Jen silní přežijí | HP FF

Záblesk z minulosti

1995

Na chladné zemi leželo bezvládné drobné tělo půvabné dívky s dlouhými kudrnatými blond vlasy. Po její bledé tváři pomalu stékala slza smutku, její srdce sotva bušilo. Zdálo se, jako by již byla mrtvá, ale ona se nehodlala vzdát. Musela zjistit pravdu. Musela vědět, co tomu muži její rodina provedla, že se je rozhodl zabít.

Patnáctiletý vysoký chlapec mířil lesem se zlostí ve tváři, právě se pohádal s otcem. Byl přesvědčen, že pravdu měl on, ale nakonec byl nucen otci ustoupit. Naštvaně nakopl pařez, když si všiml těla dívky. Možná by její krásu přirovnal k víle. Opatrně přistoupil blíže a jeho chladně modré oči si prohlíželi dívčino bezvládné tělo. Hleděl na ní z údivem a zároveň odporem nejméně pět minut. Do hlavy mu vstoupily dvě možnosti. Může to být jen nějaká mudlovská šmejdka, kterou zabil pán zla. Ale někde uvnitř ho sžíral nepříjemný pocit jakoby ji znal. Mohla být snad z jeho školy. Nebo narazil na opravdovou vílu? Udělal proto ještě jeden krok vpřed, sklonil se nad ní a překvapivě zjistil, že stále dýchá.

Ať už byl jakýkoliv, nechtěl, aby to stvoření zemřelo. Pokusil se jí probudit, apeloval na to, aby proti zranění bojovala. A však dívka prožívala něco ve vzpomínkách. Rád by pomohl, nedovršil však zatím kouzelnické plnoletosti a domů ji také přivést nemohl. Po době tak dlouhé, že slunce stihlo skoro zajít za obzor, dostal hoch nápad. Doběhl domů pro nějaké přikrývky. Byla však už skoro noc a on musel jít domů. Když ráno opět dorazil k blondýnce, neváhal ani minutu nabral trochu vody a chrstl ji na dívku.

  Dívka sebou škubla, chvíli ještě žila ve vzpomínkách. Ale když si uvědomila, že není v bezpečí domova, rychle se posadila. Připravila se bránit čemukoliv, co bude následovat. Nezbývalo jí moc sil, ale nehodlala se vzdát. Zkusila nenápadně nahmatat hůlku. To bylo ovšem marné, hůlka byla mimo její dosah. Pozvedla proto ruce před obličej, aby se alespoň trochu bránila.

  Chlapec ji s úsměvem pozoroval a nechápal, co hledala. Porozhlédl se po okolí a jeho chladný pohled zastavil na deset a půl palce dlouhé hůlce se stříbrnými obrazci. V tu chvíli pochopil. Nebyla mudla a chtěla se bránit kouzly. Možná je z mudlovzké rodiny, ale než oznámí někomu, že je naživu, tak nejdříve zjistí, jak se dostala na jejich pozemky.

,,Jak se jmenuješ?" řekl protáhlým ledovým hlasem.

,,Nejdříve bys měl začít svým jménem, než budeš chtít znát to mé!" odpověděla mu uštěpačně dívka a upřela na něj tyrkysové oči.

V chlapci hrklo, ,,Pamatuju si tě z toho hřiště" protáhl chladně. ,,Tenkrát si taky byla v maléru," posměšně se zasmál.

Zadívala se na něj a přemýšlela jestli je možné, aby tohle byl ten malý tichý chlapec. ,,Ty si na to vzpomínáš?" dívčin milý jemný hlas prolomil ticho. 

,,Ano vzpomínám. Ty tvé oči, nešlo na ně zapomenout." Natáhl k ní ruku ,,Jmenuju se Draco, Draco Malfoy," stále se tvářil chladně a pohrdavě, ale už nebyl tak odtažitý.

,,Asi je prostě takový," pomyslela si El. ,,Eleni Princeová, moc mě těší Draco," opatrně si stoupla a stiskla jeho ruku.

,,Co tu děláš Eleni?" zeptal se ledabyle i přestože bažil po odpovědi.

,,Je zvláštní slyšet celé mé jméno, všichni mi vždy oslovovali jen jako El," usmála se na něj. ,,Vlastně netuším, co tu dělám. Ani nevím, kde jsem," úsměv jí z obličeje nezmizel, ale v jejím hlase byl slyšet smutek ,,Přemístila jsem se. Vím, že se to nesmí, ale nevěděla jsem, jak jinak uniknout kletbě smrti," přiznala pravdu a odvrátila se jinam, aby si utřela z očí slzy. ,,A co tu děláš ty? Nemusíš mi nic říkat, ale zároveň můžeš využít situace a svěřit se. Možná už se nikdy nepotkáme, tak komu bych to mohla vyzradit," mrkla na něj a sklonila se pro svou hůlku.

,,Včera jsem se pohádal s otcem a nešel jsem tě tu. On teď často jezdí na ministerstvo a nechce mi říct proč," využil příležitosti. ,,Z toho kouzlení a přemístění budeš mít problémy," pronesl škodolibě, ale jen tím chtěl změnit téma.

,,Ani ne, v mé rodině je to složitější," odvětila klidně.

  Povídali si opravdu dlouho a jistým způsobem se spřátelili. Draco byl sice stále stejně chladný, ale v jeho chování a tónu se něco změnilo.

Uplynul týden od prvního setkání a dva mladí kouzelníci si už důvěřovali natolik, že si svěřovali tajemství.

,,Takže ten muž v kápy ti řekl, že zabil tvou mámu a chtěl zabít i tebe jako batole, ale rozmyslel si to. Přesto se tě teď pokusil zabít, protože mu něco tvoje rodina provedla. Ale jak si dokázala přežít kletbu smrti?" ujasňoval si nahlas Draco.

,,Moje rodina má spoustu kouzel, které zbytek světa nezná i obrané kouzlo na kletbu smrti. I když to nemusí vyjít vždy. Naštěstí mě napadlo se přemístit," připustila z mírným pousmáním. ,, Ale zpět k tématu ten muž nechal mého otce žít, takže musí jít po rodině mé matky," přednesla svou teorii Eleni.

,,A jakto že můžeš kouzlit přestože ti je čtrnáct?" zajímal se Draco.

,,To ti možná vysvětlím později," odpověděla s úsměvem a Draco se zamračil.

,,Možná mu něco provedla tvá matka a on nechce, aby její rod pokračoval. Možná k tomu má dobrý důvod," v Dracově hlase bylo slyšet pohrdání. ,,Někteří kouzelníci nemají rádi mudly," po těchto slovech se v dívčině tváři objevil nechápavý výraz.

,,Jaký důvod by ospravedlňoval takovou odpornost?" rozzlobila se. ,,A má máma byla nadaná čarodějka ze starého mocného kouzelnického rodu. Ona nikomu neublížila, i kdyby nikomu ublížila, tak si myslím, že by ten muž neměl důvod zabít i jejího bratrance a jeho ženu," zatvářila se na něj výrazem, který jasně dával najevo, že s jeho slovy absolutně nesouhlasí.

,,No dobrá," špitl chladně a zároveň dotčeně Draco. ,,Měla by ses o tom dozvědět víc, jaké příjmení měla tvá matka? Možná ti s tím můžu pomoc,"nabídl se. 

,,Potterová," odpověděla mu pohotově El a Draco vytřeštil oči. 

,,Kdy zemřela?" zeptal se poněkud netaktně až to blondýnku zarazilo.

,,Em v listopadu 1981 dva dny po Jamesovi a Lily, proč tě to zajímá?" upřela na něj pohled tyrkysových očí a když se jejich pohledy střetli všimla si v jeho chladných modrých očích známky zděšení a nejistoty.

,,Víš kdo zabil Potterovi?" zeptal se, ale odpověď už znal. Eleni zakroutila hlavou, Draco proto pokračoval, ,,Potterovi zabil ten jehož jméno nesmíme vyslovit, ale ten zmizel ve večer jejich smrti," vysvětlil a snažil se ze sebe setřást dívčin pronikavý pohled.

,,Kdo?" vydechla nechápavě.

,,Pán zla" dodal rychle Draco.

,,Stále nevím, kdo to je," odpověděla rozpačitě a lehce se začervenala.

,,Jak je možné, že nevíš o kom mluvím," otázal se a Eleni pokročila rameny.

,,Nikdy jsem o nikom takovém nečetla ani neslyšela," pokročila rameny. Začínalo to vypadat, že Draco bouchne vzteky.

,,Lord Voldemort?" Draco se odhodlal vyslovit skutečné jméno pána zla. Eleni ho přesto nikdy neslyšela. To nebylo nic neobvyklého u kouzelníků z mudlovských rodin, ale ona byla kouzelnice přinejmenším poloviční krve. Došli proto k názoru, že všechny knihy s pánem zla musel někdo schovat z jejího dosahu. Nastala, ale důležitější otázka pokud její matku nemohl zabít ten jehož jméno se nevyslovuje osobně, byl to nějaký smrtijed, nebo někdo úplně jiný?

Nad touto otázkou dumali skoro dva týdny, však jediné, na co přišli bylo, že potřebují více informací. Ale kde ty informace sehnat, nikoho se jen tak zeptat nemohli. Naštěstí druhý týden v srpnu přišel Draco se skvělým nápadem.