And I really really miss you [CZ]

Party

"Pojď, půjdeme na Eifellovku, dokuď jí nezaplaví spousta japonců!" ozvalo se ráno. Už dlouho nevstal dřív než já. Wow. Otevřela jsem oči. Ježiši, to je světla. Stál u okna a kouřil a když viděl, že jsem se vzbudila, tak se začal smát. "No jo, já už lezu..." sedla jsem si a šla jsem se učesat a vyčistit zuby.

Vylezli jsme před hotel. Bylo krásně, všude plno turistů. Bála jsem se, že se budeme muset táhnout přes celou paříž, ale hotel byl asi 300 metrů od eiffelovky! Patrně jsem si toho včera nevšimla, protože byla noc a já byla tak utahaná, že jsem měla co dělat, abych došla do pokoje. Drželi jsme se za ruce, Skrilly měl brejle a snapback, stejně tak i já. Abychom nebudili pozornost, ikdyž stejně je to spíš o náhodě, jestli nás někdo pozná a to se většinou stane. Teda mě moc neznají, nebo spíš nevědí, že spolu chodíme a já navíc píšu pod pseudonymem, takže... 

Stáli jsem na eiffelovce a pořizovali si miliony selfíček, na můj i jeho mobil. Bylo slunečno, nádhera. Bylo vidět na celou paříž. Několik párů nás poprosilo, jestli bychom je taky vyfotili a my jsme samozřejmě souhlasili, ale hlavně jsme doufali, že nebudeme odhaleni, což se nekonalo. Po asi hodině jsme sešli dolů a koupili jsme si kebab. Sice máme hodně peněz, ale nějak se nám nechtělo někde sedět. Procházeli jsem přeplněnýma ulicema a zírali jsme do výloh. Občas nechápu módu, kdy ty věci vypadají opravdu mentálně a je sice hezké, že to stojí 100 000 $, ale pak to stejně můžete vzít jen jednou na sebe, jinak vás budou brát za totálního magora. A pořídí si číslo do nějakého blázince a pak, až vyběhnete zas na veřejnost v něčem, co vypadá jak plastová lahev si pro vás hezky přijede bílé auto a odveze vás do bílé cely.

Uslyšela jsem beat a Skrilly taky zpozorněl. Stáli jsme u nějakého klubu. Podívala jsem se na Skrillymu, kterému zářily oči. "Půjdeme tam?" otočil se na mě. Párty znamená alkohol a to neznamená nic dobrého. Ale souhlasila jsem. Vzal mě do Paříže. Vešli jsme tam, všude plynula barevná mlha na parketu tančili lidé. Začli jsme taky tančit. "Hej, ahój!" objal mě najednou někdo. "Nazdár..." nevěděla jsem kdo to je. Pak jsem se podívala. Zedd! No podívejme! "Ahoj kámo!" řekla jsem ještě jednou, už ne tolik odtažitě, když jsem věděla, kdo to je. Skrilly ho taky přátelsky objal. "Hele, dáme selfí a pak můžeme jít pít, co vy na to?" nabídl. Mě to bylo jedno, teda vlastně bych nejradši řekla ne, ale to jsem nemohla.

"Skrilly, pojď hrát vole!" už jsme toho měli všichni skoro dost. Ne! Jen to ne! Jsme přeci na dovolený! "Skrilly, buď tu se mnou..." chytila jsem ho za ruku. "Baby, jen chvilku..." poprosil. "Ne, jsme přeci na dovolený..." řekla jsem prosebně. "Ale, hned budu zpátky!" namítal. "Já nebo fanoušci...!!" sykla jsem. "Však to bude jen chvilka, baby..." řekl a zmizel v davu. Tak ty jsi dal přednost hudbě? Chápu, ale... jsme na dovolený a ty zase dáváš přednost práci. "TAK ABYS VĚDĚL, JDU PRYČ!!!" zaječela jsem a byla jsem vážně nasraná. Jedu pryč. Je konec. Minule to byla poslední šance. Poslední! 

Vzala jsem si taxi do hotelu a sebrala všechny svoje věci. Dojela jsem na letiště a rychle jsem spěchala do letadla. Naštěstí jsem měla svou zpáteční letenku a tak jsem letadlo směr Los Angeles stihla. Brečela jsem, bylo mi z toho na nic. Je konec. Bolelo to, to ukončit, ale jestliže můj názor zas díky vodce nic neznamená, už mu nebudu odpouštět. Jen, ať se chlapec konečně snaží. Já ho naučím...