Hledačka - dědička krve a moci ✓

XI. Plameny

Probudilo mě slunce. Co? To už je tolik hodin? Pomyslela jsem si. Začala jsem vzpomínat o čem se mi zdálo. Asi to nebylo nic hrozného když jsem spala tak dlouho.

V jídelně jsem si vzala jen housku se sýrem a šla jsem si vyčistit zuby a převléknout se. Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Dnes jsem dobře vyspala. V tu chvíli mi něco došlo. Přijeli jsme v pondělí a dnes je čtvrtek. Už jen jeden den a pojedeme domů do Benátek! Zarazila jsem se. A co naše mise? Vždyť jsme ještě nic nezjistili. Ale počkat, možná že přece něco máme.

Vběhla jsem do pokoje a začala jsem se hrabat ve svém batohu. Tady to je! Mapa kterou jsem objevila hned první den na škole. Rozvinula jsem ji, ale nebylo tam nic jiného než před tím. Chystala jsem se mapu zabalit a schovat, když do pokoje vstoupil Den.
,

,Co je to?" Zeptal se.
,,N-nic důležitého." Rychle jsem mapu svinula a schovala do batohu.
,,Aha. Už bychom měli vyrazit. Za chvíli začíná vyučování."
Odešel. Popadla jsem mikinu a batoh a běžela jsem za ním.

___________________________________

Podívala jsem se na rozvrh. Už jsme měli mít jen Matematiku, Angličtinu a Italštinu. Dnes jsem se do knihovny těšila, nebylo nic co by mě rozptylovalo nebo děsilo.
Nedočkavě jsem čekala na zvonění, dnes bysme konečně mohli něco zjistit.

,,Crrrrr!" Konečně. Hodina Italštiny skončila a já se hnala do knihovny. Dnes tam skoro nikdo nebyl. Pro nás jenom dobře. Procházela jsem se a prohlížela si police s knihami. Najednou jsem ucítila bodnutí. Byl to ten samý pocit jako první den. Něco chtělo upoutat moji pozornost. Pomalu jsem se vydala k jedné stěně. Nic zvláštního vědět nebylo, ale já cítila že tam něco bude. Ještě chvíli jsem si tu stěnu přihlížela než jsem se vydala zpátky.

U stolku už byli i Sophie a Lok. Zrovna si povídali něco o naší zatím nesplněné misi když jsem je přerušila.
,,Myslím že něco mám, ale nejsem si jistá."
,,Uvidíme" řekla Sophie. ,,Lepší něco než nic."

Šli jsme ke stěně na konci knihovny.
,,Toughspecter." Začala jsem se soustředit na kouzlo klamu a maskování. Mezitím se Sophie snažila zjistit co přesně je za stěnou.
,,Breakspell." Bingo. Byla tam ochranná bariéra, která měla zamaskovat tajnou chodbu. Tu bariéru mohli zničit jen hledači.

Setupovali jsme temnou chodbou stále níž a níž. Na cestu nám svítilo jen kouzlo svíčky Boltflare. Nejednou se chodba rozšířila. Před námi byla propast plná lávy přes kterou vedl jen úzký kamenný můstek. Den už se ho chystal přejít, když ho Sophie varovala.
,,Je to past. Měli bysme to ověřit." Den na to jen přikývl a čekal než si Lok vytáhne z batohu Holotom.
Počítač nám ukázal přesnou 3D verzi místnosti ve které jsme byli. Ve stěnách i na stopě byly díry. Při matném světle svíčky jsem si jich nevšimla, ale na holotomu byly zřetelně vidět.
,,Takže přes most to vzít nemůžeme." Řekl po chvíli Lok.
Najednou Sophie hodila přes propast bramboru ( trochu mě zarazilo kde ji vzala) kterou prostřílelo hned několik šípů. ,,A přeletět to taky nemůžeme."
Začali jsme přemýšlet jak se přes lávovou propast dostaneme, když Den o něco zakopl. Čekala jsem že nás v mžiku něco rozplácne nebo postřelí, ale nestalo se nic. Sophie pomalu vyndala z batohu další bramboru, kterou hodila. Brambora bez nehody dopadla na druhou stranu. Past byla deaktivována.

Tentokrát jsme se dostali do úzké místnosti. Byla tak dlouhá že jsme ani nedohlédli na konec. Všimla jsem si dlaždičkované podlahy, která mi hned připadala jako past. A stěny, byly tak blízko u sebe že jsme měla pocit že nás nevidět rozdrtí.
Lok ( znovu) vytáhl Holotom, ale ten neukázal nic víc než co je na konci místnosti. Sophie vytáhla z batohu bramboru ( přemýšlím kolik jich tam ještě má ) a hodila ji na dlaždičkovanou podlahu. Než jsem se stačila pohnout stěny se srazily a z brambory zbyla jen kašička.
Škoda. Pomyslela jsem si, čekala jsem další šípy, ale tohle bylo nebezpečnější. Viděla jsem na stěnách ostny, které by nás při pokusu pasti přeletět, zabily.
Začala jsem uvažovat. Určité dlaždice spouští past ( stěny), ale co když některé z nich past nespouští? Pozorně jsem si je prohlížela. Najednou mi to došlo.
,,Všimli jste si toho?"
,,Čeho?" Zeptal se Den.
,,Těch dlaždic, některé z nich jsou jiné." Odpověděl mu Lok.
Přikývla jsem. ,,Ty černé. Vypadají jako spálené, spálené ohněm. A Fireblade je titán ohně."
Sophie zvedla ze země kámen, který hodila na nejbližší černou dlaždici. Chvíli jsme čekali, ale nic se nedělo. Bylo jasno.

První s chodbou vydal Lok. Opatrně skákal z jedné dlaždice na druhou. Chvílemi jsem myslela že zakopne a stěny ho rozmačkají. Byla jsem s nimi jen krátce, ale měla jsem je ráda, nechtěla bych nikoho z nich ztratit. Najednou jsem ve tmě viděla záblesk světla, pak ještě dva další. Bylo to smluvené znamení že se v pořádku dostal na druhou stranu. Šli jsme postupně, v případě že by někdo omylem spustil past.
Po Lokovi přišel na řadu Den, po něm Sophie a na konec jsem měla jít já. Ani jsem se nenadála a měla jsem jít.

Zhluboka jsem se nadechla a skočila na první dlaždici. Chvíli jsem balancovala než jsem se odhodlala skočit na další. Černé dlaždice byly od sebe vzdálené asi dva metry, sice nic moc, ale když musíte skočit přesně a nepřešlápnout, dá to zabrat.
Konečně, dosáhla jsem "pevné půdy". Byla jsem nadšená že to nikoho z nás nerozmačkalo.
Prošli jsme další chodbou, když se před námi objevily dveře.
,,Myslíte že nás tam čeká další past?" Zeptala jsem se.
,,To nikdy nevíš, může tam být cokoliv." To mi moc na odvaze nepřidalo.
Sophie opatrně otevřela dveře. Byla to velká prázdná místnost. Jen, uprostřed byl výstupek na němž ležel amulet Titána.
,,To nebude moc těžké." Hned jak jsem to řekla tam jsem toho litovala.
Že čtyř rohů místnosti se k nám blížily plameny. Ale nebyl to obyčejný oheň. Plameny se začaly formovat do určitých postav. NAŠICH BLÍZKÝCH! Plameny u Sophie se změnily v její rodiče a ona se málem hroutila. Její rodiče umřeli při požáru když byla malá, tyto plameny jí připomněla její minulost. Nedokázala nic udělat.
Lok v plamenech viděla svého otce, který se kdysi ztratil a on ho pořád nenašel. A u Dena měly plameny podobu jeho bratra Harrisona. Nikdo z nich nedokázal bojovat. Byli jako zhypnotizovaní. Já se snažila dostat k amuletu.
Plameny u mě měly podobu ženy. Měla dlouhé světlé vlasy a chladné oči. Měla jsem pocit že ji znám, ale nemohla jsem si vzpomenout kde jsem ji viděla. Díky své špatné paměti jsem z ní nebyla tolik mimo jako ostatní, takže po krátkém boji jsem se konečně dostala k amuletu.
Cítila jsem jak mou projela vlna energie. ,,FIREBLADE."
Předemnou se objevil titán čekající na mé rozkazy. ,,Znič bludné plameny." Sice nevím jak mě to jméno napadlo, ale aspoň že to pochopil.
Moji přátelé konečně se začali probírat z tranzu. Sophie se svezla na zem. Neznala jsem její pocity, ale chtěla jsem jí pomoct, problém byl v tom že když jsem se k ní vydala opustila mě všechna síla a já se poroučela k zemi.

Znovu jsem viděla tu ženu co se mi zjevila v plamenech.
,,Probuď se." Šeptala. Chtěla jsem se jí zeptat kdo je, když v tom mi někdo dal facku.

,,Au." S vyjeknutím jsem se probudila.
,,Sláva, žiješ." Usmála se Sophie, která stála nademnou. ,,Musíme si pospíšit, rozpadá se to tu."
Vydala jsem a vydala se za Sophie. Bylo mi zle a neměla jsem moc síly, ale zvládla jsem vyjít až na povrch. Byla už tma. Cože! Nemohli jsme tam přece strávit pět hodin. Pomyslela jsem si
Podívala jsem se na Sophie, ale ta jen pokrčila rameny.

_________________________

Šťastně jsme se dostali do hotelu. Málem by nás tam nepustili. Naštěstí Sophie znala pár šikovných krouzel.

_______

Ležela jsem v posteli a snažila se usnout. Bohužel se moje noc neobešla bez snů.

Stála jsem na pláži a dívala se na moře, když v tom mě někdo vyrušil.
,,Kdo jsi?"
Rychle jsem se otočila, nečekala jsem že mě někdo vidí. Stála tam zelonooká dívala se zrzavými vlasy.
,,Kdo jsi?" Opakovala svou otázku.
,,Dysa." Odpověděla jsem.
,,Jsem Rachel." Představila se zrzka. ,,Táborové orákulum."
Měla jsem spoustu otázek, na tábor polokrevných ( znala jsem od Nica), co znamená orákulum, na to proč mě pronásledují nestvůry, ale než jsem se stačila zeptat, začala Ráchel obalovat zelená mlha. Najednou promluvila hlasem starým stovky let.

Až dcera klamu pozná cestu,
Temno se znovuzrodí z prachu.
Ti...

Po dlouhé době jsem tu s další kapitolou.
- Δυσα