Kdyby měly (fiktivní postavy) draky

42. Helmut Zemo (MCU) a...

Jméno: Helmut Zemo
Přezdívka: Baron Zemo, nejmocnější muž světa
Pohlaví: muž
Druh: člověk
Věk: narozen roku 1978
Místo narození: Sokovia

Jméno: Hildegard
Druh: chmuroskřípač
Pohlaví: samice
Věk: vylíhla se roku 1994

~

Barona Helmuta Zema by snad nikdy nenapadlo, že ještě jednou bude moct "žít". Už nějakých osm let trávil na samotce ve své vězeňské cele a nechával se zesměšňovat všemi těmi dozorci a agenty, kteří na něho nikdy předtím nedosáhli. Poté, co svou poslední misi, s malou pomocí své drahé dračice, zneužitím jistého supervojáka Barnese a několika dalších okolností, úspěšně dokončil a zanechal tak svět v chaosu, jeho život ztratil smysl. Nechtěl tu den za dnem jen sedět, nechat se pozorovat a číst si. Kdyby byl tehdy T'Challa pomalejší, spousta věcí by se mu usnadnila.
Co si ale vyčítal nejvíc byla skutečnost, že ho oddělili i od jeho posledního světélka. Své dlouholeté dračí společnice Hildegard, která nikdy nepřestala být svému pánovi věrná. Byla jediná, kdo z jeho nejbližších přežil pád Sokovie a vždycky se snažila mu pomáhat. Vždyť spolu byli už třicet let! No, vlastně těch posledních osm už ne. Doufal alespoň, že se dračice nenudí tak moc jako on. Během Probliku podle dozorců zmizela i s polovinou veškerého života na Zemi, takže přestože by teď měla být zase zpátky, její chvíle byla snad kratší, než ta jeho. Sice by si nepřál nic víc, než ji vidět, ale teď cítil, že by konečně mohla přijít jeho šance.
Konečně ho totiž navštívil někdo, jehož návštěvu si opravdu užil. Jistý Bucky Barnes, ten supervoják, který proti své vůli pomohl dosáhnout Zemovi cíle. Vypadal dobře, nejspíš se mu dařilo lépe. Nikdy by neřekl, že bude tak rád, až ho uvidí. Ale zpráva, kterou přinesl mu takovou radost neudělala. Musel být opravdu v koncích, když přišel až k němu. Proč toho ale nevyužít?
Zemo se podíval na knihu od Machiavelliho, kterou mu Barnes vrátil přes okénko sotva chvíli předtím než odešel. Nezklamal. Zemovi uniklo pobavené zaškubnutí v obličeji, když v knize spatřil jako záložku dozorskou přístupovou kartu. Čekal jen chviličku, než se nápravným zařízením rozlehl hlasitý a otravně pravidelný zvuk alarmu. Bachař, který měl tu smůlu, že byl právě u Zema na stráži vstal a zmateně se ohlédl směrem k chodbě. A to byla chyba.
Baron využil šance a karty a po dlouhé době udělal krok mimo svou místnost, v níž ho drželi. Dozorce si ho všiml, ale než stihl téměř cokoli udělat Zemo ho hbitě popadl, chytil pod krkem a vzpírajícího se ho odtáhl do místnosti. Za pár vteřin už byl v bezvědomí.
Zemovo srdce divoce bilo. Konečně se něco děje! Ale musel být rychlý. Ukradl muži uniformu, oblékl si ji a za neutuchajícího řinčení alarmu se dostal na chodbu. Rychlým krokem ji prošel a držel hlavu dole, aby unikl bezpečnostním kamerám. Čepice s kšiltem mu v tomto ohledu pomáhala. V roli slušného zaměstnance mezi dveřmi vedoucími do další haly pustil tlupu ozbrojených dozorců i s jejich průhlednými štíty a strážnými draky, kteří se chystali uklidnit hromadnou vězeňskou rvačku v jídelně, která jistojistě vznikla zcela náhodou. Nikdo mu nevěnoval pozornost. Prosmíkl se mezi dveřmi a chtěl pokračovat, ale něco mu došlo. Zastavil se. Nemohl odejít. Ne sám.
Potřeboval způsobit ještě větší chaos. Oči mu padly na rudou krabičku visící na stěně. Došel k ní, ohlédl se, a když se ujistil, že je sám, spustil požární poplach a vydal se směrem k dračí části věznice. Svou Hildegard jim tu nenechá.
Cestou narazil na klusající skupinu ozbrojených bachařů, každý měl po boku jednoho vězně. Už začali s evakuací. Zemo se k nim nenápadně připojil a rytmicky dusal za nimi. Jakmile si ale všiml, která chodba ho zavede k jeho dračici, rychle změnil směr a zahnul. Teď už doslova běžel. Doufal, že Hildegard už mezitím neodvedl nějaký strážný drak. Těšil se, až ji zase uvidí. Byla poslední, kdo mu z rodiny zbyl.
Utíkal chodbou a sledoval všechny dveře, které míjel. Uvěznění draci byli viditelně nervózní a netrpělivě přecházeli po místnostech, nebo se snažili dostat ven. Většina tu byla jen proto, že tu byli jejich vlastníci. Totéž byl případ Hildegard. Svého pána odmítala opustit. Zemo jí teď tu laskavost chtěl vrátit. Běžel chodbou, dokud koutkem oka nezahlédl její štíhlé malé tělo a nádherné fialové šupiny. Prudce se zastavil a přistoupil k malému okénku.
Nikdy by nevěřil, že ještě někdy v životě bude mít takovou radost z jejího pohledu. Hildegardiny oči se okamžitě rozzářily, přiskočila ke dveřím a přilepila hlavu k okénku. Vypadalo to, že ani ona nevěří tomu, co vidí. Švihala ocasem ze strany na stranu jako pes a tiskla k tvrzenému sklu čenich.
Zemo nemohl čekat už ani chvíli. Jen přejel kartou po snímači, dveře hlasitě cvakly a on je silou otevřel. Sotva se objevila jen mezírka, dračice se už snažila do ní strčit svou rohatou hlavu a jakmile to šlo, protáhla se ven přímo do náruče svého pána. Zemo ji pohladil po krku. Teď ale nebyl čas na nějaké city.
„Tady ne, pojď," řekl tiše a naznačil, aby ho následovala. Dračice měla skvělý výcvik, rázem zvážněla, přikývla a co nejtišeji se vydala za ním. Baron se zase dal do klusu a připojil se za další skupinu dozorců a vězňů směřujících k nouzovému východu. Měl strach, jestli Hildegard nevzbudí podezření, ale zdálo se, že snad všichni jsou zmatení ze sirén, které teď křičely jedna přes druhou, přesně jak potřeboval.
Lidé běhali v obou směrech, takže Zemo v jednom momentě zaváhal, kartou otevřel postranní dveře a i s dračicí se tam na chvilku skryl před tím vším. Pořád se bál, že je někdo odhalí. Hildegard nejspíš jeho obavu vycítila. Přišla k němu a se zavrněním do něho povzbudivě drkla. Zemo se na ni vděčně pousmál a podrbal ji za rohem. Nemuseli čekat dlouho. Kroky na chodbě brzy zeslábly a Zemo se odhodlal otevřít. Vykoukli ven. Na jedné straně ještě odbíhalo pár dozorců, jinak byli všichni pryč. Zemo se poklusem vydal na druhou stranu a doufal, že brzy narazí na východ.
Samice chmuroskřípače ho najednou doběhla a lehce ho drkla do ruky. Zemo zpomalil a když si uvědomil, že v tom chaosu sám minul jedny únikové dveře, okamžitě se otočil, vytáhl kartu, pustil dračici a sám ji rychle následoval. Ano! Byli venku! Po tolika letech, konečně!
Teď se ještě museli dostat na místo, kde se sejde s Barnesem. Naštěstí tak nějak tušil, kde bude. Ještě jednou věnoval Hildegard rychlé pohlazení a pak se společně vydali pryč.

Ještě než vstoupil do své garáže, už tušil, že tohle bude zábava. Sotva rozhrnul pásový závěs a i s Hildegard vstoupil, nemohl si nevšimnout, jak naproti Barnesovi stojící Sam Wilson, Falcon a Avenger, ztuhl a téměř vyděšeně se na příchozí dvojici podíval. Jejich draci jakbysmet. Ten Buckyho se na ně přísně zadíval, zatímco Samův doslova cenil zuby. Hildegard ale zachovala nečitelný výraz a vracela jim to chladným výrazem v očích.
„Ou! Počkat! Počkat! Co tady děláš?!" Začal Sam a už mířil směrem k nim.
„Ne, poslouchej," pokusil se ho Barnes uklidnit a zastavil ho. Evidentně o svém plánu tomu Avengerovi neřekl, což se vzápětí potvrdilo. „Neřekl jsem ti to, protože jsem věděl, že bys to nedovolil."
Zemo udělal pár kroků směrem k nim pronásledován podezřívavým pohledem úplně všech, kromě Hildegard a Buckyho. Sundal si kšiltovku a stále s povznesenou náladou nad útěkem z vězení a shledání se starými známými pozoroval scénu před sebou.
„Co jsi to udělal?" Obořil se Sam na Barnese.
„Potřebujeme ho," vysvětloval, ale Wilson se obrátil přímo na Zema: „Ty se vracíš do vězení! A-a proč je tu s tebou ona?!" Poukázal na dračici s nyní už vyceněnými zuby.
„Jestli mohu-" pokusil se Zemo obhájit sebe i ji, ale byl umlčen hned dvojitým: „Ne!" Od Barnese a Wilsona doprovázené varovným gestem obou jejich draků.
Zemo tedy potřásl hlavou, zamrkal, sklopil pohled a pokusil se co nejpřesvědčivějším tónem říct, že se omlouvá. Nebyl hloupý. Nemělo smysl hrát si na hrdinu, teď když byli v přesile. Zvláště když nad Barnesem už neměl kontrolu. Přesto byl ale tím, co se před ním odehrávalo pobaven.
„Když Steve odmítl podepsat Sokovijskou smlouvu, podpořil jsi ho. Porušil jsi zákon a nasadil kvůli mě život. Žádám tě, abys to udělal znovu." Snažil se Bucky přesvědčit Sama. Ten se ale nezdál moc nadšený. Tady by Zemo mohl pomoct.
„Vážně si myslím, že jsem neocenitelný-"
„Zmlkni." Ukončil rázně jeho řeč Sam a Zemovi nezbylo nic jiného než se s naštvaným zklamáním podívat jinam. Falconovi se to vůbec nelíbilo. Párkrát zavrtěl hlavou jako by se hádal sám se sebou a nakonec z něho vypadlo jen: „Dobře." Pak se ale podíval zpátky na dvojici. „Jestli to tak bude, ani jeden z vás se nehne, dokud neřeknu."
„Fajn," s tím Zemo nemohl víc než souhlasit. Věděl, že Hildegard bez jeho svolení neudělá nic a on sám stejně přestane poslouchat, když bude moct.
„Dobře, Zemo," Sam Wilson se na něho ostře podíval, „kde začneme?"
Baron se usmál. Přesně na tuhle otázku čekal.

_______________________________________

Jej, další MCU postava na žádost Taylor-Roos-Potter. Snad se tentokrát podařila lépe než ta předchozí.
Omlouvám se za svou celkovou neaktivitu, která tu poslední dobou panuje. Mám toho hodně a mám málo času. Snad se to brzy zase srovná.
Výběr společníka pro tohoto děsivě vychytralého "cvoka", jehož taneční kreace potěšily snad všechny fanoušky, byl celkem zajímavý. Chtěla jsem takového, který by se k němu hodil už za doby, kdy sloužil u sokovijských ozbrojených sil, takže jsem usoudila, že čtyřnohý drak schopný útoku z dálky by byl bezva. Horší je, že takových moc není. První co mě napadlo byl břitošvih, jenže jsem si říkala, že je možná až moc velký a odlesky jeho brnění by je mohly znevýhodnit. A pak jsem narazila na chmuroskřípače. Možná to není úplně druh hodný barona, ale při správném výcviku, kterého byl Zemo jistě schopen, by se z něho mohl stát věrný a poslušný společník. Jménem pro dračici jsem se inspirovala v Zemově rodině, jelikož naprostá většina jejích příslušníků začínala na písmeno H. Těm, kdo viděli seriál Falcon a Winter Soldier asi došlo, že se jedná o pozměněnou scénu útěku z vězení ve třetím díle.
Tak co myslíte? Hodí se k sobě?