deník rebelky | t. b. s ✔

Přespávačka 1/2

Dnešek byl den přespávačky ve škole, s Dylanem jsme se už od rána těšili na večer.

Školu jsem sice nesnášela a bylo pro mě zlo tam být až do večera , ale přespávačky ve škole byli pro mě ty nejlepší.

Zrovna jsem měla krásný sen o tom jak letím na jednorožcovi v kouzelném světě víl, fuj jak nechutné.

„Clarková vstávat je hodina!" zařve na mě hlas nějakého učitele, já se ospale vyhoupnu do sedu.

„Joo... výsledek je 5 na druhou" zkusím odhadnout výsledek, protože si naposledy pamatuju hodinu matiky.

„Je hodina biologie" odpoví mi učitel, celá třída se začne smát a učitel má dost práce s tím aby jí utišil.

„Víte vůbec jaká byla otázka?"

„Ne a i kdyby stejně odpověď neznám" řeknu jednoduše s klidem.

„Umíte vůbec něco?" řekne mi učitel trochu výsměšně.

„Ptáte se co umím? Umím hadí řeč z Harryho Pottera" začnu napodobovat něco jako syčení „Ptáte se co to znamená? Polibte mi prdel".

Všichni se začnou neovladatelně smát, zatímco učitel vypadá jako by se z něj měl stát Hulk.

„Jste po ško-" nedořekne to.

„Jsem co? Po škole? Tak to asi ne když je dneska přespávačka" třída se furt směje a já se ušklíbnu.

„V pondělí budete po škole! A-až do konce týdne" vykoktá ze sebe.

„Jak si přejete" v tu chvíli začne zvonit a všichni se seběhnou co nejrychlejším krokem ven ze třídy.

„Teda ty jsi to dneska zase zabíjela" plácne si se mnou Thomas u skříněk.

„To je prostě naše Vic" usměje se Dylan.

****

Po škole se mnou domů jde Thomas, Dylan nešel protože tvrdil že se musí připravit na tu přespávačku.

Došli jsme ke mě do pokoje, Thomas si sedl k mému psacímu stolu a já si mezitím připravovala věci.

„Ty tu máš rádio a kazetu?" zeptá se, asi našel tu kazetu co mi dal táta kde byli jeho nejoblíbenější písničky.

„Jop, můžeš to zkusit pustit jestli chceš. Už léta jsem to nepouštěla" bylo to z důvodu že mi táta strašně moc chyběl a i kdyby to do mě člověk na první pohled neřekl taky jsem měla city.

Z rádia za chvíli začali hrát tóny písničky na kterou jsem měla několik krásných vzpomínek na tátu.

I know you, who are you now?
Look into my eyes if you can't remember.
Do you remember, oh?

I can see, I can still find
You're the only voice my heart can recognize
But I can't hear you now, yeah.

I'll never be the same
I'm caught inside the memories, the promises
Are yesterdays and I belong to you.

Začal se mi vybovovat i text.

„I just can't walk away
'cause after loving you
I can never be the same" vypadlo ze mě, Thomas se na mě podíval a vypnul rádio.