𝐒𝐓𝐑𝐎𝐍𝐆𝐄𝐑 [TUA ff/ Five Hargreeves]

19.

Lidi mam na vás otázku. Chtěli by jste s Pětkou jakože takové ty milostné scénky ? ( momentálně nemyslím ... však vy víte co ale prostě takové sladárny jestli tam mám pár dát . (Teď jednu z nich uvidíte).No snad chápete jak to myslím . Kdyby ne tak se zeptejte a já to vysvětlím o něco líp . Přeju hezké čtení.

"Elliotte, ty fotky sis vyvolal sám?" Zeptal se Pětka který si prohlížel nástěnku.

Otočila jsem se na Elliotta a čekala na jeho odpověď.

"Jistě. Takovýhle věci se nemůžou nosit do fotolabu.Vlada všechno kontroluje."

"Kde máš temnou komoru?"

"Tam v zadu v kumbále."

Pětka si vytáhl z kapsy nějakou věc. Pak si vzal propisku a začmáral tam něco. Nevím co protože jsem byla dál od Pětky.

"Vyvolaš mi todle?"zeptala se Pětka a podal mu tu věc.

"Frenklův záznam,kamarád?"

"Bratranec naší robotický matky,tak zvládneš to?"

"Jasně dochází mi ale kyselina otstová. Beaken má otevřeno,ale to jsou 3 kilometry. Musel bych jet autobusem. Ke Gypsnovi to je jen deset bloků ale musel bych jít parkem kde se přemnožili holubi"začal nám vysvětlovat Ellisott.

"Elliotte"upozornila jsme ho aby to zkrátil.

"Fajn,možná šest hodin"

Pětka chtěl něco říct ale ozvalo se rádio. "Všem jednotkám,hlásím Kot 3-15."

"Co je kód 3-15?"zeptala jsem se a přešla k Pětkovi.

"Uprchlíci na útěku."

"Dvacet pacientů stále prchá,někteří z nich můžou být nebezpeční a ozbrojení"ozvalo se dal z rádia.

"Diego" zašeptal Pětka.

Co by tam Diego dělal? Proč tam je? Začalo mi běhat hlavou.

"Pětko,co jsi mi neřekl?"zeptala jsem se a hluboko se podívala Pětkovi do očí.

"Tvůj bratr,byl zamčený ve cvokhauzu. Teď je na útěku"řekl klidným hlasem.

"Proč si mi to neřekl?!"vyjela jsem na něho. Popravdě ani nevím proč. Možná kvůli tomu že jsem Diega neviděla od té doby co jsme se rozdělili. A možná taky kvůli tomu proč zrovna on je ve cvokhauzu.

"Protože jsem věděl jak přesně budeš reagovat. Už stačilo s tým Lutherem. Podívej se na svoje ruce" a ukázal směrem na moje ruce.

Zvedla jsem ruce a podívala se na ně. Nic nového tam nebylo, černé žilky s rudé červenýma vlasečkama které svítili o dost víc. A hned po tom co jsem se uklidnila tak byly zase v pohodě, méně viditelné.

"Co to je?"promluvil jako první Elliott.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na oba dva.

"Součást mého života"řekla jsem jednoduše a svěsila ruce podél těla.

"Jak jako součást? Když ti to málem ublížilo kdyby jsi to nezvládla. To mi chceš říct že tě to pomalu zabíjejí nebo co?"zeptal se Pětka.

"Hold je to součást mého života. Nějak mě to neohrožuje na životě. Dál se to už rozpínat nebude. Budu to mít jen na rukách.
Ale jestli ti to vadí tak se na to koukat nemusíš,a ani se jich nemusíš dotýkat když nechceš"řekla jsem trochu posmutněle.

Pětka mě vzal za ruce. Podívala jsem se mu do očí. "Todle už neříkej. Mám tě rád taková jaká jsi. Miluju úplně každičký kousek tebe,tvoji povahu,tvoje úžasné tmavohnědé vlasy i oči(popřípadě si tam dejte barvu jakou chcete. Já jsem jako první vzala hnědou)... Sice nemám ještě vše prozkoumané ale určitě se toho dočkám a bude to třeba brzo." Zašeptal poslední větu potichu tak abych to slyšela jenom já.Nad tým jsem se musela lehce zasmát.
"Miluju tě" dál svoji ruku na moje líčko a čekal na to co mu odpovím.