Kdyby měly (fiktivní postavy) draky

35. Jasper Hale (Twilight sága) a...

Jméno: Jasper Whitlock
Přezdívka: Jasper Hale, Jazz, Jasper Cullen, pan Jasper
Pohlaví: muž
Druh: upír
Věk: narozen 1844
Místo narození: Houston, Texas
Výška: 190,5 metru

Jméno: Bee
Druh: smrtidráp
Pohlaví: samice
Věk: vylíhla se roku 1859

~

Stále byl horký den, přestože slunce už zapadalo. Aby ne, když se nacházíme daleko na jihu v Texasu. Teď, roku 1863, už dva roky zuřila Americká občanská válka. Sever proti Jihu.
Jasper, nejmladší major Texasu, letěl ve své armádní uniformě na hřbetě jednoho z nejobávanějších draků. Takovém, kterého by neporazil snad žádný jiný. Alespoň o tom byl přesvědčený. Jeho věrná dračice, kterou znal a cvičil už od vylíhnutí, uháněla nad suchou zvlněnou krajinou, jíž dominovalo jen několik nevýrazných křovisek. Takový terén nebyl zrovna vhodný pro přežití. Zvláště v těchto dobách, kdy se vás nepřátelé Konfederace snažili jakkoli zničit.
Smrtidrapka ani její jezdec ale nepociťovali důvod k obavám. Výcvik od armády jim rozhodně předal mnoho zkušeností. Vraceli se do Galvestonu po evakuaci kolony žen a dětí. To ale ani jeden z nich netušil, že dnešní noc je změní navždy.
Když slunce zapadlo a sešeřilo se, dračice znenadání vrkavým zvukem upozornila Jaspera na cosi na zemi. Chlapec se naklonil přes její hřbet a spatřil je. U mělké, široké řeky stály tři mladé ženy. Jen tak samy. Nebyl blízko nich žádný další člověk, kůň, ani drak. Nikdo. Poklepal Bee po plátech a rukou jí naznačil, aby přistála. Disciplinovaná smrtidrapka ihned pochopila, lehce složila křídla zamířila k zemi.
Ladně a celkem tiše přistála několik desítek metrů před trojicí a po vlastních se rozešla směrem k ženám. Oblázky pod jejími tlapami dřely o sebe a několikrát si drápy namočila do řeky. Ocas držela v bojové pohotovosti nad svým tělem, ale velké ostré zuby držela stažené v dásni. Nechtěli je přece hned vyděsit. Měli by jim nabídnout pomoct. A to rychle, když tu za chvíli bude vládnout černočerná tma. Ženy něco říkaly, ale dračice a jezdec byli ještě moc daleko na to aby jim rozuměli. Čím víc se k nim Bee blížila, tím více neklidněji se chovala. Mhouřila své žluté oči, snažila se zachytit nějaký pach a dokonce tichounce zavrčela. Jasper ji jednou nohou lehce kopl do boku, aby přestala a smrtidrapka vrčení nechala, ale podezřívavý pohled jí zůstal.
Zastavili se jen několik metrů před nimi. Dračice nechala svého jezdce sestoupit, ale stále do nozder nasávala vzduch, jako by něco hledala. Jasper by to normálně neřešil, ale nikdy u ní takovou ostražitost neviděl. Proč teď, když nic nehrozí? Ještě ho před nimi ztrapňuje. Pomalu a rozhodně jako voják popošel třemi kroky k nim a ještě si je rychle prohlédl.
Ženy stály vedle sebe. Všechny měly podobnou postavu a podobně dlouhé, částečně spletené vlasy. Černovláska vlevo cosi potěšeně zašeptala černovlasé mladé ženě stojící uprostřed a blondýna vpravo se na muže takovým zvláštním způsobem jen dívala. Jasper se způsobně uklonil, po chvíli se pomalu narovnal a stále si zachovával vážný výraz.
„Jak se jmenuješ, vojáku?" Promluvila žena uprostřed silným hlasem.
„Major, Jasper Whitlock, madam," odpověděl pevně a jasně. Ani si nevšiml, že jeho dračice neklidně přešlápla a začala těkat pohledem mezi ním, ženami a okolím.
„Doufám, že to přežiješ," řekla znenadání ta uprostřed, „protože se mi můžeš ještě velice hodit." A šla k němu. Jaspera její slova zmátla, ale nechápal, na co narážela. Nedal na sobě nic znát. Nevypadala nijak nebezpečně ani ozbrojeně. Bee znenadání ze spodní čelisti vyjely ostré silné špičáky připomínající kly, nahrbila se k útoku, výhružně švihla ocasem a varovně hlasitě zavrčela. Jasper se na ni překvapeně podíval a chystal se ji uklidnit, ale i v tom šeru si všiml čehosi vedle ní a polekaně vykulil oči. Jakoby odnikud se tam zjevil žíravec, který se až dosud pečlivě maskoval. Jeho děsivé rudé oči zářily ve tmě a ostré zuby se chystaly rozervat kůži jeho dračice. Zatímco smrtidrapka se podívala doprava, aby spatřila, co jejího jezdce tak vystrašilo, Jasper se zahleděl před sebe. Ta žena už byla přímo u něho. Jemně ho chytila za tváře a major jakoby měl tělo paralyzované. Okamžik na to se ozval hlasitý dračí výkřik a sotva jeho směrem uhnul pohledem, žena mu rychle naklonila hlavu a vzápětí ucítil, jak mu neobyčejně ostré zuby prokousávají kůži. Ještě vyděšeně vykřikl a koutkem oka spatřil, že i silný krk jeho dračice svírá žíravec. V ten moment se celý jejich život navždy změnil.

_______________________________________

Postava, o kterou požádala Elicm99, omlouvám se, že po takové době. Promiňte, já osobně nejsem zrovna fanoušek upírů a stejně tak této ságy, ale chtěla jsem jí udělat radost alespoň tímhle, tak doufám, že to stálo za to a dává to smysl 😉. A jak jsem se dostala k tomu drakovi-upírovi je pro mě také poněkud záhada. Ono to na zvířata nefunguje, ne? Kdyžtak pardon, vážně se v tom moc nevyznám. Ale přeci jen, draci jsou výjimka. Berme to tak, že stejně jako u lidí, někteří se přemění, jiní ne. Na druhou stranu mě přepsaní a upravení scény z třetího dílu (alespoň myslím, že to je třetí díl) docela bavilo a řekla bych, že zvláště poslední obrázek se celkem povedl.
K Jasperovi jsem vybrala smrtidrápa z několika důvodů. Pokud to dobře chápu, je neporazitelný a nejnebezpečnější z rodiny Cullenů a stejně nebezpečný by měl být i jeho drak. Stejně jako smrtidrápové má slabost pro krev, ale vzhledem k tomu, že umí ovládat emoce, mohl by svou dračici s prudkou povahou také jako jediný dokázat uklidnit. A ohledně toho jména vás nejspíš napadne, proč zrovna tohle. Jako první vznikla ta její barva a až pak jméno. Uvažovala jsem i nad českou variantou Včela, ale nakonec to zůstalo u anglického překladu. Snad vám to nevadí.
A to bude, zdá se, vše. Děkuji za trpělivost a zatím se loučím.