NEW STAR

14. ZPĚT

Obličej se mi zkřivil bolestí protože moje tělo bylo po zranění hodně citlivé. Nechtěla jsem ale aby si toho všiml tak jsem se snažila usmívat.

"No jo, herečka." usmál se Tom když viděl mojí snahu. "Pro dnešek už stačilo." vzal mě do náruče a odnesl do horního patra. Položil mě do postele a přikryl dekou.

"Děkuju." usmála jsem se "Máš to se mnou těžký." Tom se usmál nazpátek a odešel zpátky do kuchyně. Večeře jsem se nedočkala protože jsem hned usnula.

Uběhly ještě dva měsíce a já už byla schopná všeho čeho je schopen normální člověk.

"Tome, přišla mi nabídka na roly Lucy Watson v seriálu Sherlock." rozzářila jsem se. Vždycky jsem chtěla hrát v detektivce. A hrát po boku Benedicta by mi taky nevadilo. Tomovi se to nejdřív nelíbilo protože jsem údajně nebyla moc zdravá ale po chvilce přemlouvání kývl. Sbalila jsem si kufry a Tom mě zavezl do Chickaga na letiště.

"To budou dlouhý tři měsíce." usmál se smutně "Čtvrt roku, tyjo."

"To zvládneme." objala jsem ho. "Budeme si volat."

"To mi tě e nevynahradí. Myslím že se někdy v průběhu příštích tří měsíců podívám za mamkou do Londýna." usmál se a políbil mě

"Tak snad si při cestě za mamkou najdeš i čas na mě."

Po tom co jsme se rozloučili jsem vešla do letištní haly. Počkala jsem na letadlo a o dvě hodiny později už seděla v letadle, v první třídě. Smutně jsem vydechla a natáhla se na sedačku. Už v tu chvíli mi chyběl. Mezitím co jsme 12 hodin letěli jsem si stihla nastudovat scénář. Tom vlastně ani nevěděl co hraju a já popravdě taky ne. Hraju sestru Johna Watsona která s ním byla ve válce. Šla poprvé od války navštívit Johna (pohádi se, proto se tak dlouho neviděli) ale přišla zrovna když řešili se Sherlockem nějakou záhadu. Nakonec ji vyřešila Lucy i když jen "procházela kolem". S Johnem se usmíří a se Sherlockem se do sebe zamilují.

"Vítejte ve Velké Británii." usmála se na mě letuška která čekala u dveří. Poděkovala jsem a šla dál. Vyzvedla jsem si kufr a šla vstříc Londýnu. Nevím jak paparatzi zjistili že jsem v Londýně ame hned se jich kolem mě několik nahrnula. Tohle mi upřímně nechybělo. Vzala jsem si sluneční brýle aby mi nebyli vidět aspoň oči a dál jsem sebevědomě pokračovala v chůzi. Odchytla jsem si prvního taxíka, nadyktovala jsem řidiči adresu a už jsme otravným fotografům ujížděli z dohledu.

"Takže jste živá?" zasmál se řidič. Snažil se navázat konverzaci ale já v tu chvíli vůbec neměla náladu s někým mluvit

"Jak vidíte, asi ano." snažila jsem se říct mile. Asi to tak ale nevyznělo protože už se na nic dalšího neptal.

"Tady to je." zastavil před jedním z řadových domků. Poděkovala jsem, zaplatila a šla ke dveřím. Schválně jsem nehledala luxusní hotel ale menší apartmán k pronajmutí. Zaklepala jsem a otevřela mi starší paní, asi 50 let která apartmán pronajímala. Byla celá nadšená když zjistila že jsem to opravdu já. Slíbila že nikomu neřekne že tu jsem. Nabízela mi služby které normálním obyvatelům nenabízí ale všechny jsem odmítla. Stačilo že apartmán se dá pronajmout maximálně na týden a já tam byla týdny tři. Dala mi klíče a pustila mě dovnitř. Byl to krásný byteček o dvou místnostech. Jedná hlavní ve které byla ložnice, kuchyň, obývák a jídelna zároveň a druhá což byla malá koupelnička. Všechno bylo už staré ale to se mi na tom líbilo. Vybrala jsem si tenhle apartmán kvůli výhledu z balkónku. Byla vidět řeka Temže protože budova byla na pobřeží. V dálce Tower Bridge a London Eye. Co víc si přát?

Vybalila jsem si věci z kufru. Vlastně jsem si vzala jenom oblečení, hygienu a takový ty drobnosti jako nabíječka nebo sluchátka. Všechno jsem naskládala do skříně protože kdybych to dala kamkoliv jinam, už bych to nenašla. Bylo krátce před západem slunce ale už se mi nechtělo nikam do města hlavně kvůli všem fotografům a těmhle lidem. Tak jsem si udělala čaj, do sluchátek si pustila písničky a zachumlaná do deky si četla knížku. Všechno bylo krásný dokud mi nezačal zvonit telefon. Samozřejmě do sluchátek takže jsem se hrozně lekla. Hned jsem tomu člověku ale odpustila když jsem zjistila že je to Tom.

"Ahoj." usmál se do kamery

"No ahoj." smála jsem se taky.

"Ty ještě nespíš?"

"No ty bys měl spát." divila jsem se když mi došlo že v Americe byli tři ráno. Nakonec jsme si povídali dobrý dvě hodiny.