NEW STAR

16. SHERLOCK

Probudila jsem se v povědomé bílé místnosti. Byl to nemocniční pokoj. Chvíli jsem myslela že jsem jen ve snu protože jsem často měla noční můry které se odehrávali buď v opuštěné místnosti kde se všechno stalo nebo v nemocnici. Pak jsem si ale vzpomněla na všechno co se stalo. Koukla jsem se na levou ruku. Byla tam kanila do které vedla nějaká kapalina z kapačky. Vůbec jsem neměla představu jak dlouho jsem spala. Koukal jsem se na hodinky a zděsila jsem se při představě že jsem prospala jeden celý den.

"Jak vám je?" zeptala se doktorka která vešla do pokoje chvilku po tom co jsem vstala

"Tak akorát že můžu jít." řekla jsem. Doktorka se se mnou chvíli bavila aby zjistila jak na tom doopravdy jsem. Když uvážila že dobře, nechala mě se převlíknout.

"Můžu, jít za Tomem?" zeptala jsem se smutně. Doktorka kývla a potichu mé dovedla na JIP.

"Je v umělém spánku. Asi Vás nebude vnímat ale ztratil spoustu krve." vysvětlila doktorka a odešla aby nám nechala soukromí. Hned jsem přešla k posteli na které ležel a chytla ho za ruku.

"Já vím že mě nejspíš neslyšíš ale potřebuju ti všechno říct." rozbrečela jsem se a za breku pokračovala v impovizovaném proslovu "Je mi to strašně líto. Ale musíš mi věřit. Nevím co ti řekl Bennedict ale je to z natáčení. Všechny ty fotky a články nejsou pravdivý. Hraju přítelkyni Sherlocka. Proto to tak z těch fotek vypadá že se k sobě máme. Ale nic na tom není pravda." zlomil se mi hlas. "Nechápu jak jsi zvládal takhle dva měsíce za mnou do nemocnice." usmála jsem se a otřel si slzy. Palcem jsem pomalu přejela po obvazu na jeho ruce. "Miluju tě Tome. Hlavně nikam neodcházej. Prosím. Ještě není konec. Je mi to strašně líto ale ten čas ještě nepřišel. Zůstaň tady se mnou.." Seděla a brečela jsem u něj bezmála další tři hodiny doku neskončili návštěvní hodiny. Před nemocnicí stálo několik paparatzi kteří mi teda vůbec nezlepšili náladu. Byla už tma ale stejné jsem si vzala sluneční brýle aby mi nešly vidět slzy a límec košile jsem si vyhrnula co nejvýš to šlo. Nastoupila jsem si do prvního taxíku před nemocnicí a ten mě dovezl až k mému apartmánu. Sice jsem spala celý den ale stejně jsem byla ospalá. Neměla jsem náladu na žádné zprávy ani celkově na telefon ale potřebovala jsem se omluvit že jsem dnes nepřišla na natáčení. Všimla jsem si že mě už Bennedict omluvil a ba jsem překvapená jak to režisér vzal v pohodě. Představa že by se tohle stalo při natáčení Pirátů z Karibiku.. hned jak jsem do skupiny napsala tak jsem usnula.

Druhý den už jsem na natáčení přišla normálně. Byla jsem ráda že nikdo mojí včerejší absenci nijak neřešil ani nerozebíral. Každý věděl své ale nedovolil si to rozebírat přede mnou.

Bylo to předposlední natáčení tak jsem se do toho snažila dát všechno. Bohužel jsem musela hrát šťastnou protože byla svatba se Sherlockem což znamenalo i další líbací scény. Nějak jsme to zvládli. Hned po skončení natáčení jsem jela do nemocnice.

"Zrovna včas slečno Kric. Jdeme Toma probouzet." usmála je nadějně doktorka. Jen jsem se usmála a stoupla si na místo které mi doktorka ukázala abych jí nepřekážela při práci. Vyndala mu trubičku z krku a mluvila na něj. Tom nejdřív nevnímal ale pak otevřel oči. V tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Jakmile zkontrolovala základní věci, odešla z místnosti a já mohla jít blíž. Sedla jsem si na židli na které jsem den před tím brečela. V tu chvíli jsem sice brečela taky ale ne ze stejného důvodu.

Chytla jsem ho za ruku a začala se omlouvat pořád dokola dokud mě Tom nezastavil.

"Nemáš se za co omlouvat. Měl jsem přehnanou reakci." řekl šeptem

"Já tě naprosto chápu. Byla jsem tady včera a řekla jsem ti pár věcí. Nevím jestli jsi to slyšel, spíš ne ale omlouval jsem se ti a vysvětlila ti všechno. Ale i tak ještě jednou. Je mi to strašně líto.." chtěla jsem začít opakovat svoji včerejší řeč ale Tom mě zastavil.

"Slyšel jsem to. Všechno." usmál se. Povídali jsme si zase až do konce návštěvních hodin.

Toma propustili přesně v den premiéry prvního dílu Sherlocka. První díl byl s červeným kobercem aby se publiku představili herci a další dva díly už pak jen sami vyšli.
Vzala jsem si ty nejlepší šaty co jsem s sebou v Londýně měla. Prošla jsem se po koberci, usmála se do kamer, zamávala lidem a zase jsem odešla. V zákulisí už na mě čekal Tom. Zrovna se o něčem bavil s Bennedictem. Když jsem přišla tak hned zmlkli.

"Nenechte se rušit." usmála jsem se. Tom ale šel rovnou za mnou a obejmul mě.

"Vypadáš nádherně." zašeptal mi do ucha.

Pak ještě bylo společný focení a mohli jsme jet domů. S Tomem js.e letěli společně. Řídit jsem ho ale nenechala. Ruce musel být furt obvázané a pak v Americe měl jít jen na převaz.