Hledačka - dědička krve a moci ✓

XVII. Strach

Den's POV

Nenávidím ráno. Ze snů je mi nanic, a co hůř, nepamatuji si skoro nic co mi Nico říkal. Proč, opravdu netuším.
Chvíli jsem jen ležel a díval se do stropu, než jsem se konečně vyhrabal z postele.
Ze skříně jsem si vzal první hromádku oblečení a odešel do koupelny.

Čistil jsem si zuby a díval se do zrcadla. Každým dnem čím dál víc připomínám Nica. Pomyslel jsem si. No nic.

Sestoupil jsem po schodech dolů, do kuchyně. Vzal jsem si rohlík a hrnek čaje a sedl jsem si ke stolu. Bylo relativně brzo, ale za chvíli už jsem slyšel na chodbě kroky.
,,Dobré ráno." Popřála mi Sophi.
,,Dobré." Odpověděl jsem.
Sophie si nalila horkou čokoládu a přisedla si ke mně.
Chvíli jsme si povídali. Většinou o Dyse. Její chování se poslední dobou hodně změnilo. Když ale došla řeč na mě a Dys, raději jsem změnil téma. Nemohl jsem si ale nevšimnout jejího úšklebku.
,,Už by měli vstávat." Řekl jsem.
Soph přikývla. ,,Půjdeš vzbudit Dysu?" Zeptala se s úsměvem.
Povzdechl jsem si. ,,No dobrá." A s tím jsem odešel.

,,Haloo?" Zaklepal jsem, ale zevnitř se nic neozvalo.
,,Ťuk ťuk?" Zkusil jsem to znova a hlasitěji.
,,Kdo tam?" Zamručí Dysa.
Tak ty takhle? No dobře.
,,Láska tvého života." Odpovím sarkasticky.
,,Nekecej, palačinky nemluví." Odpověděla. ,,A las..." Víc už jsem neslyšel, jelikož mě zavolala Soph.
Byl jsem zrovna na schodech, když jsem uslyšel, jak někdo zavřel dveře. Snad to nebylo nic důležitého. Pomyslel jsem si a rychle vyběhnul zpátky nahoru.

Schoval jsem se za postel a čekal. Za chvilku dovnitř vtrhla Dysa, celá bledá, jako kdyby viděla ducha.
,,Copak, copak?" Zeptal jsem se. ,,Byl tam brouk, nebo snad pavouk?"
,,Ani jedno, a teď doopravdy, co tu děláš?"
Pokrčil jsem rameny. ,,Soph mě poslala, abych tě zavolal na snídani." Odpověděl jsem.
Ona jen protočila očima a oddupala dolů.
Neřešil jsem to, radši jsem si šel vybrat Titány na dnešní výcvik.
Otevřel jsem malou kovovou truhličku, ve které jsem měl schované amulety. Vigilant, Kaioh, Dullahan. Vybral jsem si tři ze svých Titánů a odešel jsem na zahradu.

Nikde nikdo. Aspoň se trochu rozcvičím.
,,Hyperstride. Raypulse augerfrost! Vyskočil jsem dva metry vysoko a udělal salto vzad. Stačil jsem Augerfrostem trefit některé slaměné panáky, přesně do hlavy.
Najednou jsem uslyšel výkřik, znělo to jako Sophi. Že by nás napadla Organizace. Napadlo mě.

Když jsem doběhl, viděl jsem jen Soph promáčenou od hlavy až k patě. Stála tam a zaraženě se na mě dívala.
,,Přísahám Soph, že s tímhle nemám nic společného." Řekl jsem a snažil se nerozesmát.
Skoro hned přiběhl i Lok, který se taky zapřísahal, že tentokrát nic neudělal. Věděl jsem kdo to má na svědomí.
,,A kde je vůbec Dys?" Zeptala se Lok.
Pokrčil jsem rameny. ,,Od rána jsem ji neviděl." Odpověděl jsem.
,,Snad se brzy objeví." Přidala se Soph. Snažila se aby zněla klidně, ale poznal jsem, že má obavy.

__________

Dnešní trénink byl zaměřený hlavně na maskování a iluze. Jediná Dysnomia byla schopna vytvořit iluzi tak silnou, že lehce zmátla každého hledače, ale já jsem byl spíše na boj.
,,Camoforge." Vyslovil Lok. Musel jsem se usmát, když jsem viděl, jak Lokovi zmizely nohy, ale zbytek těla byl stále viditelný.
,,Zkuste to první na menších předmětech." Radila Sophie.
,,Hidesight." Vzal jsem si jeden z květináčů a nechal ho bezproblémů zmizet. Byl stále tam, jen neviditelný.

Chystal jsem se zrovna zneviditelnit Vigilanta, když jsem uslyšel zvonek.
Sophie se rozběhla ke dveřím, a my pomalu za ní.

,,...CO SE TI U CASTERWILLA STALO?!" Slyšel jsem ji už z dálky. Myslel jsem že se Dysa vrátila zase s nějakými škrábanci, ale to co jsem viděl jsem rozhodně nečekal.

Byla bledá jako stěna, krvácela z velké rány na hlavě a na rukou a nohou měla tucty modřin a " škrábanců".
,,Pomozte mi s ní." Zašeptala Soph roztřeseným hlasem.
Společně jsme ji odnesli do obývacího pokoje, na gauč.

,,Leviathan." Řekla sotva slyšitelně Dysa a ztratila vědomí.

Soph jí ošetřila rány. Začala tou na hlavě. Zranění nebylo tak hluboké jak se zpočátku zdálo, ale zato dlouhé, vedlo od pravého obočí, přes čelo, a pokračovalo ve vlasech. Ránu jsme vyčistili a obvázali.
Na konec jí Sophie potřela škrábance a modřiny podivně zapáchající mastí a ty větší přelepila náplastí.
,,Teď by měla hlavně odpočívat." Řekla tiše Sophie.
Dlouho do noci jsme tam seděli a šeptem si povídali.
Dysa sebou začala škubat.
Možná měla zlé sny. Najednou se posadila.
,,Měla bys ještě spát." Řekla Soph a zamračila se. V tu chvíli jsem si všimnul, že má zavřené oči.
,,Tiše, ona spí."
Dys se zvedla, a rozběhla se napříč místností a kupodivu do ničeho nevrazila. Vprostřed běhu se zastavila a zhroutila se.
Vydali jsme se směrem k ní. Ona už jen pravidelně oddechovala. Spala.
Opatrně jsme ji ( znovu) odnesli na gauč.

Blížila se půlnoc, a my jsme začínali být unavení.
,,Jděte spát. Já tu s ní ještě chvíli zůstanu." Řekla pojednou Soph.
Já jen zívl na souhlas a odešel jsem do svého pokoje.
Natáhl jsem na sebe pižamo a skočil jsem do postele. Po chvíli už jsem tvrdě spal.

Stál jsem opět na vrchu polokrevných, nebo jak tomu Nico říkal. Sedl jsem si pod strom a čekal. V dálce nad mořem zapadalo slunce, ale v Táboře byl ruch.
Po chvíli jsem za sebou uslyšel šelest. Otočil jsem se a uviděl Nica.
Mlčky si ke mě přisedl. Slunce už zapadlo, a na nebi se rozzářily hvězdy. Tehdy jsem se konečně zeptal.
,,Proč myslíš že sem patřím?"
Pokrčil rameny. ,,Intuice." Odpověděl jako vždy.
Povzdechl jsem si.
Chtěl jsem vstát a odejít, když se podemnou otevřela země. Padal jsem snad nekonečnou dobu a všude jsem slyšel hlasy.
,,Tvé jméno je Strach."
,,Jsi ztělesněním temna."
,,Musíš je ovládnout."
Nevím co mě štvalo víc, jestli ta jáma a nebo že oni nemohli zmlknout. Absolutně jsem nechápal o čem mluví, ale brzy jsem to měl poznat...

Vítám všechny u další kapitoly. Tentokrát pro LaetriLumiel ( moc děkuji za ⭐) a také TheRumorFama - děkuji za podporu ( comment,⭐, reklamu).
Nevím jestli jsem to tu zmiňovala, ale Den je celým jménem Dennison Fears ( přeložte si příjmení).
Doufám že se kapitola z pohledu někoho jiného líbila a se budu těšit u další.
- Dysa