackovou a byla jí v následujícím období dobrou přítelkyní.

Přeci jen dopis ve kterém stojí že si musíte do roka vzít svého nenáviděného bratrance není nic příjemného, ještě k tomu když je očividně zamilovaná do někoho jiného jak dívka pochopila.

Zdrcený pár se natěstí po chvíli odebral někam do hlubin hradu, přesněji do prefektské koupelny, ale o tom třeba jindy. A naše Zmijozelka mohla pokračovat ve své cestě za dobrodružstvím.

Díky nově nabytým informacím které celou cestu probírala se jí zdálo že cesta k jezeru jí uběhla snad nejrychleji za celých sedm let, kdy tudy chodí. Rychle se rozhlédla po okolí, a když zjistila že je tam opravdu sama, sedla si, a znovu se pustila do čtení dopisu.

Nebyl to nijak dlouhý dopis, žádný zázrak literatury se nekonal ale bylo to jeho písmo a ona věděla že po tom samém kousku pergamenu, který zrovna drží, přejíděla i jeho ruka.

Dopis nebyl ani nijak citlivý nebo omluvný, vlastně byl velmi strohý, s žádostí, velmi podivně formulovanou, aby se dostavila v jedenáct k jezeru ale jí to nevadilo, láska je přeci slepá že...
A tak seděla a čekala u jezera ve kterém se odráel měsíc a sem tam zabublalo, když se pod hladinou mihl nějaký ten vodní tvor.

Dívka nemusela čekat dlouho a uviděla stín, z kterého se po chvíli vyklubala štíhlá chlapecká postava s divokým rozcuchem, který tak milovala.

Když přišel blíž nestačil ani pozdravit a už mu jeho kamarádka z dětství skočila do náruče.

"Fleamonte, co jsi potřeboval?" zeptala se když už oba seděli pod stromem od kterého před chvílí vstala aby ho přivítala. Netušila že po odpovědi se dozví jak se teď asi cítí Wallburga.

Fleamont Potter se na ni podíval, a v jeho očích byla taková spousta jiskřiček jako je hvězd na obloze nebo také v rodokmenu Blacků, byl šťastný, jak by také ne kdy mu řekla ano!

Proto vlastně za svou přítelkyní šel, chtěl urovnat jejich přátelství tím že ji poprosí aby mu šla za svědka! Geniální nápad, no ne?

"Víš, s Phem jsme to jetě nikomu neřekli, " začal opatrně.
Dívce v tu chvíli pohasly oči, už to nebyly šťastné hvězdičky které zářily ve tmě.
Ne, Fleamont by je popsal spíš jako temnou vodu v jezeře, nebezpečnou a smutnou, ale přesto sebral odvahu, jak se na Nebelvíra sluší a pokračoval, "ale u nějakou dobu spolu jsme ví, a já...já poádaljsemjíoruku!"

Pak, když Zmijozelka nijak nereagovala myslel si že mu nejspíš nebylo moc rozumět, a tak to zopakoval a rovnou se i pochlubil, "Požádal jsem Phem o ruku a...a ona řekla ano."
Skoro to zašeptal jako by tomu pořád nemohl uvěřit, nevěděl ale že ona mu rozuměla, a to moc dobře, nevěděl ani že zrovna teď jí jeho věta zní v hlavě pořád dokola a zařezává se jí do hlavy jako ta nejšpičatější jehla.

Dívka sebrala síly a podívala se Fleamontovi do očí, do očí které zářily jako dva lampiony, byl štěstím bez sebe ale ona si byla jistá že její oči nic z jeho štěstí nepobraly, už nikdo jí neřekne že vypadají jako hvězdné nebe, teď už zbyla jen temnota.

Přesto věděla že bude muset zareagovat a tak nasadila zmijozelskou masku, schovala veškeré pocity a konečně udělala to co se čekalo
"Gratuluju," pokusila se i usmát ale vyšel z toho jen prapodivný škleb
"... a mě to říkáš ..?"
Vlastně se ani neptala, spíš konstatovala že pořád nechápe podstatu tohoto setkaní když by jí to klidně mohl napsat.
Srdce by jí zlomil tak jako tak...

Fleamont se ale usmál ještě víc pokud to vůbec šlo a naklonil se k ní aby jí to mohl pošeptat, snad aby to bylo důvěrnějí
"Protože chci abys mi šla za svědka " řekl to jako by to bylo úplně jasné, odklonil se od ní a zadíval se jí do očí. Jaké bylo jeho překvapení když nich uviděl slzy, a štěstím se rozhodně nezjevily, to mu bylo jasné.

"Nenávidím tě Fleamonte Pottere!" rozlehlo se po celých pozemcích Bradavic tak zničeně že měl Brumbál kterého to probudilo chuť nabídnout narušiteli místo trestu šálek citrónového čaje.

Dívka se na Fleamonta ještě chvíli dívala se slzami již volně tekoucími po tvářích a pak se otočila a rozběhla se k hradu.

Fleamont chvíli koukal jestli je to pravda. Opravdu pláče?
Ale když se dívka rozběhla vzpamatoval se, zastavit se ji ale nesnažil, místo toho mu z úst uniklo jen tiché
"Eileen..."

A tak se stalo, že Eileen Princeová ztratila štěstí kvůli jednomu proklatému dopisu.

A tak se stalo, že Eileen Princeová proplakala noc v dívčích umívárnách.

A tak se Eileen stala na jednu noc slabou aby ráno vstala silnější a připravená na všechny rány které jí život ještě dá.

Tak jsem to zvládla a i já přidávám svůj střípek do soutěe od úasné @1queenofstory. doufám e se líbilo, bez mučení přiznávám e jsem asi do 700 slov nevěděla kdo vlastně ta hlavní hrdinka bude...a kdy jsem si tam napsala Fleamonta tak jsem si to spojila se Severusem a Lily a nějak mi z toho vylezla Eileen Prince-Lloydovou, pak u jen pár úprav aby to vechno sedělo (snad sedí) a tadá tady to je.

Děkuju za komentáře a hlasy, vae Rezi :D