Map Of The Soul

~2~

Dnes bylo zataženo, ale nezdálo se, že by mělo v brzké době pršet. Spíš bylo takové po dešti, jelikož si už přes noc trochu sprchlo. Pro trénink den však jako stvořený, ani teplo ani zima. V takových letních vedrech trénujeme buď hodně brzy ráno, nebo na to máme vyhraněnou halu, kde sice nesvítí slunce, ale je tam takové nedýchatelno. Proto když je možnost, tak jsme spíš raději venku.

Takže jsme stáli venku u tréninkové ohrady a sledovali Jimina s Gálií, jak skáčou přes překážky. Celkem jim to šlo, ale občas je Hoseok zastavil a měl k nim nějaké připomínky. I když se mi zdálo, že si vedou dobře a černovlásek vedle mě jen zbytečně přehání. Na jednu stranu ho ale chápu, chce je dokonale připravit, aby neudělali žádnou chybu.

Jung Hoseok, černovlasý mladý kluk, o něco málo vyšší jak Jimin. Postavou o něco robustnější, leč štíhlý. Jeho obličej zdobí dvě velké hnědé oči plné upřímnosti a důvěryhodnosti. Má větší, delší špičatější nos a malé plné rtíky. Na jedné straně nad horním rtem má viditelnou pihu a když se usměje, tak se mu na tvářích objeví malinkaté ďolíčky. Černé hustší obočí, větší uši a černé krátké vlasy, přičemž vepředu jsou delší. Hoseok má trenérskou licenci, jako jeho otec, ke kterému se občas ještě chodí poradit, ale řekla bych, že to ani nepotřebuje. Ostatně má trénování koní v krvi, jelikož jeho rodina se tím zabývá po desítky let a v podstatě v tom vyrůstal. A Gálii má na starosti od samého začátku.

,,Jimine, musíš udržet správný rytmus mezi překážkami. Kolikrát ti to mám říkat?" ozval se už trochu naštvaný Hoseok.

,,Já se snažím, ale dneska si ta kobyla dělá úplně co chce," zvolal Jimin v obranném gestu a pokrčil oběma rameny. Pobídl Gálii a přijel klusem blíž k nám.

,,Víš co, asi si dáme chvilku pauzu. Odstroj jí, ať se proběhne na louce. Třeba jí to taky prospěje a my si mezitím můžeme skočit na oběd," nabídl Hoseok, promnul si rukou své čelo a následně sjel až k bradě.

Poněvadž už tu jsme skoro dvě hodiny a na obou dvou byla znát jistá únava a nesoustředěnost. Gália, jindy klidná a poslušná, byla dneska nějak rozladěná. Možná taky tušila závažnost tréninku a jisté nároky, které se od ní očekávají. Vždyť i kůň má rozum i duši a dokáže vycítit obavy. A Jiminovi se vlastně taky nedivím.

,,Jo, oběd bych si dal," vyhrkl Jimin souhlasně a seskočil z klisny, poplácal ji po krku a odváděl ven z ohrady.

,,Půjdu s vámi kluci, jestli teda můžu," vmísila jsem se do řeči a doufala, že mě neodpálkujou.

,,S tím se počítá Caroline," mrkl na mě mladý trenér a já se jen zmohla na pousmání a přitom skrývala své rozpaky, za které mohlo jeho nevinné gesto.

,,Caroline, mohla by jsi mi prosím pomoct s Gálií? Sundat jí alespoň sedlo a tak? Já se mezitím skočím rychle převléknout," poprosil mě Jimin a udělal na mě ten svůj kukuč, kterému nelze odolat. Navíc, co bych pro něho neudělala. Pro kamaráda cokoli a u něho to platí dvojnásob.

,,Samozřejmě, běž," kývla jsem a převzala si otěže od kobylky. Podívala se do jejích velkých hnědých očí a poškrabkala ji na nose, ta pohodila hlavou a lehce zaržála. Přišlo mi, jako by s tímto nápadem taky dávala souhlas.

,,A já jsem vosk?" připomenul se dotčeně Hoseok a povysunul spodní ret. Vypadal tak strašně srandovně.

,,Ty jí samozřejmě můžeš pomoct," řekl Jimin s úšklebkem a poplácal trenéra po rameni. Nato se otočil a běžel ke své ubytovně, aby se mohl převléknout a být co nejdřív u nás.

Odvedli jsme kobylku ke stájím, kde jí sundali sedlo i s dečkou a uzdu. Místo ní nasadili ohlávku a během chvilky jsme už kráčeli směrem k louce, která se nachází o kousek dál za jednou z ohrad, kde se pasou další koně. Vypustili ji dovnitř a sledovali, jak volně běží a mizí nám z dohledu. Proto jsme se sebrali a odešli zpátky ke stájím, třeba už tam Jimin na nás čeká.