XXII.

3K 166 59
                                    

Heheee, dneska bych rekla posledni kapca. Uvidim jakou budu mit naladu, kdyztak by vysla dalsi az pozde v noci. Takze si uzijte tuhletuu, trochu smutnejsi, ale da se to zvladnout. Jsem moc rada, ze se vam vsem tenhle pribeh tak libi a ze se vam libi i moje psani. To me vazne tesi nejvic, protoze vzdycky, kdyz si po sobe neco prectu, pripada mi jakoze je to ta nejhorsi vec na svete xdd. Takze si teda uzijte tuhle kapcuuu a uvidim jak to bude s tou dalsi.
xoxo










      ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~











POV Dream

    Přišel ten den. Den, kdy George musí domů. Sice od sebe budeme jen jeden týden, ale nevím, jestli to přežiju. Na přítomnost George jsem si už prostě zvykl. Všude po něm byly stopy. V pokoji byl jeho kufr, ale už sbalený. U dveří byly pohozené jeho boty, které ale taky brzy zmizí. Když jsem vešel do pokoje, všude byl jeho pach. Ne, že bych byl nějaký upír, ale používal jeden speciální deodorant, který byl prostě všude. Voněl po mechu a mentolkách. Tak jako voněly i jeho vlasy, s kterými jsem si teď hrál.

Seděli jsme na gauči a čekali na to, až budeme muset vyrazit na letiště. Jeho let neodlétal jako naposledy, odpoledne, ale kolem jedenácté. Teď bylo devět a já začal nervóznět. George si toho samozřejmě všiml a stiskl mou ruku. Seděl mi na klíně a já nedokázal nepovzdechnout si.
,,Je to jen na týden, pak přijedeš." zašeptal a já přikývl. Týden bez něj je jen sedm dní, ale bude mi to připadat jako věčnost.
,,Aaw, líbí se mi, když tohle děláš." ozval se náhle a já se na něj zmateně podíval.
,,To, že ti budu chybět. Taky mi budeš chybět Clayi." Použil mé pravé jméno a tím si říkal o polibek. Tak jsem i učinil. V kapse mi ale začal vibrovat mobil. Budík, že musíme vyrazit.

    Teď jsme seděli na letišti, jako před měsícem. Věděli jsme ale, že se brzy zase uvidíme. I přes to nálada nebyla nejlepší. Zase mi seděl na klíně a ignoroval všechny procházející. Hrál si s mým prstenem a usmál se, když si všiml, že i ten můj má zevnitř vyrytá naše písmena.
,,Máš všechno?" zeptal jsem se a on přikývl.
,,I kdyby ne, tak mi to přivezeš." usmál se zas a já ho obdivoval, jak dokázal být tak klidný. Mně hlavou prolétaly myšlenky typu- Co když se něco stane? Co když si někoho najde? Co když mě už nebude chtít vidět?
Bylo to hrozné, nad tím přemýšlet, ale byly to fakta. A otázka začínající na 'co když', byla i tak tou nejhorší.
,,Dreamie." zacvrlikal mi George do ucha a já se celý napnul. Takovým sladkým hlasem to ještě nikdy neřekl, ale znělo to úžasně.
,,Nepřemýšlej nad tím. Užívej si to tu teď se mnou"
Přikývl jsem, ale pořád o tom přemýšlel. Někdo mě cvrnknul do čela a já málem vyjekl. Málem.
,,Co to-" začal jsem, ale jeho rty mě zastavily.
,,Nepřemýšlej nad tím už. Věnuj se mi." zaškemral a já se usmál.
,,Miluju tě Georgi. Na to nezapomeň." Políbil jsem ho nazpět a on se zasmál.
,,To bylo dost random, ale já miluju tebe." Líbilo se mi, jak ani jeden z nás v té větě neřekl slovo 'taky'. Nebylo to ošklivé slovo, ale v tom spojení to znělo, jako by jste jen souhlasili. A to nikdo z nás dvou nechtěl.
,,Já tebe." Nosem jsem mu přejel po tváři.
,,Ne, já tebe." zopakoval. Věnoval jsem mu polibek na tvář a když jsem ho chtěl políbit, přerušil nás hlas, oznamující jeho let. Oba jsme ztuhli a pak George přitiskl své rty na ty mé. I když on sám mi říkal, abych nad tím nepřemýšlel, ten polibek byl, jakoby měl být náš poslední. I on se ptal na ty samé otázky.
,,Za týden se uvidíme." řekl, ale spíše pro sebe. Políbil jsem ho nazpět a potom se i s ním zvedl. Možná jsme vypadali divně, ale to nás nezajímalo. Právě mi odlétal kluk a i přesto, že ho za ten týden uvidím, připadal jsem si jako že bych ho nikdy v životě neměl znova vidět.
,,Za týden." zopakoval jsem po něm a pustil ho na zem. Do ruky si vzal kufr a zhluboka se nadechl.
,,Zamáváš mi?" zeptal se nejistě a já ho místo odpovědi zas políbil.
,,Samozřejmě." slabě se usmál a vydal se ke schodům. Nevím jestli jsem rád, že za ty schody nevidím a nebo naopak.
,,Sbo-" začal jsem a on na mě křikl.
,,Žádný sbohem! Ještě se uvidíme." Zasmál jsem se a zamával mu, když vycházel po schodech. Šel pozadu, takže několikrát i zakopl a málem spadnul.
Poslal jsem mu vzdušný polibek, když byl nahoře a slyšel už jen zdálky jeho smích. Smích, který mi bude chybět. Zamával mi nazpět a pak zmizel z mého zorného pole. Čekal jsem na letišti ještě hodinu, dokud jsem se neujistil, že v pořádku vzlétl.

Vážně odletěl. Odletěl. Na celý jeden týden nebudeme spolu snídat, dívat se na filmy, sedět na gauči, chodit do restaurace k Ellie. Nebudu mu ten týden kupovat hortenzie v květinářství, nebudeme chodit na pláž a spát spolu. V obou smyslech.
Nebudu mu říkat, jak moc ho miluju. Samozřejmě si budeme volat, psát a streamovat stále spolu, ale nebude to to samé.

Vyšel jsem na ulici a zase se ztratil ve svých myšlenkách. Chtěl bych mu zase koupit květinu a zaplést mu ji do vlasů. Modrou, která mu tak moc sluší. Chtěl bych ho obejmout, pevně a nikdy ho nepustit. Uvědomuju si, že je to jen týden, ale zdá se to jako moc dlouhá doba na odloučení. Bude mi prostě chybět. Jeho úsměv, oči, hebké vlasy, doteky. To jaký na mě měl vliv, dobrý vliv. Ne, že bych se někdy choval špatně, ale díky němu jsem se cítil líp. Měl jsem si to i uvědomit dříve. Byl jsem blbec, jinak se to říct nedá. Ale to už je dávno. Tedy, měsíc není moc, ale je to pořád dávno. Miloval jsem ho jako nikoho jiného.
Z myšlenek mě vytrhlo troubení auta.










      ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~










Kdyz jsem psala 'troubeni', tak me napadlo neco jako tůtůt xddd. Btw je to trochu kratsi kapitola, nerada pisu louceni, protoze se i nerada loucim xdd
Takzee, vsechno jsem napsala na zacatku, klidne muzete do komentu psat ruzne otazky atddd, rada odpovim xd.
Preju vsem krasny veceeeer!
xoxo

word count- 1048

just friends...Où les histoires vivent. Découvrez maintenant