Jen silní přežijí | HP FF

Uvěznění

Zastavila se před kamennou zdí. Byla šťastná konečně dokázala prolomit smůlu, která se jí doposud držela. Předjížděla prsty po nedokonalém povrchu chladné stěny, ale vše, až na malého zlatého lva, se zdálo být normální. Proč tam ten symbol je? Tato otázka se jí odrážela  v hlavě jako hopík.

,,Co to tu děláte?" pronesl za jejími zády uštěpačně Snape. Ona si ho však nevšimla, byla příliš soustředěná na lva. ,,Domnívám se, že to váš slepičí mozeček nemůže pochopit," přiblížil se k ní blíže a jeho hlas zněl ještě jedovatěji, ,,ale tady nemáte co dělat!" prskal jako rozzuřená kočka. V Eleni hrklo, jakoby ji polil ledovou vodou. Její nitro zahalil chlad, který si vzal za rukojmí její poničené srdce. On byl strůjcem všeho. Ta osoba, která ji zničila, stála přímo za ní. Neopovažovala se otočit, ani mu věnovat sebemenší pozornost, ale muž ji uchopil pevně za pravou ruku a přinutil ji tak, aby se na něj podívala velkýma tyrkysovýma očima, z nichž zářilo pohrdání.

,,Neslyšíte snad?" procedil chladně mezi zuby, v očích měl něco podobného touze vraždit smíchaného s pohrdáním. Blondýnka sykla bolestí, když si o kamennou zeď poranila ruku a její krev začala stékat po její ruce. Muž se pobaveně usmál, musel jí ukázat, že do školy nepatří.

Následovně události nabyly rychlí spád a to smazalo Severusovi úsměv z tváře. Zeď změnila skupenství na plynné a oba se propadli do místnosti, jež schovávala. Byl to staře vyhlížející pokoj bez oken s rudo-zlatými prvky. Na prohlížení měli času dost, jelikož se stěna za nimi hned zase zhmotnila a nezabírali na ni žádná kouzla.

Černovlasý muž byl vztekem bez sebe. Křičel na dívku, která v hlavě propadla zoufalství a přešlapovala po místnosti, aby nalezla cestu ven. Profesor ji několikrát okřikl, že se nemůže soustředit, ale i přesto v místnosti nefungovali žádná kouzla, tak neměl možnost situaci vyřešit.

Uběhly hodiny a nastala noc, blondýnka s rudými tvářemi od pláče seděla na jedné straně mírnosti. Už vzdala pokusy rozbít stěnu a jen vzlykala nad její hloupostí, jenž ji tam uevězdnila. Muž v černém hábitu, který podtrhával jeho vzhled připomínající zlostné monstrum, seděl se znechuceným výrazem na opačné straně.

,,Všechno je vaše vina!" vyprskl znechuceně okolo třetí hodiny ráno. Tato nenávistná věta prolomila ticho, které už několik hodin v pokoji panovalo.
,,Jste stejná jako on!" pokračoval ve svém zlostném vylévání srdce.

,,Mluvíte o sobě ve třetí osobě?" pozvedla obočí a vyčkávala odpověď.

,,Ne jako Potter" to jméno vyprskl jako něco neskutečně ohavného. ,,Věděl jsem, že mě jednou zabije někdo z jeho rodiny, ale že to bude malá bezcenná hloupá patnáctiletá holka, to jsem opravdu netušil."

,,Tak za prvé je mi čtrnáct," odsekla  Eleni, ,,Narodila jsem se přeci třicátého prvního prosince 1980," objasnila mu dotčeně situaci, ,,A za druhé, nejsem Potterovi vůbec podobná. Nikdy jsem ho neviděla a jeho příbuzenství se mnou je dost vzdálené. Takže asi oba víme, že ta vaše nenávist ke mně pramení z jiných důvodů," pronesla odvážně.

,,Je mi jedno, co si myslíš," rozezněl se pokojem Snapeuv krutý hlas, ,,A nepotřebuji vědět kolik ti je! Nejsi vůbec jako tvoje matka, ona byla milá, přátelská, dokázala povzbudit," když mluvil o Katharině změnil zcela tón a v očích se mu zablesklo.

,,Nevykáte mi, pane!" oznámila mu. ,,Jestli chcete budu vám tykat, ale vy jste se neoptal" odsekla, i když tušila, že to není dobrý nápad. ,,A vy vůbec nevíte jaká jsem, neznáte mě! Nejsem pouze dcera své matky, proto se chovám k klidem, tak jak se oni chovají ke mně. A tohle hrubé a chladné chování jsem podědila po svém otci, takže si stěžujte jinde!"

,,Co si to dovoluješ?" vypadal, že ji za chvíli vlastnoručně zaškrtí. Z nějakého důvodu mu vadil jen pohled na tu blondýnku, snažil se sám sebe přesvědčit, že to tak není. Věděl však, že ho pohled na Katharinu bolí, i když ona tam nebyla.

Po tomto opět následovalo ticho. El si přeměnila knoflík na míček a začala si s ním házet o zem. Snape pozvedl nechápavě obočí, protože jemu kouzla v místnosti nefungovala. Zato jí se povedla taková blbost. Nedokázal zjistit, jak bez hůlky dokázala proměnit knoflík na míček. Neřekl však nic, odvrátil od dívky pohled a raději si prohlížel zlatý pohár na vodu, který byl položen na nízkém dřevěném stolku.

Už tam byli skoro den, i kdyby je někdo hledal, tak zrovna zde by je nikdy nenašel. Eleni se začala smiřovat, že zemře v té místnosti aniž by se stihla rozloučit s přáteli. Už nikdy neuskuteční plán s Fredem a Georgem. Neřekne Harrymu pravdu. Nesetká se s dědečkem a to, co ji mrzelo nejvíc, nepoděkuje Dracovi za přátelství, podporu a úžasný čas, který strávila jen díky němu. Rozbrečela by se, ale už neměla energii.

,,Myslela jsem si, že mě nenávidí," promluvila potichu. Muž se na ní nepodíval, ale ona věděla že poslouchá. ,,Teď vím, že mě má rád, jen mu někdo hodně ublížil a zradil jeho důvěru. Nemůže za to!" Severus se chtěl zeptat, kdo ale nehodlal blondýnce udělat radost. ,,Odpouštím mu i přes to co mi udělal. Byl totiž vždycky se mnou. Vše co dělal považoval za správné. Chtěl abych uměla všechny kouzla už v pěti letech. Proto najal učitele, aby mne naučili číst už ve dvou letech. Jak o tom teď přemýšlím, byla jsem v jeho očích výjimečná. A myslím, že se nemýlil. Dokázala jsem za dva roky přečíst všechny knihy a naučit se kouzla i postupy lektvarů nazpaměť. A v době, kdy většina dětí objevuje své schopnosti, už jsem absolvovala kouzelnické zkoušky a stala se plnohodnotnou kouzelnicí," pokračovala, brala to jako zpověď před koncem.

,,Vděčím mu za život, o který se staral a i za to, co ve mně vybudoval. Protože jsem se na začátku léta vyplížila ven do matčina domu a našel mě ten, kdo ji zabil," chvíli se odmlčela a zhluboka dýchala. Tato věta zasáhla i Severuse, doufal že už nebude pokračovat. Nechtěl to vědět. ,,Napadl mě, ale díky té výchově jsem byla schopná zahájit obranu. Řekl mi, že mě chtěl zabít už tehdy, ale nakonec se rozhodl, že dítě ušetří. Jak asi víte v naší rodině je i protikletba na kletbu smrti. Ten večer jsem ji použila, ale na okamžik jsem se ocitla mezi světy." někde se vzali ještě nějaké slzy a začala plakat. ,,Viděla jsem ji," zavřela oči, ,,Viděla jsem mou matku. Řekla mi, že je na mě hrdá a že jsem velice mocná mladá dívka," zabořila ruce do dlaní. ,,Ale mýlila se, nejsem silná. Mýlila se stejně jako, když řekla, že mám otce, který mě miluje a ochrání mě. Možná to byl jen přelud, jelikož jsem poté viděla i své vzpomínky, ale co když to byla pravda?" Slovy neubližovala jen sobě, oba teď na sebe hleděli a El konečně spatřila u profesora nějaké jiné emoce než nenávist a pohrdání.

,,Mohla bych se vrátit do paláce, o kterém ví pouze málokdo z kouzelnického světa. Hrála bych si tam opět na princeznu, která jednou bude vládnout kouzelnickému světu. Ministry si volí, ale o nás ani nevědí. Na trůn nás dosahuje velká moc a čistota krve," protočila oči v sloup. ,,Mám možnost utéct od problému a možná z toho důvodu mne odsuzujete, že se k nim naopak přibližuji. Ale ten, kdo ji zabil, je stále na svobodě a já to tak nehodlám ponechat."

,,Mlč!" přerušil ji Snape, který nemohl rozdýchat její slova. Zvedl se a zamířil rázným krokem k blondýnce, která seděla na zemi. Už nic nechtěl slyšet. Byl nepříčetný. Od doby, kdy Katharina a Lily zemřely, ho nic tolik nezarmoutilo. Možná si to vymýšlela, přeci jenom v jeho očích to bylo jen bezcenné hloupé děcko, anebo ne? V hlavě mu válčíly myšlenky na jednu stranu by ji nejraději zabil avšak ta podoba s osobou, na které mu tak moc záleželo, ho přesvědčovala, aby dívku obejmul a začal utěšovat.

Přesto zvolil první variantu. Vztek jej přemohl, chytil dívku pod krkem a vytáhl ji do úrovně své výšky. Dívka to nečekala začala sebou zmítat, aby se vykroutila z mužova sevření, ale on byl o hodně silnější. V normálním souboji proti němu neměla sebemenší šanci a kouzla na něj zatím použít nechtěla. Proto na něj jen upřela svůj pronikavý pohled zeleno modrých očí.