Jen silní přežijí | HP FF

Fiasko u prasečí hlavy

Týden se vlekl a Umbridgeová nabývala na síle. Ministerstvo vydávalo další nesmyslná nařízení a učitelský sbor měl den ode dne pochmurnější náladu. Školní strašidlo Protiva se činil více, ztěžoval tím vyšetřovatelce a školníkovi život, ale občas jeho žertík schytal i někdo jiný.

Jediný, kdo se ve škole tvářil spokojeně kromě vrchní vyšetřovatelky a žáků zmijozelu, byl ředitel Albus Brubál, který si pohodlně vykračoval školou. Spousta žáků byla na jeho věčný optimismus přímo alergická, ale ani pochmurné výrazy všech okolo mu nesundaly úsměv z tváře.

Ropuchovitá profesorka dorazila na další inspekci s pátým ročníkem zmijozelu až koncem září. Všichni studenti znuděně postávali ve sklepení před učebnou lektvarů. V Eliině očích se zračila nenávist jen při pomyšlení na jízlivé poznámky profesora lektvarů.

,,Pottere, četl jsem o tobě v Denním Věštci. S takovou za nedlouho skončíš u svatého Munga. Slyšel jsem, že tam mají speciální oddělení pro lidi, kterým kouzla nadobro poškodila mozek," zaznělo z úst světlovlasého chlapce, který stál přesně vedle Eleni. Překvapením pro všechny bylo, že se na něj nepokusil vrhnout Harry, ale Nevill. Dva chlapci ho rychle chytili a táhli dozadu. Crabbe a Goyle si začali protahovat svaly, byli připraveni k bitce. Když zazvonilo, dveře do učebny se otevřely. Černovlasý profesor vyšel z učebny. Černým nenávistným pohledem spočinul na třech nebelvírských chlapcích a jemně se posměšně pousmál.

,,Pottere, Weasley pusťte okamžitě pana Longbottoma. Strhávám nebelvíru patnáct bodů."
Celý zástup studentů začal vcházet dovnitř. Blondýnka by se v tu chvíli i přes barvu jejího hábitu dala řadit spíše k nebelvírským, protože se stejně jako oni tvářila, jako by šla přímo na popravu. Její zdrcující pocity se prohloubily, když v zadní lavici spatřila sedět profesorku Umbridgeovou s velkou zelenou mašlí na hlavě v bažinatě zeleném hábitu, takto ještě o něco více připomínala přerostlou ropuchu.

,,Dobré ráno, paní profesorko," pozdravila neutrálním hlasem a pár spolužáků se na blondýnku nechápavě otočilo, až poté si všimli malé profesorky sedící úplně vzadu.

Eleni se rychle usadila na své místo a očekávala, co bude následovat. Černovlasý profesor vypadal značně vyvedený z míry. Ostatní to nejspíše nepostřehli, ale Eleni věděla, že je na něm něco jinak. Na tváři měl stále tu stejnou kamennou masku s nepříjemným šklebem, ale v temných očích se mu občas zableskl strach.

,,Určitě jste si už všichni všimli," promluvil k nim Snape ironickým chladným hlasem ,,že tu dnes máme návštěvu," ukázal ledabyle na zadní lavici, ve které seděla profesorka Umbridgeová. 

Tohle přesně Eleni potřebovala, Snape a Umbridgeová dvě osoby, které jí za poslední měsíc nejvíc vadily, byly v jedné místnosti a ona to s nimi musela snést celé dvě hodiny. Profesor si povšiml jejího zoufalství, vypadal zcela stejně, ale už se mu s očích nezračilo napětí nýbrž posměšné pobavení z dívčina utrpení.

,,Budeme teď pokračovat ve výrobě posilovacího roztoku," přikázal chladně s přísností v hlase. ,,Použijte své směsi z minulé hodiny, kdo je namíchal správně měl by je po víkendu mít dobře uzrálé. Pokyny," mávl hůlkou směrem k tabuli, na které se okamžitě začal zobrazovat tex, ,,máte na tabuli, tak tedy začněte!"

První polovinu hodiny strávila profesorka tím, že si dělala poznámky. Eleni se začala obávat okamžiku, kdy se začne vyptávat. Snažila se soustředit na přípravu posilujícího roztoku, ale po zvážení možností to nepovažovala za prioritu. Profesor vypadající, jako přerostlý netopýr si neodpustil posměšky, ani když připravila lektvar bez sebemenší chybičky, tak mu to alespoň o trošku hodlala usnadnit.