Queen of The Scorch [ The Scorch trials FanFiction]

2. Základna

   Celý týden jsem se snažila uzdravit. Dělala jsem vše pro to, aby jsme to moc nenamáhala a mohla jít dříve do boje. Přece jenom musím najít své přátele a mého kluka. Newt. Docela často jsme nad ním přemýšlela. Je v pořádku? Kde je? Co jim dělají? Uvidím je ještě někdy? Otázky mi běhali v hlavě a já nemohla přijít na odpovědět. 

   Ráno jsem ležela s Dorkem na posteli, když dovnitř vrazil Chorche. ,,Našli jsme další základnu a je dost možné, že tam budou. Berou tam všechny děti a dělají, že je zachránili před Z.L.O.S.I.N.em, ale ve skutečnosti to je Z.L.O.S.I.N." Vyvalil na mě a já se okamžitě zvedla. Nevnímala jsem bolest, rychle si přes hlavu přetáhla Newtovo tričko, které jsme hodila zpět do svého batohu a natáhla jsem si kalhoty s normálním tričkem.

   ,,To byla informace, ty nejedeš." Řekl Chorche, který se otočil, když jsme se převlíkala. Já se na něj vyčítavě podívala a semkla jsem rty do úzké čárky. ,,No tak to teda jdu. Jsou to mí přátelé a já tem půjdu, i kdyby jsem se měla schovat mezi zásoby." Zasyčela jsem na něj a připnula si na předloktí chránič s noži. Do ruky jsem vzala luk a na nohy natáhla kanady. Vlasy si párkrát přejela hřebenem a svázala je do copu.

   Když jsem byla připravena, tak jsem vyšla ven. Následována Chorchem, který se mi to snažil rozmluvit, ale já byla pevná jako skála. Jedu s nimi. Prostě jedu a nikdo mě nezastaví. Po chvilce chůze jsem se dostala k vodě, kde jsem si umyla zuby a kartáček s pastou vrátila do stanu. Chorche to vzdal a sám se šel nachystat. Já se vydala k autu, kterým se dopravíme.

   Nasedla jsem na zadní sedadla polorozpadlé dodávky a zkontrolovala si všechny zbraně. Jsou všechny. Nasedla Harriet, i když se ze začátku divila, tak neřekla ani slovo, jen mi podala pistoli a pět plných zásobníků, ty jsem zastrkala do kapes na kalhotách a pistoli si upevnila k pasu.

   Postupně sem nasedlo pár lidí, které jsme neznala, Sonya a za volant si sedl Chorche. ,,Dobře teď si vysvětlíme plán." Začal řidič a já začala poslouchat okolní dění. Do teď jsem byla myšlenkami jinde. 

   ,,Budova má dva vchody, takže David, Martin a Krystýna jdou zezadu. Strhnete na sebe pozornost a vypustíte uspávací plyn. My se mezitím vplížíme v převlecích dovnitř a zkusíme je překvapit. Povolení zabíjet, jinak omráčit." Začal vyjmenovávat úkoly. Potom po mě, Sonye, Harriet a nějakém Jankovi hodil sáček, kde byl doktorský plášť a celkově převlek, plynové masky a ještě tejzr. Těm třem hodil neprůstřelné vesty, plynové masky a bomby s uspávacím plynem. Všichni jsme se oblékli. Já si oblékla doktorský plášť, kterým jsem zamaskovala zbraně, potom jsme si natáhla rukavice a roušku. Plynovou masku jsem hodila do kabelky, kterou jsem našla vzadu dodávky. 

   Zastavili jsme uprostřed pouště a vystoupili z auta, všichni už připraveni. Chroche si mě ještě vzal stranou a ukázal na jedny hory, které k nám byli blíž. ,,Z tama jsme přijeli." Řekl a pořád ukazoval na ty hory. Potom se otočil a ukázal na hory, které ležely přesně naproti těm prvním. ,,A tam je základna Pravé ruky." Ukázal na ty hory a mě to začalo zapadat do sebe.

   Pomalu jsme se rozdělili a poslali Martina, Davida a Krystýnu z druhé strany. Musím říct, že vypadli fakt dobře. S pistolí v rukách pomalu obcházeli budovu a získávali nám čas. Já sama jsem si ještě zkontrolovala můj převlek. Plášť nebyl normálně průhledný, takže vážně nebylo nic vidět. Na oči jsme si ještě nasadila fake dioptrické brýle a pomalu jsem vyšla k přednímu vchodu s ostatníma v závěsu.

   Čekali jsme za rohem budovy a vyčkávali, kdy se budovou rozezní alarm, který ohlašuje nezvané hosty. 

   Byla jsme nervózní, co když tam nebudou? Co když jsou mrtví? Nebo co když je znova poslali do labyrintu? Co mohli udělat s malou Kirou? Doufám, že jsou tady a v pořádku.