𝐒𝐓𝐑𝐎𝐍𝐆𝐄𝐑 [TUA ff/ Five Hargreeves]

4.

O něčem se bavily o nějaké apokalypsy či co. Bylo mi to vcelku jedno.
"No nic rodinko,já si Zajdu na kafe ,tady to se nedá pít. Ale nebojte ještě příjdu"řekla jsem se sarkasmem,zvedla jsem se a slyšela jsem jenom Luthera jak řve"Do soumraku buď doma ,chceme taťkovi něco říct za barákem!"
Prý taťkovi. Protočila jsem oči a šla směrem ven a následně do kobliharny kde jsem dlouho nebyla.
__________________
Vešla jsem a sedla si k pultu. Po chvilce přišla Agnes.

"Dob... Jé ahoj Jane,tos tu ale dlouho nebyla."řekla nadšeně.

"Ahoj Agnes ,nojo to víš musím se tu zas někdy ukázat tak tady jsem v celé své kráse." Usmála jsem se sice falešně ale usmála.

"Dáš si zase černou kávu?tak jako vždycky?"

"Víš přesně co chci ještě si za ty roky na to nezapomněla"

"No jo no kdysi si byla tady pořád společně s tým klukem... myslím že si mu říkala Pětko. Kde vůbec je?"

Uchechtla jsem se "no to víš ten zase n..." Ani jsem to nedořekla protože se ozval zvonek který oznamoval nově příchozí. Ani otáčet jsem se nemusela a věděla jsem kdo to je. Jako na schvál si sedl vedle mě.

"Tak tady je,hádám že taky jednu černou kávu"řekla nadšeně Agnes.
Pětka jen na to přikývl.A Agnes odešla někam do zadu.

Bylo ticho,pro mě nepříjemné ticho.

"Jak se ti líbí zase být doma?"zeptala jsem se ironicky.

"Jo fajn az na to že za 10 dní bude apokalypsa a holka kterou jsem miloval a stále miluju tak mě nejspíš nenávidí." Povzdechl si.

"Promiň...jen...nevím co dělat,když si odešel tak jsem se psychicky zhroutila,nechtěj radši vědět co se dělo... Nebyl jedinej den kdy jsem si nevyčítala že jsem s tebou vážně nešla . Do doby než mi bylo 18 pak jsem se více méně z toho dostala. Ale nikdy jsem na něho nezapomněla. Na všechny zážitky až do poslední kdy jsi odešel"

Usmál se. "Hele nedá mi to se nezeptat. Měla si někdy něco s Diegem?"

Tak teď jsem málem vybuchla smíchy.
"Joo todle...ne neměla bylo by to divný."

"Divný to že by si chodila nebo kdo ví co dělala se svým sourozencem?"

"No... bylo by to hodně ujetý mít něco se svým pokrevním sourozencem."zasmála jsem se.

"Však nikdo z nás není pokrevní"ušklíbl se.

"On to nikdo neví ale v 17 jsme zjistili že jsme dvojčata,jen to nikdo neví. Proto se k sobě chováme tak jak chováme. A na první pohled si taky nejsme úplně podobní"zasmála jsem se.

Pětka vypadal dost překvapeně.
"Aha...jo to by bylo divný".

"Jo a promiň za tu moji přehnanou reakci,ale není snadný vidět člověka kterého si fakt měla ráda možná víc než to po tolika letech"
Usmál se.

Chyběl mi. Hodně.

Po nějaké chvíli přišli nějací lidí se zbraněmi.

"Čekal jsem že vám to potrvá dýl"pousmál se Pětka.

"Fajn,nebudeme dělat zbytečné halo. Takže zvedej ten tvůj zadek a pojď s náma." Řekl ten chlap za ním.
"Jinak se něco stane te tvé princezně"dořekl.

Kdyby věděl proti čemu stojí.
Pětka se na mě podíval a jen se usmál. Věděla jsem co má v plánu. Dlouho jsem nikomu neublížila.

"Myslíte že máte proti nám šanci?"zeptala jsem se.

"Kotě,nezahravej si s náma nevíš co jsme zač"odpověděl muž který stál za mnou.

"Neříkej mi kotě"procenila jsem skrze zuby. Nenávidím tu přezdívku.

Pětka vzal nůž a bodl to tomu muži za ním. Já rychlostí(nadpřirozenou) šla za muže který byl předtím za mnou. A svoji mocí jsem ho odhodila do zdi.
Všude se střílelo.

"Hej tupci!"zakřičel Pětka. Oni na něho vystřelili. Pětka se teleportoval a začal ho škrtit svou kravatou. Já jsem zatím vyřídila poslední dva jednomu zlomila vaz a druhého jsem postřelila zbraní co tady měli.

"Tak to bychom měli" a otřepala jsem si ruce o sebe.
"A vůbec kdo to byl?!"

"Todle teď neřeš kotě"a usmál se na mě.

Já mu dám říkat mi kotě. Zamračila jsem se nad tou přezdívkou.

"Už mi tak neříkej"řekla jsem trochu naštvaně.

"Když myslíš,stejně vím že ti to neva"usmál se tým jeho zákeřným úsměvem. Sedl si na židli a chtěl si prořezat kůži na ruce.

"Uka udělám to"a vzala jsem mu nůž z ruky.
Pomalu jsem začla řezat do jeho ruky kde chtěl.
"Co tam vůbec máš?"

"Sledovač,kdybys byla tak hodná a vytáhla to"

"No to víš že jo,s radostí"
A začla jsem to pomocí schopností vytahovat."Jo a s tou přezdívkou,na tu rychle zapomen"usmála jsem se.

"Jasný" řekl. V jeho hlase byla slyšet ironie a pobavení.

Škubla jsem rukou a tak se i  rychle dostal sledovač ven.

Pětka sykl bolestí.

"Tak myslím že je na čase aby jsme se vrátily domů"

Pětka nic neřekl a teleportoval nás do mého pokoje.Hned jsem šla do koupelny pro lékárničku,pak jsem si sedla na postel k Pětce.

"Naval mi tu ruku ať ti to můžu zašít a zaslepit."natáhla jsem ruku. Pětka mi ji bez keců dál a já se dala do práce.
.
.
.
"Hotovo,ještě ti to obvážu obvazem." Natáhla jsem se rukou ke stolku abych si vzala ten obvaz,ale Pětka mě chytil za ruku.
"Pětko,co to děl..."nedořekla jsem to protože mě políbil.
Nic jsem na to nenamítala a polibky mu oplácela. Jednou rukou jsem ho chytla jemně za krkem a druhou jsem měla na posteli. Pětka jednu svoji ruku měl na mém krku a druhou mě držel za bok. Byl to hezky polibek,pro nedostatek kyslíku jsme se museli odtáhnout.
Nic jsem na to neřekla a šla pryč z pokoje.
_______________________
Tak co říkáte na tudle kapitolu? Osobně na tudle nejsem moc pyšná ale co už.
Myslíte že Jane bude s Pětkou a vše mu odpustí tak rychle?
A jaký máte názor na to že Jane je pokrevní sourozenec s Diegem?

No h dalšího dílu Čusán!