Mumie mezi tulipány (Larry, AU)

18. A všechno bylo v pořádku...

„H, víš, že trochu žárlit je normální, že? Je jasný, že když se kolem tvojí polovičky motá někdo atraktivní a potencionálně má zájem, nebude ti to úplně po chuti a budeš si chtít svoje „území" bránit. A Louis si toho nevšiml?" položila správnou otázku Gemma a položila svou dlaň na tu Harryho v uklidňujícím gestu.

„To je právě to! On si myslí, že důvod se strachovat má on sám! Během našeho vyšetřování si mě pořád hlídal a všiml jsem, že začal mít tendenci, ujišťovat se, že jsem jen jeho, že po nikom jiném netoužím. Začal pravidelně cvičit vždycky ráno a vím, že tohle zrovna slyšet nechceš, ale častěji spolu spíme, jako by mi snad nemělo stačit to, co mi Louis normálně dává," vysvětlil, také usrkávaje své kávy, zatímco Gemma reagovala odložením šálku.

„No já předpokládám, že tohle zrovna není to, co by tě trápilo..."

„Je, když za tím stojí neopodstatněná žárlivost, ke které mám důvod jedině já!" vyhrkl kudrnatý se zamračením. Vložil do úst lžičku z kávy, kterou si následně uždibl objednaného zákusku a na malou chvíli se vráska mezi jeho obočím vyhladila.

„A zkoušel jsi to takhle říct jemu?" poznamenala podpírajíc si hlavu dlaní.

„Ne přímo takhle... Nevím, není to tak jednoduchý Gemm!"

„Že není? Prostě mu řekni, že to po něm Isaac kouká. Můžeš mu ukázat, že i ty máš právo žárlit. A jestli to nedokážeš říct, tak mu to doslova ukaž," opřela se do křesílka a s úsměvem sledovala, jak Harry pomalu přikyvuje se zamyšleným výrazem.

* * *

„No tak to vaše auto je zaparkované zhruba dva kilometry za městem na Mariënstraat 33 na půl cesty do Rothemu," oznámil jim Bram po pouhé necelé půlhodině.

„Díky, Brame! Isi, jedeme, pojď!" Louis se nadšeně zatočil v polstrované točící židli, než vstal a s Isaacem v patách vyšel z Bramovy kanceláře. Modrooký nastoupil a počkal, až nastoupí i mladší, než nastartoval a vyjel směrem z města.

Isaac seděl potichu v sedadle spolujezdce a sem tam po Louisovi hodil zkoumavý pohled, kterého si starší brzy všiml a koutkem oka se podíval směrem k němu.

„Co se tak koukáš?" zeptal se a mladší sklopil pohled, zdálo se, že mu trochu zčervenaly tváře.

„Usmíval ses, měl by ses usmívat častěji," zamumlal potichu, což modrookého přimělo uchechtnout se.

„Tohle mi Harry říká často, asi na tom něco bude," uznal a svou pozornost vrátil úplně k řízení. Co už neviděl bylo Isaacovo až bolestivé kousnutí do rtu a posmutnění jeho očí, když zmínil Harryho jméno.

Cesta utekla rychleji, než by si býval pomyslel, když byl zabraný v myšlenkách, z nichž ho probralo, až když Louis vypnul motor auta a otevřel dveře.

„Chlapec nám nedojel daleko, vypadá to, že píchnul a musel zastavit. Aspoň nám neujede," zahlásil starší, když si všiml proražené pneumatiky a Isaac jen přikývl. Oba se podívali směrem k velkému starému domu, k němuž vedla příjezdová štěrková cesta, po které se následně vydali blíž.

„Isi, rozdělíme se. Ty jdi zepředu a já to vezmu zadem, protože si nedělám iluze, že by s námi pan Van Halen šel dobrovolně a když budeš ty u hlavního vchodu, jinou možnost úniku mít nebude," sdělil mu polohlasem Louis plán, Isaac přikývl a zamířil k přednímu vchodu, kde nejdříve zkusil zaklepat a když se nic nedělo, zazvonil, načež se celým domem rozneslo hlasité zvonění připomínající zvony kostela. Nic se nedělo, ne že by poručík čekal nějakou reakci.