I love You 3000 [Loki + Morgan]

10# Všechno špatně

"Lezte ven vy podělané špíny!"  Budil je nepříliš přátelský hlas po ránu. Morgan se nejprve protáhla, což uznala jako dobrý nápad, když celé její ztuhlé tělo zapraskalo. Cítila se jak nějaká kostra, která se teď rozpadla, jenže ona k tomu skutečně neměla daleko, když po celou noc seděla na zadku, opřená jen o sklo cely. Zřejmě takhle musela usnout po tom rozhovoru s Lokim. 

Bolelo jí celé tělo, ale musela se usmát. Rozhodně jim ta noc něco dala a stmelila je více k sobě, upevnila ty napružené a křehké vztahy mezi nimi. Rezignovaně vylezla z té zapuchlé cely a rozhlédla se kolem své osy. Nikde neviděla ten známý kukuč. "Pohni sebou!" Strčil obuškem někdo do jejích zad. 

"Vždyť jo, už jdu." Protočila očima otráveně.

Po schodech se jí šlo těžko a několikrát se málem přizabila, když každý do ní měl potřebu narážet. Nenáviděla narušení jejího osobního prostoru, o to víc byla naštvaná. Hnali je ven na nějaký suchý plácek, kde se měli seřadit do dvou řad. Stoupla si do té, kde viděla samé holky, nebo něco tomu podobné. Otřela se kůží o nažloutlou pokožku spoluvězeňkyně. "Uhni krávo," strčila hrubě do ní. 

"Hej, co děláš? To, že si hrála Selmu v Simpsonech neznamená, že do mě budeš strkat!" Morgan se neměla v plánu stáhnout do rohu. Ona riskne i nakopání do zadku, než aby stáhla ocas mezi nohy a oddaně šla s ovcemi. 

"Kdo je Selma a co jsou Simpsonovi?"  Zeptala se ta žena s fialovými vlasy. Dívka se rozesmála a mávla nad tím rukou. "Čemu se směješ?!" Vyprskla ta žena. 

"Zavřete hubu!" Obrátil se na ně s paralizujícím obuškem muž středního věku. 

"Harry Potter, no to potěš koště..." Otevřela držku do kořán na toho chlapa. Měl i stejně kulaté brýle a podobně stavěný obličej. "Kde máš hůlku?... To je ona?" Poukázala na zářící obušek. 

Potter doslova pěnil a s rudým obličejem přicházel blíž. Morgan by vsadila i vlastní nohu, že ani neví, kdo ten Harry je, přesto se určitě rozhodl, že je to urážka. 

"Slečno Starková," ozval se od schodů hlas toho potetovaného chlápka ze včerejška. Rozhodně tímto zachránil dívku od několika bolestivých ran. "Mohla by jste omluvit Viktora za jeho nevzdělanost, co se vašich filmových trháků týče, prosím." Mluvil tak galantně a s jistým respektem, že si dokázal sjednat ticho během milisekundy. 

Spíš seriálů... Opravila ho ve své hlavě.

"To je ta Starková?" Vyhrkl golem nahlas. Pohled měl pevně přidělaný na ní. Nebyl jediný - všichni se soustředili jen a jen na ní. V tuto chvíli se Morgan necítila dvakrát příjemně. Naštěstí je vyrušil randál opodál. 

"Pane, tenhle..." křičel již z dálky mladý chlapík za zády s několika strážemi. Sotva lapal po dechu a zároveň si třel bolestivé místečko na ruce. "Tenhle se snažil pláchnout!" Potomek Starků se ani nepokoušel hádat, kdo to asi tak mohl být. Hned ji bylo jasné, proč ho tu nikde neviděla. Loki se snažil zdrhnout - bez ní. 

"Co s ním, pane?" Hodili s ním o zem, kde zůstal ležet na zádech. Kupodivu se smál, ale beze zvuků, jen úsměvem dával najevo svůj názor na ně. Morgan očekávala verdikt, kdy oznámí, že Lokiho zabijou. Ale to nemůžou... Nebo ano? Panebože, ne, nemohla to slyšet. Chtěla si zacpat uši, ale nehodilo se to.

Zdálo se jí snad, že ten potetovaný muž, pan D, že pohlédl nejprve jí do očí, než odpověděl? Nebyl to výplod její fantazie, která si s ní mile ráda pohrávala? "Mladý muž je tu poprvé," mluvil pomalounku. "Ale všichni víme, že ze svých chyb se poučíme jen tehdy, když pochopíme..."