3. Pravda bolí

193 9 0
                                    

   V quinjetu panovalo ticho. Nikdo se neopovážil něco říct a všichni jsme byli ztraceni u sebe v hlavě. Já seděla na jedné z nepohodlných sedaček po stranách a na klíně měla Kiru, která se ode mě nechtěla vzdálit. Chorche pilotoval a ostatní jen tiše seděli. Byli tady všichni Newt, Minho, Teresa, Thomas, Pánvička... a nejhorší na tom bylo, že si mě nikdo nepamatoval.

   V jednu chvíli Chroche rychle zatočil a Kira se neměla čeho zachytit, tak mi šáhla na místo, ze kterého vycházela bolest. Chytila mě za břicho a já se neubránila, ač jsem se snažila, bolestnému výkřiku. Tvář se mi stáhla do bolestné grimasy a já ze sebe malou, co nejrychleji sundala.

   ,,Co se tam vzadu děje?" Slyšela jsem Chorcheho. ,,Nic, jen jsem si šáhla na břicho." Řekla jsem a vyhrnula si tričko. Celá celá velká náplast, kterou jsem měla místo obvazu, byla nasáklá krví. Tak není se čemu divit, když jsem se porvala s několika lidmi a občas to nešlo moc hladce. 

   ,,Co se ti stalo?" Zeptal se Minho a já zvedla pohled od svého břicha. ,,Gally mě střelil." Řekla jsem a schytla překvapené pohledy. 

   ,,Jak tě mohl střelit?" Zeptal se Newt. ,,Řekla jsem, že jsme tě znala před tím než vám vymazali vzpomínky. Není vám divné, že mě malá zná, ale vy ne?" Začala jsem se vyptávat. ,,No nepřikládali jsme tomu nijak veliký význam." Řekl Minho a pokrčil rameny.

   ,,Hele a jak si myslíte, že jste se dostali ven?" Zeptala jsem se já. ,,No přes rmutí noru." Řekl Minho a já ne něj vyvalila oči. Sama jsem neměla daleko od slz. Vždyť si mě nepamatovali. Vzali mi je. Vzali mi skoro všechno, co jsem měla. 

   ,,Guty, takže mi jeden z vás čónů řekněte celý příběh." Začala jsem být trochu naštvaná. ,,Od kdy?" Zeptal se Thomas a já se na něj podívala. ,,Od Thomasova příjezdu." Řekla jsem a zase si vzala Kiru na klín.

   ,,No takže přijel Thomas. Večer u vatry si vzpomněl na jméno, jelikož se pral s Gallym, který ho shodil." Začal Minho, ale už teď to nedávalo smysl. V té době byl Gally pryč a kdyby se ukázal asi by to nedopadlo dobře. 

   ,,Další den ho napadl Ben, který byl uštkuntý a my ho večer vyhnali." takže další blbost. Kde tohle pro pána boha vzali. Jako tvůrci musejí mít opravdu rozmanitou fantazii. 

   ,,Den poté se Minho a Alby vydali do labyrintu po jeho stopách. Večer se nevraceli, takže jsme čekali před bránou. Když se Minho vynořil táhl Albyho, který byl uštkuntý a v bezvědomí. Thomas tam na poslední chvíli vběhl." Pokračoval Minho a já se musela rozesmát. ,,Jo jasně a zázračně tu noc přežil, že?" Zeptala jsem se, ale žádný z těch čónů se nesmál. Podle nich se to opravdu stalo.

   ,,Další den jsme ho udělali běžcem a taky nahoru přijela Teresa v bezvědomí." To je taky totální hovadina. Jako teresa je pravda, ale Thomas a běžec? To ne.

  ,,Jo a ještě ten den se vrátilo několik čónů do labyrintu a tam našli takovou věcičku, která byla v mrtvém rmutovy, kterého zabil Thomas v tu noc." Vzpomněl si Minho a já si přivinula Kiru k sobě.

   ,,Hned příští den se Thomas s Minhem vydali do labyrintu a našli cestu ven." Jo jasně, takže cesta přes labyrint, ta není a nikdy ani nebyla. Co to u všech frasáků je? To jim do mozku dali úplně celý příběh jinak?

   ,,Nicméně byli tam nějaké problémy s Gallym. Večer se nezavřeli brány a naběhli tam rmuti. Ti zabili pár placerů. I tak jsme další den utekli a dostali se do jedné laboratoře. Tam jsme viděli video s nějakou Avou Peigovou-" Pokračoval Minho a byl by pokračoval dál, kdyby nebyl přerušen. 

   ,,Peigovou jo?" Zeptal se Chorche, který to celý poslouchal. ,,Ano, co s ní?" Zeptal se zmateně Thomas. ,,No ona je to svině. Nevěřte jí ani slovo." Řekl a dál se věnoval řízení.

  ,,Guty, takže když jsme byli v té laboratoři, tak tam vtrhli nějací lidi, ostatní postříleli a nás převezli tam, kde jste nás našli." Ukončil vyprávění Minho a já se zamyslela.

   ,,Jaktože je vás tak málo. Ven se vás dostalo něco kolem čtyřiceti?" Zeptala jsem se, i když jsem se bála odpovědi. Třeba Gallyho výstřel je úplně v mlze.

   ,,Hodně jich vzali na nějakou bezpečnou farmu." Odpověděl mi Newt. ,,Tak to je Blbost. Určitě je napíchli na ty hadičky." Ozval se hlas toho neznámého Janka? Jo Janka. ,,Cože jaký hadičky?" Zeptala jsem se zmateně. Nic takového jsme neviděla, ano sice jsem neprolezla celou základu ale i tak. ,,No viseli tam lidé na takových hadičkách. Nebyli při vědomí, ale nebyli ani mrtví. Myslím ale, že už by se z toho nikdy neprobudili." Řekl ten týpek a já viděla to zděšení v obličejích placerů.

  ,,Kolik jich odvedli?" Zeptala jsem se lehce roztřeseným hlasem. ,,Asi 25" Řekl Thomas se sklopeným pohledem. To je více než polovina. Do háje to je více než polovina mrtvých. Panebože.

   Cítila jsem, jak začínáme ztrácet výšku a já ze sebe rychle sundala Kiru. Vstala jsem a posadila ji místo mě. Já si posbírala všechny věci a hned jak se otevřely dveře, tak jsem vyběhla ven.

   Cestou jsem vrazila do Harriet a Sonyi, které vypadali, na rozdíl ode mě, šťastné. ,,No tak co, který je ten tvůj boyfriend." Řekly a rozesmáli se na plné kolo. ,,Typuju, že spíš ex, vzhledem k tomu, že si mě nepamatuje, ale jinak ten blonďák s malou holčičkou na rukách." Řekla jsem se slzama v očích. Viděla jsem, jak jim na rtech zmrzli úsměvy. Já se jimi ale nezabírala, obešla jsem je a prodrala se až ke svému stanu.

   Když jsem byla uvnitř, tak jsem si sedla na postel vedle Dorka. Přitiskla jsem se psovi a naplno se rozbrečela. Dork jen tiše poslouchal moje vzlyky, které jsme tišila v polštáři. 

  Nepamatují si mě. Prostě neví kdo jsem. Je zvláštní, že si Kira pamatuje, ale nejspíš jí akorát nestihli ty vzpomínky vymazat. Mají v hlavě nějakou absurdní storku, která je úplně jiná než pravda.

   Tak moc si přeju, aby jsem se teď probrala v obětí svého blonďáka. Potom, co bych vstala bych vylezla ven a šla si zacvičit. Což mi připomíná, že bych to měla udělat i tady.

   No potom bych šla Pánvimu pomoct se snídaní, když i to by bylo hotovo, tak bych vzbudila Newta a Kiru. Ty bych vytahala z postele a dotáhla je na snídani, kterou bych začala rozdávat. 

   Po snídani by jsem šla za Jeffem a Clintem. S něma bych učila Kiru a ošetřovala bebíčka. Po nějaké době, bych šla zpět za Pánvičkou, pomohla mu s obědem. Potom poslouchala, jak to bylo dobré. To by bylo před tím než bych se vrátila na ošetřovnu a zase makala.

    Večer bych se šla osprchovat a tak umyla bych si vlasy. Což mi zase připomíná, že bych si je opravdu měla umýt. Nakonec bych zase zalehla k Newtovi a Kiře do postele. Potom co by Kira usnula, bych se otočila a pořádně políbila mého blonďáka. Řekla bych mu, že ho miluju a potom usnula u něj obětí.

   Víte, co na tom bylo nejhorší? Že se to nikdy nestane. Nevím jestli ho ještě někdy políbím, nebo ho obejmu. Pro něj jsem teď jen cizinec, který ho zachránil a vsadím se, že ani tím si není jistý. Prostě bylo všechno špatně.

   

   

Queen of The Scorch [ The Scorch trials FanFiction]Where stories live. Discover now