XXXIV.

2.2K 151 78
                                    

Omg ja napsala celkem dlouhou kapitolu konecne. Slibila jsem nekomu dve, takze zkusim napsat jeste jednu. Kdyz se neco deje, tak pisu rychle a dlouhy kapitoly, protoze mam napady xdd. Takze se moznaaaa teste na dalsi, kdyz nezapomenu xdd. Jdu hrat mc totiz.
xoxo










     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~










POV George

    Otevřel jsem oči a rozhlédl se po místnosti. Byl to šedivě vybarvený pokoj s jednou skříní a malým stolem se židlí. Ležel jsem na ne moc měkké posteli a rukou šáhl vedle sebe. Nic. Nahmatal jsem jen chladnou matraci. Posadil jsem se a rukou si promnul oči. Cítil jsem se hrozně. Nejen kvůli včerejšku, ale i kvůli té tvrdé posteli, na které už nikdy v životě nechci spát. Nechtěl jsem ani zpět do svého bytu. Čeká tam na mě Dream a nejspíš i hádka. Nikdy jsme se nehádali. Vždy jsme se to snažili v klidu vyřešit, jako když Clay přes týden neodepisoval, ale většinou jsme ani neměli důvod se hádat. Teď ale jo.

Vstal jsem a z tašky si vyndal oblečení. Byla to jen mikina, co jsem si včera narychlo sbalil, aby mi ráno nebyla zima. Teď jsem toho litoval. Byla to Dreamova mikina a já si toho ani nevšiml. Proto jsem ji radši vzal jen do ruky a odešel z motelu.

    Stál jsem před dveřmi do bytu. Slyšel jsem zevnitř nějaké šramocení, což byl nejspíš on. Chtěl jsem zaklepat, ale to dělat nemusím. Je to můj byt a on je hostem. Aspoň jím byl. Otevřel jsem jsem dveře a zvuky přestaly. Setkal jsem se s jeho pohledem. Díval se na mě se smutkem a s lítosti. Vypadal i hrozně. Vlasy měl rozcuchané na všechny strany, tmavé kruhy pod očima. Přišel blíž, ale zároveň se držel dál.
,,Georgi.." začal, ale pod mým pohledem hned sklapl.
,,Nic neříkej. Nebyl jsi ani opilý, to na tobě poznám. A nevysvětluj mi, proč jsi to udělal. Mě to už nezajímá." řekl jsem a rázně prošel kolem něj. Sedl jsem si ke stolu a tašku odhodil na gauč.
,,Sedni si." vyzval jsem ho bez známky citů v hlase.
On přikývl a posadil se vedle mě. Pak se ale přesadil naproti.
,,Teď ti řeknu, co se bude dít, takže poslouchej." oznámil jsem mu a on zas smutně přikývl.
,,Já už do motelu nepůjdu. Jsem ochotný ti zaplatit pár nocí v motelu než odjedeš. Je mi jedno, jak dlouho zůstaneš tady v Londýně, ale nejradši bych byl, kdyby jsi odjel, co nejdřív. Klidně můžem dál streamovat, ale už ne tak často." vysvětlil jsem a on otevřel a zavřel pusu.
,,Sbal si svoje věci a běž prosím." řekl jsem a skryl svůj obličej do rukou. Snažil jsem se tvářit, jakože mi je to vše jedno. Ale nešlo to.
,,Georgi.." zašeptal a já slyšel jeho kroky, když ke mně přišel. Obejmul mě zezadu a já zjistil, že brečím.
,,Georgie.." řekl zas a já se rozbrečel ještě víc.
,,Víš, že to tak nebylo. Nebyl jsem opilý, to uznávám, ale ani jsem ji nepolíbil jako první. Nebyla to má chyba." Vysmekl jsem se mu a zavrtěl hlavou.
,,To ti mám věřit? Tohle ti mám věřit? Prosím tě, sbal si ty věci a vypadni." řekl jsem a on o krok ustoupil. Už me neobjímal a já jen slyšel, jak chodí po bytě a balí si. Po chvíli jsem cítil jeho pohled, jak se na mě dívá, ale pak jen potichu zavřel dveře a bylo zas ticho. Nikdo tu nebyl. V bytě bylo slyšet jen hučení větru skrz otevřené okno a mé vzlyky. Žádná hádka. To je dobrá věc. Čekal jsem, že třeba Dream se bude chtít hádat o své nevině, ale to neudělal. Znamená to, že mu na našem vztahu ani trochu nezáleželo? Že se ani nepokusil to teď, když jsme se možná naposledy viděli, zachránit?

Z myšlenek mě vytrhlo klepání na dveře.
,,Georgi, pusť mě dovnitř. Chci ti to vysvětlit." ozvalo se a já hned poznal, že je to Dream. Ignoroval jsem. A to jsem dělal celou další hodinu. On se od těch dveří nehnul snad ani na krok. Po chvíli přestal mluvit, ale já věděl, že tam pořád sedí. A to se i potvrdilo, když mi zavolal na mobil.
,,Ano?" řekl jsem a pokusil se znít aspoň trochu šťastně. Co když to totiž nebyl on.
,,Georgi, pusť mě dovnitř. Něco se stalo." ozval se hlas člověka, kterého jsem teď vážně nechtěl slyšet ani vidět.
,,Dreame, něco jsem ti řekl. A nezkoušej na mě tyhle triky." odpověděl jsem a chystal se zavěsit.
,,Georgi, tohle ale vážně musíš slyšet." řekl naléhavě a já se zarazil. Třeba se něco vážně stalo. Zavěsil jsem tedy a odemknul hlavní.
,,Ať je to něco důležitého." zamumlal jsem a on prošel kolem mě. Koukal do mobilu a pak mi ho ukázal.
,,Plánují sraz. Lidi, co jsou z Anglie a přijede i pár z Ameriky. A chtějí nás tam. Oba dva, spolu. Takže teď vážně odletět nemůžu. A plánují ho na zítřek, takže je zbytečný platit jednu drahou noc v motelu." vysvětlil a já se zamračil.
,,Nebudeš spát tady." řekl jsem rázně.
,,Georgi, na jednu noc. A třeba mě necháš to vysvětlit." zaprosil a já zakroutil hlavou.
,,Ne. Ani jedno z toho, co jsi řekl." sedl jsem si na gauč a pustil se do jídla, co jsem si připravil.
,,Georgi. Budu spát na gauči, klidně na zemi. Prosím." Teď jsem nevěděl, zda nechtěl spát v motelu a nebo tu prostě chtěl být se mnou a zkusit to vysvětlit.
,,Jednu noc. Do zítřka. A nebudeš na zemi, to zas ne. Ale nebudeš v pokoji se mnou. A vysvětlit mi to ani nemůžeš, jdu si lehnout." zamručel jsem a jemu se jen trošičku rozzářily oči. Já se zvedl a chystal se jít do pokoje, kde jsem se chtěl v klidu najíst.
,,Počkej." zvolal a chytnul mě za ruku. Hned potom ji pustil, ale já si uvědomil, že mi ten dotek chybí. Překonal jsem se a nechytil jeho ruku nazpět.
,,Georgi, víš... nemůžem tam jít tak, že už nejsme spolu. Předevčírem jsme řekli, že spolu chodíme a takhle rychle to skončí?" řekl a já ho v tu chvíli vůbec nechápal.
,,Kam tím míříš?" zeptal jsem se a on se nervózně kousnul do rtu. Zavřel jsem oči, abych se držel pod kontrolou. Jen za ten den bez něj mi chyběly jeho rty.
,,Možná... možná bychom to mohli předvádět. Jakože na ten den budeme dělat, že spolu chodíme. A potom třeba za týden řekneme, že už nejsme spolu." vyslovil svůj návrh a já se zarazil. On si dělá naděje, že se to vrátí k normálu?
,,Dreame já-" vyrušil mě už druhý telefon z večer.
,,Georgi! Tak jak se máte? Slyšel jsi o tom srazu? Taky přijedu, takže se moc nepředvádějte s Dreamem." ozval se nadšený hlas Sapnapa a já si povzdychl.
,,Jojo, už jsme se o tom bavili. Takže taky přijedeš? To je skvělý." odpověděl jsem a podíval se na Dreama. Jen tam stál a naslouchal.
,,Už se těším až vás dva zas uvidím. Doufám, že Dream nezlobí, to by mě mrzelo, kdyby jste se tak brzo rozešli. Hlavně když jsem vás dal dohromady!" řekl Nick a já si něco uvědomil. Když zítra přijdeme na ten sraz s tím, že spolu s Dreamem nejsme, bude to Sapnapa nejspíš dost mrzet. A to já nechtěl.
,,Ne, nic nedělá." zasmál jsem se, ale nebyl to upřímný smích. Dream zpozorněl a zvedl jedno obočí.
,,Tak fajn, já se jdu balit. Zítra mě vyzvedněte na letišti, ještě napíšu čas." poručil a potom zavěsil.
,,Georgi-" začal a já ho hned přerušil.
,,Jedna noc tady na gauči. Zítra budem dělat, že je vše v pohodě, ale jen kvůli Nickovi. A za týden letíš domů, jasný?" řekl jsem rázně a ani nečekal na odpověď. Zavřel jsem se v pokoji a očekával novou vlnu slz. Ta ale nepřišla. Už mi nezbývaly žádné slzy. A tak jsem se radši začal psychicky připravovat na zítřek. Bude to bolet. Hodně.









      ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~










Heh, napadlo me, ze pridame dalsich par postav. Muzete tipovat koho, ja to stejne nereknu xdd
xoxo

word count- 1322

just friends...Kde žijí příběhy. Začni objevovat