I love You 3000 [Loki + Morgan]

1# Návštěva

Zlehka našlapovala na zem a pokoušela se vyhnout většímu hluku, který by přivolal nechtěnou pozornost, o což rozhodně nestála. Cestu jí osvětloval paprsek měsíce, jenž se dostával skrze okno a dopadal na podlahu.

Přesně věděla, kam smí a nesmí šlápnout. Každé prkno, každé zákoutí i mezírku v tomto domě již znala. Jak by ne, když v něm již osm let a pět měsíců vyrůstala. Netroufala si svítit na cestu. Věděla, že v tuto dobu jistě její maminka bude spát neklidným spánkem a snadno by ji mohla vzbudit.

Stačilo sejít po schodech dolů a vyhnout se šestému schodu, který už několik let vrzal. Pepper vždy Tonymu říkala, aby ten proradný schod opravil, avšak už se k tomu nedostal.

Morgan však zastavila a dovolila si nakouknout do otevřených dveří, za kterými se skrývala ložnice. Chytla se stěny a hlavu naklonila do strany. Pár pramínků vlasů ji přepadlo přes oči, a tak je jednoduchým pohybem smetla ze své tváře. Pohled ji utkvěl na ženské spící osobě. Morgan i přes nedostatek světla viděla, jak se ze spaní mračí a zřejmě se jí zdá noční můra. Byla tolik zranitelná, ale přesto se snažila působit silně, jakoby chtěla  ostatním ukázat, že se přes Tonyho smrt dokázala přenést, ale jenom ti nejbližší věděli, jak na tom ve skutečnosti je a s jakými démony bojuje.

Morgan se přes obličej mihla bolestná grimasa. Už teď toho měla tolik. Všude se potýkala s lidmi, kteří jí připomínali Tonyho. Jaký to byl hrdina, co dokázal, co pro ně znamenal. Vyptávali se, jak se jí po té události daří, jak to zvládá... A ona se teď chystala udělat něco ohavného.

Bodl ji osten provinění. Chvíli snad zapřemýšlela, že by zůstala... Alespoň jeden den. Ihned ovšem tuto variantu zavrhla a postavila před ní kilometrovou stěnu, aby ji nic podobného již nenapadlo. Věděla, že tento den přijde. Připravovala se na něj příliš dlouho, než aby to teď zabalila.

Pepper náhle vydala podivný zvuk a přetočila se k Morgan stojící u dveří zády. Morgan se donutila zariskovat, přestože věděla, že kdyby se náhle probudila, neměla by jak to vysvětlit. Přistoupila k manželské posteli, ve které spala pouze jediná osoba, a předklonila se dopředu, aby na dlouhý čas políbila svou milující maminku na tvář. "Mám tě ráda, maminko." S největší něhou přes ní přetáhla přikrývku, která se shrnula a opatrně vycouvala ze dveří.

Z oka ji stekla bolestivá slza, když opouštěla blízkost jediné žijící rodiny. Opatrně sešla schody a vyhla se tomu šestému schodu. Na malý okamžik se zadívala do prvního patra. Doufala, že to tady zvládne... Musí, jinak všechno by přišlo vniveč.

Přízemí prošla rychle a vypla bezpečností systém, který se za pár okamžiků opět zapne, ale to už bude mimo budovu a systém. Prsty obtočila kolem mosazné kliky a otočila. S cvaknutím se dveře pohly a následně otevřely dokořán. Ihned ji do obličeje uhodil venkovský vzduch, který se mísil s vlhkem, jež zapříčinila voda vedle jejich domu. Dříve to byla spíš chatka, kam se jezdili dlouhodobě odreagovat od stresu a práce. Vždy to tu milovala a po smrti jejího otce tu spolu zůstaly. Nedokázaly toto místo opustit a vrátit se do velkoměsta, kde by se setkávaly s tolika věcmi, jež by jim připomínalo ztrátu Tonyho Starka.

Přišla jí to jako věčnost, než se přemohla udělat ten nerozvážný krok vpřed. Z plic vypustila přebytečný vzduch, o kterém doteď neměla ani tušení a zlehka za sebou zavřela dveře. Ruce spustila podél těla a cítila, jak se jí třesou. Celé tělo se jí třáslo pod náporem vzlyků, když kráčela po rosou zmáčené trávě. Vyhla se venkovním lampám, mezitím co si z očí stírala slané kapky, díky nimž viděla rozmazaně a řasenku měla všude kolem očí, jen ne na řasách.