Vysněný svět || Dramione, Scorpius, FF ✅

2. Kapitola

Jakmile se Hermiona začínala probouzet, slyšela tichý rozhovor, který někdo vedl v místnosti. Také si začala uvědomovat, že už neleží na zemi pod  schody. I když měla oči zavřené, věděla že je v posteli, a po chvíli, když oči otevřela, okamžitě poznala, že je v nemocnici.

„Je vzhůru!“ zvolal ženský hlas.

Mírně se zamračila, když poznala, že hlas patří Ginny. Ne, že by nebyla ráda, že ji přišla navštívit, ale byla by raději, kdyby měla po svém boku svého manžela.

„Kde je Draco?" zamumlala Hermiona a upřela rozespalý pohled na rudovlasou ženu.

Ginny se zatvářila zmateně, ale než stihla odpovědět, přistoupil k Hermioně starší lékouzelník a začal jí do očí svítit hůlkou přesně tak, jako to dělají mudlovští doktoři, ale s baterkami. A bylo to vážně nepříjemné.

„Je skvělé, že jste zpět, paní Weasleyová,“ řekl s úsměvem lékouzelník.

„Co se stalo?" zeptala se Hermiona a pocítila zvláštní pocit, když vyslovil její příjmení. Jako by to k ní nesedělo.

„Spadla jste ze schodů," odpověděl lékouzelník. „Naštěstí jste neutrpěla žádná vážná zranění. Byla jste mimo jen pár hodin."

Hermiona pouze chápavě přikývla.

„No, přijdu se na vás podívat později," řekl lékouzelník mile a odešel.

Kudrnatá čarodějka svůj pohled upřela na Ginny, která si ji prohlížela zkoumavýma očima. „Co je?" zeptala se.

„Když ses probudila, ptala ses na Malfoye. Proč?"

Hermiona se zamračila. Ano, to vážně udělala. A neměla nejmenší tušení proč. „Já nevím," zamumlala zamyšleně.

Rudovlasá žena přimhouřila oči. Pak se jí ale na tváři rozlil široký úsměv. „No, to je asi jedno, hlavně, že jsi v pořádku. Ron by měl přijít každou chvíli."

Členka Zlatého tria se na svoji nejlepší kamarádku usmála a přikývla. „Jak se má Harry? A co James? A Lily?"

Ginny se na ni mírně zamračila. „Harry a James se mají dobře, ale kdo je Lily?" zeptala se zmateně.

Tentokrát se zamračila Hermiona. „Vaše dcera," odpověděla a byla stejně zmatená jako její nejlepší kamarádka.

„Hermiono, žádnou dceru nemáme," řekla Ginny znepokojeně. „Sice čekám druhé dítě, ale pochybuju, že by sis tím úrazem přivodila nějaké jasnovidecké schopnosti," uchechtla se.

Hermiona si až teď všimla jejího vypouklého bříška. „No jo vlastně," zamumlala. Tohle bylo vážně divné. Z nějakého důvodu si myslela, že Harry a Ginny mají děti dvě. A vůbec netušila, jak přišla na jméno Lily.

„Nejspíš to bude tím pádem," odmlčela se Ginny. „Bude to určitě v pořádku."

„Asi máš pravdu, jsem nějaká zmatená," povzdechla si Hermiona a následně upřela pohled ke dveřím, do kterých vstoupil Ron. Široce se na něj usmála.

„Díkybohu," vydechl muž s rudými vlasy a rychle přišel k posteli, na které Hermiona ležela. „Myslel jsem, že zešílím," řekl a políbil ji na čelo.

„Tak já přijdu později," řekla Ginny a krátce Hermionu objala, než odešla.

„Tohle už mi nedělej," zakroutil hlavou Ron s úsměvem. „Měl jsem šílený strach."

„Jsem v pořádku," usmála se na něj Hermiona a pohladila ho volnou rukou po tváři „Příště si dám větší pozor."

Ron se širokým úsměvem na tváři  přikývl a sklonil se, aby svou ženu políbil. „Zítra už určitě budeš moct jít domů," řekl, když se od ní lehce odtáhl. „A já se o tebe budu moct starat," zašeptal láskyplným tónem a znovu ji políbil.