7. Kapitola

459 22 1
                                    

Hermiona se po několika hodinách začínala konečně probouzet. Uslyšela tichý rozhovor, který někdo vedl v místnosti. Když pomalu otevřela oči, okamžitě poznala, že je v nemocnici.

„Je vzhůru!" zvolal ženský hlas.

Kudrnatá čarodějka se mírně zamračila, když poznala, že hlas patří Ginny. Ne, že by nebyla ráda, že ji její nejlepší kamarádka  přišla navštívit, ale byla by raději, kdyby měla po svém boku svého manžela.

„Je skvělé, že jste zpět, paní Grangerová," řekl lékouzelník v citronově zeleném hábitu.

Hermiona nechápavě svraštila obočí. „Jsem Malfoyová," řekla a na posteli se posadila.

Lékouzelník se znepokojeným výrazem na tváři pohlédl na Ginny a poté zpět na svou pacientku. „Hermiono, pamatujete si, co se vám stalo? Víte, proč jste v nemocnici?"

„Spadla jsem ze schodů," odpověděla Hermiona s přikývnutím. „Uložila jsem Scorpiuse do postýlky a pak jsem si chtěla jít číst. Na schodech jsem asi na něco šlápla, protože jsem ztratila rovnováhu a pak jsem už padala ze schodů. Nestihla jsem se chytit zábradlí."

„Co se děje?" zeptala se Ginny lékouzelníka a v očích se jí lesklo zděšení a panika. „Co je s ní?"

„Kde je Scorpius?" zeptala se Hermiona ustaraně. „A co moje druhé dítě? Jsem ve druhém měsíci."

„Paní Grangerová, incident, který jste právě popsala, se stal před pěti lety," řekl lékouzelník opatrně. „Nyní jste tady, protože vás srazilo auto. Přivezli vás sem z mudlovské nemocnice na vyžádání tady paní Potterové. Nicméně, byla jste v bezvědomí jen pár hodin."

Hermiona se zmateně zamračila a snažila se vzpomenout si. Ne, nic o tom, že by ji srazilo auto si nepamatuje. „To není možné. Byla jsem doma a spadla jsem ze schodů," stála si za svým.

„Spadla jsi, Hermiono, ale to bylo před pěti lety," řekla Ginny tiše. „Tenkrát jsi byla několik dní v kómatu, ale tentokrát jsi byla mimo jen pár hodin."

„To nedává smysl," zamumlala Hermiona. „Přesně si pamatuju, že jsem spadla ze schodů."

„Nejspíš máte jen dočasný výpadek paměti. Naštěstí náraz nebyl tak silný, takže by se to mělo co nevidět zase spravit," řekl lékouzelník. „Ten pád ze schodů byl mnohem horší," zasmál se, ale Hermioně to teda rozhodně vtipné nepřišlo.

„Takže jsem ztratila vzpomínky v hodnotě pěti let," řekla Hermiona tiše. „Vážně je to jen dočasné?"

„Myslím, že ano," odpověděl lékouzelník s lehkým úsměvem. „Avšak necháme si vás tady přes noc, aby jsme se ujistili, zda nedošlo k nějakému vážnému poškození mozku. Prozatím je to ode mě všechno. Přijdu vás zkontrolovat později." S těmito slovy lékouzelník odešel.

„Proč mi pořád říkal mým starým příjmením?" zeptala se Hermiona Ginny, jakmile lékouzelník opustil místnost.

„Protože je to tvoje příjmení," řekla rudovlasá žena, když se posadila na židli vedle Hermioniny postele. „Po rozvodu sis ho nechala změnit."

„Rozvod," zopakovala Hermiona tichým hlasem. Najednou se jí začalo dělat špatně. Co má tohle znamenat?

Ginny smutně přikývla a chytla Hermionu za ruku. „Když jsi spadla ze schodů, přišla jsi o dítě. Poté jste s Dracem byli chvíli od sebe. Řekli jste si, že si od sebe potřebujete jen na chvíli odpočinout. Víš, dávala jsi mu to za vinu. Pořád jste se kvůli tomu jen hádali. I když jste se pak snažili kvůli Scorpiusovi vaše manželství zachránit, bylo to horší a horší a tak jste se rozvedli."

Hermiona zalapala po dechu a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Nemohla uvěřit tomu, co jí Ginny právě říkala. Odmítla věřit tomu, že by to s Dracem mohlo být tak zlé, že by se rozvedli, že by to úplně vzdali. I když se často hádali, vždy věděla, že se navzájem hluboce milovali a dokázali věci nakonec vyřešit. Nechtěla věřit tomu, že by jeden z nich jejich boj vzdal. Nebo, že to nakonec vzdají oba. To prostě nebylo možné.

„Vím, že je to těžké, Hermiono, ale stalo se," řekla Ginny opatrně, když viděla, jak se Hermiona snaží pochopit, co se děje. „Všechno bude zase dobré, uvidíš."

„Ne," Hermiona znovu zavrtěla hlavou. „Odmítám tomu věřit. Nevím, co se stalo, ale nenechám Draca odejít bez boje. Je to můj manžel a máme být spolu. Není možné, aby jsme nebyli spolu. Patříme k sobě, Ginny."

„Je příliš pozdě, Hermiono," řekla rudovláska smutně. Bylo těžké vidět svou nejlepší kamarádku takhle. Navíc jejich rozvod zasáhl všechny. Kromě Luciuse samozřejmě, ten je nyní šťastný. Nicméně všichni jejich rozvod nesli těžce. Bylo velmi těžké se s tím smířit. „Jsi rozvedená. Draco šel dál a ty musíš taky."

„Má teď někoho jiného?" zašeptala Hermiona, když ucítila, jak jí slzy začínají štípat v očích. „Ginny, řekni mi pravdu, prosím."

„Chodí s Astorií Greengrassovou," zamumlala Ginny a konejšivě pohladila Hermionu palcem po hřbetu ruky.

To bylo poslední kapka. Hermiona, která se cítila, jako by jí někdo vyrval srdce z hrudi, sklopila hlavu a začala plakat. Ať se dělo cokoli, nelíbilo se jí to a jediné, co chtěla, bylo probudit se a vrátit se do normálního života. Do života s Dracem a jejich synem po svém boku.

„Nechám tě odpočívat," řekla Ginny, když vstala. Věděla, že Hermiona teď potřebuje být chvíli sama. „Dám Dracovi vědět, že jsi vzhůru, že může přivést Scorpiuse, aby tě mohl vidět."

„Děkuji," zašeptala Hermiona. „A Ginny, neříkej mu o mojí paměti. Nechci, aby lidé věděli, že něco není v pořádku."

„Neboj se, neřeknu ani slovo," slíbila Ginny, než odešla z místnosti.

Když byla její nejlepší kamarádka pryč, Hermiona se na posteli otočila na břicho, zabořila tvář do polštáře a hlasitě vzlykala. Nedokázala tomu uvěřit. Nemohla uvěřit, že je to skutečné, a doufala, že to všechno je jen ošklivý sen a ona se nakonec probudí a zjistí, že se její život vrátil do normálu. Že je vše, jak má být.

Půl hodiny poté, co Ginny opustila místnost, se otevřely dveře a do pokoje vstoupil blonďatý chlapec. Hermiona zalapala po dechu, když poznala svého syna. Její malý chlapeček vyrostl a v osmi letech se Scorpius stále více podobal svému otci.

Hned za chlapcem stál Draco. Hermiona zírala na muže, který byl nyní jejím bývalým manželem. Draco stále vypadal tak hezky jako vždy, ale jeho pohled byl nyní jiný, chladný. Přesně takový, jaký býval kdysi v Bradavicích. Hermioně z toho naskočila husí kůže.

„Jsem rád, že jsi v pořádku," řekl Draco formálně, když vstoupil do místnosti. „Vrátím se za hodinu a půl, abych vyzvedl Scorpiuse."

„Nemusíš odcházet," řekla Hermiona prosebně. Nechtěla, aby odešel tak rychle. Chtěla, aby tu byl s ní. Aby tu byli všichni tři. Spolu. Jako rodina.

„Mám ještě pár věcí, které musím zařídit," odpověděl Draco. „Vrátím se později."

Než Hermiona stihla cokoli dalšího říct, otočil se na podpatku a odešel z místnosti. Hermioninu pozornost však brzy odvedl její syn, který se zeptal, jestli je v pořádku. Ujistila jej, že je v naprostém pořádku a tiše žasla nad tím, jak moc její syn vyrostl.

Hermiona nejenže přišla o manželství a muže, kterého milovala, ale také o vzpomínky na to, jak Scorpius vyrůstal. Nenáviděla svět, ve kterém se probudila, a jediné, co chtěla udělat, bylo vrátit se do doby, kdy byl její život ještě v pořádku. Chtěla zpět svého manžela a chtěla zpět život, který znala. Chtěla, aby se věci vrátily do normálu.

Protože její vysněný svět se nyní stal její noční můrou.

Vysněný svět || Dramione, Scorpius, FF ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat