XXXVII.

4.5K 256 216
                                    

Prominte, ja to nemohla prodlouzit na dve. Uz bych asi nevedela co napsat heh. Ale omujboze je to tady, tahle kapitola se mi psala hrozne dobre, ale dlouho jsem premyslela jak to napsat, protoze konce neumim. Ale musim rict, ze tohle se mi fakt povedlo heh. Ale uvidite sami, takze si uzijte posledni kapitolku!
xoxo











     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~













POV George

    Ležím v náručí člověka, kterého ho tak moc miluju a mám to štěstí s ním žít. Hraju si s prstenem, co má na ruce a pořád dokola si přehrávám události posledních dvou let. Těch let, kdy jsme spolu jen chodili. Ale to tak už dávno není. Už přes týden spolu nechodíme a je to ještě lepší než jsem se myslel. Můžu ho konečně nazývat láskou svého života, protože přesně tím je. Je člověkem, kterého ho nikdy neopustím a budu s ním žít až do konce svých dní.
,,Zlato? Nad čím přemýšlíš?" ozval se jeho překrásný hlas a mně jako vždy se rozletělo tisíce motýlů v břiše. Jeho hlas byl nadpozemský. Možná to tak přišlo jen mně, ale na tom nezáleželo.
,,Nemůžu uvěřit tomu, že teď budeme jen spolu." zašeptal jsem, i když noc nebyla. Cítil jsem jeho hruď zatřást se, když se zasmál.
,,Ale je to skvělý. Konečně tě nemusím všem představovat jako mého přítele." zašeptal nazpět a teď jsem se smíchem byl na řadě já.
,,Je to úžasný." zamumlal jsem a chytnul ho za ruku. Už jsem se nehrál s jeho prstenem, ale prohlížel jsem si každou rýhu na jeho dlani. Prohlížel jsem si je už tolikrát, že bych je dokázal nakreslit zpaměti a možná i poslepu. Měl větší ruce než já a vždy si za to ze mě utahoval. Dělal jsem jak mi to vadí, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Líbilo se mi, že má ruka se vždy v té jeho ztratila. Tak jako já v jeho objetí.

Naše objetí už dávno nebyla kamarádská. Byla plná lásky. Vždy když dal ruce kolem mého pasu a já zabořil obličej do jeho mikiny či někdy si ho opřel do důlku mezi jeho ramenem a krkem, cítil jsem se bezpečně a doma. Doma. Už dlouho jsme pořád nelítali z jedné země do druhé, ale bydleli spolu. To se stalo asi po půl roce, co jsme byli spolu. Přišel ke mně a ani se nezeptal, oznámil to. Neměl jsem šanci odmítnout, ale to bych nikdy neudělal. Bydleli jsme na Floridě, ale ne v bytě. Složili jsme se a koupili si malý domek blízko pláže. A květinářství. Každý den, kdy jsem ještě spal se on potichu vykradl a došel mi koupit hortenzii. Tu mi vždy položil na noční stolek a k tomu teď i dělával snídaně. Někdy si sedl vedle postele a počkal, až se probudím. Někdy zas k snídani přidal papírek, kde stálo 'Miluju tě'.

Ty květiny jsem už nemusel dávat do váz, ale mohl jsem je zasadit. Vždy jsem ho přinutil se ke mně připojit. Věděl jsem, že ho to nebavilo, ale i tak se ke mně přidal. Jen proto, že to bavilo mě.
Naše malá zahrádka před domkem vypadala tedy překrásně. Hortenzie různých barev rostli podél plotu a i cesty k hlavnímu vchodu. Vždy když jsem kolem nich procházel, musel jsem si přičichnout. On si mě za to sice zase dobíral, ale nad tím jsem jen protočil oči. Stále mi ale ty květiny kupoval.

,,Nad čím teď?" uslyšel jsem jeho sladký hlas a kdybych byl z ledu, byl bych už jen kaluž vody.
,,Nad vším." odpověděl jsem a přestal si prohlížet jeho ruku. Teď jsem se zaměřil na jeho obličej. Otočil jsem se tak, aby mě z toho nebolel krk a díval se na jeho nos. Podíval se na mě zpět, ale nic neřekl. Dělal jsem to pořád. Kdykoli jsme leželi takhle v tichu a nic nemuseli dělat, prohlížel jsme a prozkoumával každou část jeho těla. Snažíval jsem se spočítat jeho pihy na lících a na jeho nose, snažil jsem se zapamatovat každy rys jeho obličeje. Poté jsem si vždy šáhl na jeho vlasy a obdivoval, jak byly vždy hebké a příjemné na dotek. Po chvíli mě vždy zastavil polibkem. Nikdy nevydržel můj pohled upřený na něj. Takové polibky byly jedny z mých oblíbených. Znamenaly totiž, že miluje mě líbat. Tak jako jsem to miloval já. Byly to krátké polibky, ale zato jich bylo mnoho. Nebyly jen na rty, vždy mě rád provokoval a věnoval jemné polibky i mému nosu, který byl podle něj hrozně roztomilý. Říkal to ale ke všemu. Že prý byly moje dolíčky roztomilé, mé obočí, moje rty, moje oči, moje tělo, moje vlasy. Obdivoval mě celého, tak jako já jeho.

just friends...Where stories live. Discover now