Jen silní přežijí | HP FF

Příšerná náhoda

Už opět v ranních hodinách kráčel sklepením houf zmijozelských studentů včetně dívky s vlnitými blond vlasy a tyrkysovýma očima vedle ní kráčela vysoká černovláska, která se stále nebavila se svou bývalou nejlepší kamarádkou. Bledý blonďatý chlapec v čele skupiny občas pronesl nějakou pro všechny neskutečně vtipnou poznámku a Pansy s Muriel se vždy pištivě rozesmály.

Na oblíbenkyni Draca Malfoye bylo vždy vidět, jak by nejraději Muriel proklela, ale zatím se jí dařilo udržet svou touhu.

,,Musíme se jí nějak zbavit," šeptla směrem k Eleni, která s ní ačkoliv nerada souhlasila. Poslední dny jí byla černovláska neustále v patách takže bylo velice těžké něco zjišťovat. Najednou pro ni přítomnost na hradě neměla žádný význam. Stejně, tak jako zde se mohla poflakovat i doma a možná by i zjistila více informací.

,,Měla by se zase začít bavit se Sanjou," pronesla velice tiše, aby ji nikdo jiný neslyšel. A její pohled ulpěl na dívce s kaštanově hnědými vlasy stojící opodál. Pansy přikývla a zamyšleně si promnula kořen nosu. 

Než stačily dívky něco vymyslet, přiřítila se k nim jako vichřice Muriel a opětovně začala vyprávět o názorech její rodiny na Harryho Pottera a Brumbála. Obě dívky si vyměnily pochmurné pohledy a sklonily hlavu do dlaní. Na to, co se psalo v Denním Věštci už začínaly být kvůli Muriel alergické.

Takto to pokračovalo několik dní, Muriel se začínala více lepit na populárního blonďatého chlapce a Pansy se den ode dne tvářila vražedněji.

,,Blaise Zabini po tobě celou hodinu pokukuje," pronesla Muriel na Elenin vkus příliš nahlas na konci druhé hodiny lektvarů. Spousta spolužáků se na ni otočila včetně pobavené Pansy. Aby se vyhnula trapným pohledům, odvrátila svůj zrak ke katedře a v tu chvíli se pohled jejích tyrkysových očí setkal s černým přísným pohledem profesora Snapea. Nasucho polkla, nebylo pochyb, že se dívá přímo na ni.

Černovlasý muž s kamennou přísnou maskou na tváři právě dokončoval dvouhodinovku s třídou dalších neschopných břídilů, když si všiml neobvyklého hluku ze strany zmijozelských. Vztek v něm bublal a nechápal, jak si toto mohl někdo při jeho hodině dovolit. ,,Za to můžou určitě nebelvírští," blesklo mu hlavou a v očích se mu zablesklo vzteky.

Otočil se ke třídě a tam ji spatřil. Že by snad blouznil? Někdo ho otrávil? Nebo? Byla to ona, na chvíli zapochyboval, že by to byla náhoda. Ty světlé, jemné, vlnité vlasy. Ta drobná ladná postava, ty půvabné rysy v dívčině obličeji až moc připomínali ženu, kterou dobře znal. Píchlo ho u srdce. V jedné místnosti právě seděly vzpomínky na dvě jediné osoby, které ho dokázaly rozesmát, povzbudit a brát takového jaký je. Zadíval se do dívčiných tyrkysově modrých očích na které měl také jisté vzpomínky, ale dával by přednost spíše oříškové intenzivní hnědi po její matce.

Jeho mysl vzpomínala, ale tělo se chovalo stále stejně, nedal na sobě znát sebemenší smutek nebo překvapení, které právě cítil. Zazvonilo a všichni se začali zvedat z lavic, i blonďatá dívka opatrně pomalými pohyby začala následovat ostatní. Severus pomalými kroky došel k lavici ve, které seděla.

,,Zůstaňte tady slečno," přikázal chladně a bezcitně až v dívence viditelně hrklo, normálně by ho taková reakce potěšila, proto nechápal proč pociťuje něco divného možná provinění.
,,Je to jen malá hloupá holka, která jí je jen hodně podobná. Nemám k ní žádné závazky. "
Přesvědčoval sám sebe a začínal být na dívku naštvaný, že ho dostala do této situace.

Když všichni ostatní opustili učebnu a nebylo slyšet ani jejich kroků, zavřel profesor připomínající velkého strašidelného netopýra dveře a spustil.

,,Co si myslíte, že děláte? Dost dobře vím, že na této škole nestudujete," obořil se do ni hlasem ostrým jako břitva a ledovým jak mráz. Vypadal, jako by si vychutnával strach v dívčině obličeji a to jak se nezmohla ani na slovo, aby zadržela pláč. Však v jeho nitru se přely emoce, vidět takto Katharinu mu rvalo srdce, ale ona nebyla její matka.

,,Já, já..." začala klepotavým úzkostným hlasem, byla si vědoma toho, že by proti tomu muži nic nezmohla. Jedním kouzlem by se jí mohl nadobro zbavit a podle jeho postoje soudila, že by s tím neměl sebemenší problém. ,,jsem tu celou dobu, pane. Jen jste si mne nevšiml," špitla podvolně a z očí jí stékaly slzy, které nedokázala udržet. Nekontrolovatelně se klepala a očekávala příchod nějaké kletby.

,,Nelžete!" vyštěkl podrážděně. ,,Osobně jsem vás předal do rukou vašeho příbuzného. Navíc bych si zajisté povšiml, kdyby vás před pěti lety zařadili do mé koleje,"věnoval jí chladný pohled. ,,Víte, co jste touto vaší podivnou hrou mohla způsobit?" neměl slitování Severus a působil ještě krutěji. Krčil se teď nad ní jako zlověstný stín. Svého postoje si byl moc dobře vědom a na jednu stranu ho těšil pohled na její strach.

,,Já o Vánočních prázdninách zmizím a už mě nikdy neuvidíte. Jen to prosím nikomu neříkejte, pane," nekontrolovatelné zoufalství a bolest z jeho bezcitnosti jí zcela ovládla. Nebyla schopna se pohnout, jen upřeně zírala na muže před ní, který držel její bezvýznamný život v rukou.

,,Ne, hned teď vás osobně odvedu domů!" Nesouhlasil s jejím řešením a chytl ji za ruku.

,,Jak to všem vysvětlíte?" zeptala se a zabodla do něj zvědavý pohled. ,,Nebo snad vaši kolegové vědí o vaší minulosti? "

Něco v jeho nitru ho přimělo souhlasit, protože se nechtěl Brumbalovi svěřovat se vším, co mu před lety zatajil. Ale možná to byl ten uspokojivý pocit moci nad dívkou, nebo a to jen z malé části hlas jeho svědomí.

Večer toho dne se rozhodl muž otevřít starou ránu, vytáhl staře vypadající album. Na první straně byla fotka s krásnou rusovláskou Lily, společně stavěli sněhuláka. Až v půli alba došel k fotce, na které se šťastně usmíval v přítomnosti drobné blondýnky s jedinečným úsměvem, který dokázal každému dodat sebevědomí a odvahu.

Ty ženy pro něj znamenaly vše, jak má ale mít rád jejich děti, když v nich vidí toho příšerného arogantního Pottera. V obličeji se mu objevil příšerný škleb, jen při vzpomínce na něj. Naštvaně zaklapl album, sám sobě nemohl odpustit, že je nedokázal ochránit. A Eleni byla zhmotněním všeho štěstí, které měl a v jednom dni se rozplynulo.