And I really really miss you [CZ]

Dovolená

Náš vztah. Zdálo se, že se zase začínáme dávat dohromady. Bylo to snad tím, že měl teď chvliku volno? To zjistíme.

"Co takhle si vyrazit někam jen my dva?" navrhnul u snídaně a já vypla rádio. "Cože?" nevěděla jsem, jestli jsem ho dobře slyšela. "No, že bychom mohli jet třeba do evropy a tam pár dní jen tak pobýt. Nebo jak chceš." usmál se. "Ehh.. no... proč ne?" políbila jsem ho. "Jsem rád, že souhlasíš... protože už jsem koupil letenky do Paříže..." zazubil se. To je celej on. Prostě je to jak sázka do loterie. Ale jemu to vždycky vychází. "A kdy letíme?" zeptala jsem se ještě a napila jsem se kafe. "Dneska po obědě..." pronesl klidně. "C... cože? Už dneska?!" To jsem teda nečekala, že už tak brzy. "No... promiň, ale jinak by to šlo až za tejden..." pousmál se omluvně a pohladil mě po tváři. "Tak dobře, ale... co si mám vzít na sebe!" nechala jsem snídani snídaní. "Už je to tu zase..." zasmál se jen a já se rozběhla do ložnice a začla hrabat ve skříni. Proboha, Paříž?! A já tam budu vypadat jak magor! Shit!!!

"Hej, mě trvalo si sbalit 10 minut! Za hodinku odlítáme, miláčku, nechci Tě buzerovat, ale pohni..." zťukal si Skrilly na ruku ikdyž hodinky nenosil. "Jo, jo, už budu..." řekla jsem ve spěchu. "To říkáš i v posteli a není to pravda..." namítl. "Ale prosimtě..." odbyla jsem ho, dopla jsem kufr, ještě se rychle zkontrolovala v zrcadle. "Šup..." zavolal ode dveří a já už šla. Radši jsem si nebrala boty s podpatky, jelikož bych se na tom zase natáhla, jako obvykle. Taxík už na nás čekal, rychle jsme nasedli na zadní sedadlo a poručili jsme si na letiště. "Kam letíte?" zeptal se starší, mile vypadající chlapík, co ten taxík řídil. 

Letadlo se vzneslo a já držela Sonnyho za ruku. Oba jsme měli na hlavě Beats. Já červený a on černý. Poslouchala jsem něco od Disturbed a snažila jsem se spát, protože minulou noc jsem toho moc nenaspala. Tedy jestli chápete, proč asi. Netrvalo dlouho a opravdu jsem usla. Jak dlouho vlastně poletíme jsem neměla potuchy, v Paříži jsem nikdy nebyla, ale na základce jsem chodila na kroužek frániny. Bohužel mi toho v palici moc nezůstalo. Bohužel, teď mám v hlavě spíš jen zmatek, jelikož píšu nový horor. Už jako malá jsem četla knihy hlavně od Kinga a jakmile je v televizi nějakej Horor nebo něco podobnýho, tak to musím vidět, ikdyž pak si musím dávat záležet, abych se náhodou nenechala unést a nepsala až moc podobný děj. Inspirovat, ale nepřepisovat. 

Přistáli jsme v Paříži a už byla tma. Myslela jsem si, že let bude kratší, ale pršelo a bylo hnusně a navíc jsme tam měli asi dvě mezipřistání a tak už se vlastně nedivím, když si to takhle nazpátek projíždím. Probudila jsem Sonnyho a vystoupili jsme do na můj vkus, chladného večera. V Los Angeles je teplo vlastně pořád a tohle pro mě byla vážně zima, měla jsem holý nohy. Potom jsme si vyzvedli zavazadla a taxíkem jsme se měli v plánu dostat do hotelu. Ulice paříže byly překrásné, ale tak přeplněné, že to snad ani nebylo možné. Sice tu byly semafory, ale ty nikdo nerespektoval a všichni si jezdili jak chtěli, takže jakoby tu nebyly. Zvěřinec. Krásný zvěřinec. Celou cestu jsem držela Skrillyho za ruku a zírala z okýnka. Lidi co šli vedle po chodníku na mě taky občas koukali, na můj vyjevený výraz, ale neposmívali se, půlka z nich se taky tak tvářila. 

Do hotelu jsme se dostali až po půlnoci. "Doufám, že nebudeme čekat  na pokoj..." byla jsem už unavená a držela jsem se Skrillyho, přemáhala se, abych nespala. "Klid, ten jsem rezervoval." řekl unaveně. "Páni, do postele- na spánek- jsem se takhle netěšil už dlouho." doplnil ještě. Začli jsem se smát a konečně si nás všimla recepční. Sonny na ní začal něco francouzsky. What, kde se to sakra naučil?! Jen jsem tupě zírala a nerozuměla jsem ani slovo. Trapas.

Když zazvonila klíčema, tak jsem si konečně byla jistá, že zachvilku budu moct spát a usmála jsem se. Chytla jsem ho za ruku a šli jsme do výtahu. "Jaktože umíš tak francouzsky?" zeptala jsem se a zmáčkla jsem čudlík s šestkou. Miluju mačkat čudlíky ve vejtahu. Ale nemám  je moc ráda, když jsem byla malá, tak jsem se v jednom zasekla a strávila jsem tam asi 5 hodin. Měla jsem pocit, že umřu a až do mých patnácti se mi o tom zdálo a já se budila celá vyděšená. "No, tak přeci jenom, byl jsem tu snad dvacetkrát a navíc... není to tak těžký. Tohle jsou jen základy..." řekl skromně. "Základy? Hodně dobrý základy..." políbila jsem ho a vylezli jsme z výtahu. Odemkli jsme pokoj, šli se společně osprchovat a vlezli jsme si do postele. "Miluju Tě..." řekl tiše. "Já Tebe taky..." objala jsem ho, zhasla jsem a v mžiku jsem spala. Konečně dovolená a klid. Konečně mě nebude pálit slunce zaživa.