deník rebelky | t. b. s ✔

Sbohem Tommy

Probudila jsem se v nemocnici, v nose a na ruce jsem měla nějaké hadičky. Nikdy jsem v nemocnici v tomhle stavu neměla.

„Tory, díky bohu, jsi vzhůru” usmál se Thomas.

„Co se stalo?” to bylo jediné co mě zajímalo.

„Omdlela jste, byla jste pořezaná. A jak jste jedla a pila v poslední době?” bála jsem se, že až řeknu odpověď, tak si to Thomas bude vše vyčítat.

„Minimálně” odpověděla jsem, doktor si to zapsal do notesu.

„Kouříte?” jenom jsem kývla a on si to též zapsal.

„Dobře, budete tady ještě tři dny, kdy doženete jídlo a pití. Rány vám tam zůstanou , ale snad se to alespoň trochu zlepší. Až vás pustíme, máte na výběr. Buď půjdete domů, nebo můžete do zařízení kde vás odnaučí kouřit” dodpověděl doktor.

„Půjdu do toho zařízení” odpověděla jsem a sklopila pohled.

„Máte tu někde rodiče?” zeptal se ještě.

„Táta je mrtvý a máma v base, jediný příbuzný je teta a ta odjela pryč” odpověděla jsem.

„Dobře, přeju hezký zbytek dne a poklidné tři dny strávené tu” usmál se a následně odešel.

„Tome, já... omlouvám se” vydala jsem ze sebe.

„Tory, ty se nemusíš za nic omlouvat” chytl mě za ruku, usmála jsem se na něj, i když to bylo těžké.

Nějakou chvíli jsme tam spolu ještě byli, povídali jsme si a bylo nám dobře. Bylo mi líto, že ho teď nějakou dobu neuvidím.

Uběhli už tři dny a já jsem měla jet do toho zařízení proti kouření. Měla jsem tam být minimálně tři měsíce, ale u sebe jsem to tipovala na možná i víc.

„Sbohem Tommy” řekla jsem mu do objetí, trochu jsem i brečela. Bylo jasné, že mě změnil, protože jsem dříve kvůli ničemu jen tak nebrečela.

„Neloučíme se navždy, ne?” trochu se zasmál a já musela s ním, hned mě ale úsměv přešel.

„Neřekla jsem ti to” odtáhla jsem se, on se na mě tázavě podíval. „Odjíždím pryč, už jsem to probrala s tetou i Dylem, potřebuju odsud vypadnout. Doufám, že to někdy pochopíš a snad se ještě někdy uvidíme” odcházela jsem k autobus, který mě měl odvést.

„Tory, počkej” snažil se mě zastavit.

„Miluju tě, Tommy, a to je ten problém” slza mi stekla po tváři a nastoupila jsem do autobusu. Naposledy jsem ho ještě viděla v okýnko, než se autobus rozjel a odjel pryč.

oujeee tak tu máme konec
ne kecam, ještě vyjde jedna kapitola a pak bude konex
jak si myslíte, že to dopadne? můžete tipovat v komentářích, protože kapitola vyjde nevím kdy :D