deník rebelky | t. b. s ✔

Nejsem holka pro tebe

A taky se tak stalo.

Naše rty se spojili. V břiše mi explodovali motýli. Spolupracovala jsem, protože to bylo to, co jsem si vždycky nejvíc přála. Naše rty se o sebe otírali a bylo to, jako když naše jazyky tancují valčík.

Ruku jsem měla v jeho vlasech, on své ruce na zemi za mnou.

Ale pak jsem si něco uvědomila, on je slušný, normální kluk co má normální život. Za to já jsem svině, která ho má celý zkažený. Nemůžu s ním být, i kdybych sebevíc chtěla, nešlo by to.

Odtáhla jsem se a vstala, vypadal překvapivě a tázavě se na mě podíval.

„Promiň, ale já nejsem holka pro tebe” cítila jsem jak mě pálili oči a slzy se chtěli dostat ven.

„O čem to mluvíš? Od té doby co jsem tě viděl, jsem na tebe furt myslel. Postupem času jsem se do tebe zamiloval, nedokázal jsem být s tebou jenom kamarád. Jsi přesně ta pravá pro mě”

„Ne, Tome, pleteš se. Zasloužíš si hodnou, slušnou holku, která tě bude milovat. Né mě, já taková nejsem, to ví všichni. Mám tě strašně moc ráda, ale tohle nejde. Odejdi prosím” začali mi téct slzy a cítila jsem tu bolest v srdci.

Chvilku na mě koukal jako na jev, ale potom se sbalil a odešel. Hned jak odešel, hlasitě jsem práskla dveřmi a po nich se sesunula na zem.

Rukama jsem zajela do hlasů a začala vzlykat. Hlasitě a nekontrolovaně, byla jsem naštvaná sama na sebe i na jeho. Kdyby to neudělal, tak by jsem to nemusela řešit.

Co to sakra dělám?

Brečím tu kvůli klukovi, taková jsem nikdy nebyla. Takových bude ještě víc, tam proč bych se měla trápit nad jedním.

Sebrala jsem se a šla se upravit do koupelny. Měla jsem rozcuchané vlasy, oči červené a tváře černé od řasenky.

Odlíčila jsem se a zalezla do sprchy. Většinou to pomáhá před smutkem, rozhodla jsem se, že až vylezu ze sprchy , tak se kvůli němu nebudu trápit.

welll.... hodně krátká kapitola, já vím, ale mám asi tak trochu tvůrčí krizi nebo nevím.... doufám, že jste rádi, že kapitoli alespoň furt vychází.

několikrát jsem uvažovala nad tím, že bych tenhle příběh potastavila, ale to raky nechci. takže kapitoly budou vycházet ne moc často a možná ani ne moc dlouhé.... no většinou to záleží na mé náladě.

třeba mám dost práce s tím, abych se psychicky nezhroutila ze školy 😂 ještě když se mi začíná ZASE líbit můj spolužák.... to je pain 😫