Vysněný svět || Dramione, Scorpius, FF ✅

11. Kapitola

Hermiona velmi litovala toho, jak se před dvěma týdny zachovala. Od toho incidentu, kdy Draca políbila, byl její bývalý manžel ještě více odtažitý. Odmítal byť jen překročit práh domu pokaždé, když vyzvedával nebo vracel Scorpiuse. Sotva s ní promluvil a bylo na něm poznat, že by s ní nejraději vůbec nenavázal ani oční kontakt. A Hermiona měla strach, že zničila jakoukoli šanci, že by svého manžela mohla dostat zpět a všechno napravit. Protože když s ní prohodil sotva dvě věty, jakou měla šanci, že by se k ní vrátil?

Vzhledem k tomu, jak to mezi ní a Dracem nyní bylo, Hermiona to nehodlala vzdát. Věděla, že bude muset být velmi opatrná, ale stálo ji to za to. Jenže stačil jeden špatný tah a ona by mohla zničit i tu poslední naději na opravení jejich vztahu. Pokud by se podruhé zachovala tak zbrkle, Draco by se mohl stáhnout ještě víc a ona by neměla už žádnou šanci mu dokázat, že udělá všechno proto, aby vše napravila, protože jej stále hluboce miluje. Měla poslední šanci dát rodinu zase dohromady.

Hermiona si stále nebyla jistá, jak dál postupovat a tak se prozatím rozhodla trávit co nejvíce času se svým synem. Pro Hermionu, která najednou měla osmiletého syna, to byla zásadní změna. Byla zvyklá na téměř tříletého malého chlapečka, který potřeboval neustálou pozornost, ne na rostoucího chlapce, který nepotřeboval a snad ani nechtěl, aby kolem něj jeho matka běhala dvacet čtyři hodin denně.

Stále jí připadalo zvláštní nekontrolovat svého syna každou chvíli a měla pocit, že si na to snad nikdy nezvykne. Nyní si Scorpius hrál venku na zahradě a Hermiona jej pozorovala přes okno v kuchyni. Poté si vzala šálek čerstvě uvařené kávy a naposled svého syna, který si právě kopal s míčem, zkontrolovala pohledem, než zamířila do obývacího pokoje. Zatímco si Scorpius spokojeně hrál na zahradě, Hermiona se schoulila na pohovku s její novou knihou.

Hermiona se do knihy po pár stránkách tak ponořila, že si ani neuvědomila, že uběhla hodina. Vložila do své knihy záložku, položila ji na konferenční stolek a vstala, aby mohla jít zkontrolovat Scorpiuse. Sotva však došla ke dveřím, které vedly do zahrady, uslyšela hlasitý výkřik, následovaný hlasitou dunivou ránou.

„Scorpiusi!“ vykřikla Hermiona zděšeně a rozběhla se ke dveřím. Prudce je otevřela a srdce jí vynechalo úder, když spatřila svého syna nehybně ležícího uprostřed zahrady. Vedle něj leželo koště, což naznačovalo, že se pokoušel létat. I bez vzpomínek na posledních pět let věděla, že Scorpius měl jasně zakázáno létat bez dozoru, neboť jí to řekl Draco, když jí tehdy oznamoval, že jejich syna naučí létat, než odjede poprvé do Bradavic.

Hermionino naštvání, že si Scorpius za jejími zády vytáhl koště a snažil se létat, nebylo v tuto chvíli tak důležité ve srovnání s jejími obavami o zdraví jejího syna. Když přiběhla ke Scorpiusovi, starala se jen o to, zda je její malý chlapec v pořádku. Měl zavřené oči a nehýbal se, ale tlukot jeho srdce ji alespoň trochu uklidnil. Chtěla vzít svého syna do náruče a vzít ho do nemocnice u sv. Munga, ale věděla, že jeho přesun by mohl být pro něj nebezpečný. A tak vytáhla hůlku, vyčarovala patrona a poslala po něm Dracovi zprávu.

„To bude v pořádku, Scorpiusi,“ zašeptala Hermiona, když ho jemně pohladila po blonďatých vlasech. „Tatínek je na cestě.“

Seděla u Scorpiuse jen pár minut, které se však zdály jako celá věčnost. Její syn najednou vydal něco jako bolestné zasténání, když otevřel oči a snažil se pohnout, ale Hermiona ho ihned zastavila.

„Zůstaň ležet, Scorpe,“ řekla a konejšivě jek pohladila po tváři. „Bolí tě něco?“

„Moje hlava,“ zašeptal Scorpius, když se jeho oči začaly znovu zavírat. „A můj kotník.“