Prolog

307 15 0
                                    

V této kapitole bude část trochu anglicky aby to dodalo atmosféru ale nebojte, na konci dám překlad. Příští kapitoly už budou normálně.

"No tak, pojď na odpolku od obchoďáku" volala na mě moje šílená kamarádka Amča

"Ale vždyť tam chodíme každou odpolku" stěžovala jsem si. Nemělo ale cenu protestovat protože když Amča něco chce, tak to má.

"Měla bys AMÁLII poslechnout" zasmál se Matěj. To radši neměl říkat. Amča totiž nesnáší když jí někdo řekne Amálie. Vlastně nesnáší svoje jméno celkově. A Matěj jí furt provokuje. Asi bych měla Matěje představit. Známe se od první třídy a teď spolu jakoby chodíme. Já ten výraz nerada používám. Mám ho samozřejmě ráda. Víc než ráda. Ale po devíti letech kamarádství je to divný.

"Tak jdeš už?!" volala Amča

"Ts" koukla jsem se otráveně na Matěje. Objala jsem ho a šla za ní. Amča ráda říká od obchoďáku ale nepředstavuje si nic extra. Jediné co v našem městě jsou dva Konzumy, Tesco a DMko.  Bylo to jako vždycky. Šly jsme do DMka kde jsme prošli všechny regály, Amča si koupila spoustu věcí a jí je pak nosila, a stejně to je v Tescu. Nechápu kde na to furt bere peníze. Obě jsme se hlásily po devítce na Konzervatoř. Jenže já se tam narodil od ní dostala. Sice říká že jí to nevadí ale vadí jí to strašně moc a teď mi to dává sežrat.

"Amy pojď, za chvíli začíná hodina" opakovala jsem už asi deset minut v kuse. Jí to bylo jedno. Ale mně ne. Nedokážu někam přijít pozdě. Všude chodím včas jenže Amča mě vždycky zdržuje.

"Co je lepší." ukázala na dvě tvářenky úplně stejný barvy

"Nevidím mezi nimi rozdíl" řekla jsem.

"Ty nevidíš rozdíl!? Jdi se léčit, seš asi úplně slepá ne?"začala nadávat. Všichni přítomní v obchodě se na nás koukali.

A takhle je to každý a každý den. Upřímně, s Amčou už nejsme tak dobré kamarádky jako dřív. Často se hádáme a občas mám pocit že mé jen hneužívá a už se nechce bavit normálně. Nedokážu jí to ale říct.

Přišla jsem domů, odhodila věci na postel a sedla si ke stolu. V poslední době je mi že všeho špatně a všechno si beru osobně.

Začal zvonit telefon. Otráveně jsem ho vzala do ruky ale moje otrava že života hned zmizela. Volalo mi cizí číslo.

"Haló?" řekla jsem

"Hello. Are we calling with Aneta Kric?" ozval se hlas z telefonu. Zarazilo mě že mluvil anglicky.

"Hello, yes it's me" odpověděla jsem nervózně protože angličtina není moje nejsilnější stránka

"Great. We call from MCU. We need a girl to star in our new movie" řekl muž na druhé straně

"I think it's mistake. I'm not an actress." nechápala jsem.

Američan mi začal vysvětlovat že všichni co na Instagramu sledují oficiální stránku Marvelu jsou automaticky zapojení do soutěže a mě vybrali.

Samozřejmě jsem souhlasila protože byl vždycky můj sen stát se herečkou ale problém byl s mamkou.

"I really wont but I think my mum not gonna agree" řekla jsem mu.

"It's not a problem. We already arranged it. You're leaving tomorow." zasmál se. Taky jsem se zasmála I když nuceně protože jsem byla v šoku.

Překlad: nechce se mi to vypisovat takže jednoduše: Anet zavolal pán z MCU Univers a nabízel jí že může hrát v další Marvelovce. Anet chtěla ale nevěděla jestli jí to dovolí mamka tak jí pán řekl že se nemusí bát, že už je všechno domluvené a že zítra odlétá.

Chtěla bych jen podotknout. Mezi Anet a Tomem je věkový rozdíl asi 25 let. Já osobně nemám nic proti věkovým rozdílům ale berte to tak že mezi nimi není věkový rozdíl (pokud chcete)

NEW STARWhere stories live. Discover now