Map Of The Soul

~6~

Hosek byl oblečen celkem podobně. Jen jeho červené kraťasy výš nad kolena byly z lehkého materiálu a bílé triko s krátkým rukávem mělo na jedné straně na hrudi nějaký nápis, zřejmě značky, která ho vyrábí. Byl obut do bílých tenisek s nedbale zavázanými tkaničkami, tak doufám, že se nerozváží a milý trenér se mi tu na zemi nerozplácne.

Jezdec si dal pohov a už mě nebombardoval starostlivými otázkami. Jsem mu vděčná, že má o mě starost, ale neměl by to přehánět. Vím, že měli určitý plán a nechtěli to tady obejít beze mě. Možná to až moc hrotím já, vždyť o nic nešlo. Jen se nechci nikomu dopodrobna zpovídat.

Nadechla jsem se a při prvním kroku směrem k nim rovnou i vydechla. Podívala se znovu na nádherně blankytnou oblohu, takové krásné slunečné počasí, které přímo lákalo být někde u vody. Jsou ale důležitější věci, chceme se zítra alespoň umístit, získat jednu z medailí, i když si myslím, že máme na víc.

Po cestě jsme probírali, zda dát veškeré dokumenty k závodu teď, nebo až zítra. Dnes zřejmě nebude mít nikdo čas, neboť jsme viděli, jak tu pár lidí pobíhá a dolaďuje ještě několik věcí okolo závodiště a zeleného prostranství. Shodli jsme se, že nejspíše počkáme do zítřejšího rána, kdy je větší šance dát je přímo pořadateli. Soutěžit se stejně bude až po dvanácté hodině a ráno ještě ke všemu bude hromadný nástup jezdců.

Společně jsme došli přes travnatou plochu blíž k místu, které bylo ohraničeno po celém velkém obvodu samými plakáty do výšky asi jednoho metru, kde byli vyobrazení pořadatelé a sponzoři tohoto závodu. Již tu už pár jezdců bylo a spolu se svým koněm zkoušeli nanečisto. Uvnitř byl dán jemný písek, pro hladší dopad koňských kopyt. Překážek jsem napočítala dvanáct a bylo jich tu několik druhů, od těch jednodušších přes dvojité až ty složitější. Věřím ale, že Jimin s Gálií si se vším hravě poradí.

I když, jezdec se na to všechno díval dost skepticky. Rozhlížel se okolo a díval se dopodrobna na každou překážku. Viděla jsem mu tu nejistotu v očích. Nemá se přeci čeho bát, vždyť nezávodí poprvé a já mu věřím, že to všechno zvládnou a ještě odjedeme domů se zlatou medailí.

,,Nemáš se čeho bát, Jimine," chytla jsem ho za rameno a jemně stiskla, chtěla jsem mu dodat potřebnou jistotu.

,,Nebojím se Caroline, jen mám z toho tady takový zvláštní pocit," otočil hlavou ke mně, navázal oční kontakt a mykl rameny na náznak, že tomu sám nerozumí.

Ještě nějakou dobu jsme sledovali, jak si ostatní vedou, komentovali jejich skoky a případné chyby, kterých se dopouštěli. Hoseok, jako trenér měl spoustu poznámek, kdy kdo chyboval a naopak, komu se to náramně povedlo a na koho si dát zítra pozor, neboť někteří soupeři budou jistě silní. To ale nic nemění na tom, že Jiminovi a Gálii bezmezně věřím.

Navíc jsem tu zahlédla i našeho největšího soka, který tu očividně také závodí se svým koněm, Namjoona ze stájí KimGold. Zrovna vcházel se svým hnědákem dovnitř závodiště, elegantně oblečen do jezdeckého, červenočerného obleku a na hlavě měl černou jezdeckou čapku, stačil si nás však všimnout, zlehka se usmál a pokýval hlavou. Trenér mu na oplátku ze slušnosti kývnul taky, pak se otočil na nás a promluvil.

,,No, tak to bychom měli. Navrhuju si dát rychlý oběd a zase se sem vrátit, už i s kobylou," zúžil rty do úzkých linek, až mu po obou stranách tváří vylezli malé ďolíčky.

,,Souhlasím," odpověděl mu Jimin.

,,Taky souhlasím, ať jsme tu co nejdřív," prohlásila jsem a po očku se podívala ještě na Namjoona, jeho kůň skákal s naprostou přesností, můj úsměv se změnil ve škleb.