just friends...

XX.

Eeeeej, dalsi kapca je tu. Jelikoz je teprv odpoledne, mozna napisu jeste dalsi hheh. Kdyztak chci rict, ze tahle kapitola neni podle skutecnosti, ani nevim jestli se to doopravdy stalo. Ale vic nebudu prozrazovat, jen at to nebere nekdo vazne xd. Uzivejteee.
xoxo

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

POV Dream

Uběhli další dva týdny, kdy já a George jsme byly jen spolu. Když jsem musel jít nakoupit a on ještě spal, vždy pak dělal uraženého, že jsem ho neprobudil. A my se ocitli jako na začátku. Zbýval nám poslední týden. Jeden jediný týden, než George odjede. Byl konec září a do díkuvzdání pořád zbýval měsíc, ale prý měl ještě nějakou práci. Nevím, co tím myslel. Nabídl jsem mu, že bych jel s ním a mohli by jsme trávit ten měsíc u něj, ale to taky odmítl. Navíc, od minulého pondělí se začal chovat zvláštně. Byl víc mimo, lehce se vylekal a všude pospíchal.

Teď jsme seděli na pláži u baru a jedli zmrzlinu. George byl zase mimo, díval se na moře a jeho zmrzlina se roztékala.
,,Georgi?" zeptal jsem se a podržel jeho ruku, abych slízl to, co mu stékalo po kornoutku. Vzpomněl jsem si na jednu obzvlášť hezkou noc a on taky. Ihned zčervenal a já se zasmál. Takových nocí jsme měli za sebou už dost a George byl pokaždé víc nedočkavější.
,,Georgiee." otočil jsem ho za nohy k sobě.
,,Co se děje?" Podíval se zpět na šplouchající vlny.
,,Víš..." začal, ale přerušil ho můj telefon.
Zanadával jsem si, ale zvedl ho.
,,Tak jak užíváte, hrdličky?" ozval se hlas Nicka.
,,Zrovna jsme na pláži!" řekl George hlasem, jakoby mi před chvílí nechtěl nic říct.
,,Jste mě měli pozvat. Ale Dreame, volám kvůli tamtý věci, jak jsme o ní včera mluvili. Poslal jsem ti fotku, ale neodpověděl jsi." začal Sapnap a já ho rychle přerušil.
,,Víc nahlas nemůžeš? Kouknu na to, ale teď nemůžu." Nick se zasmál a pak to típl.
,,Jaká věc?" zeptal se hned George a já mu zase snědl kousek zmrzliny. Praštil mě přes ruku, ale bolet to nemělo.
,,Žádná. Nick jen pořád mluví." smetl jsem to ze stolu jakoby nic.
,,A ty? Co jsi chtěl říct?" oplatil jsem mu otázku a na jeho tváři se objevil smutný úsměv. To mě vyděsilo. Trápil se.
,,Žádná. Řeknu ti ji až doma." Líbilo se mi, jak mému bytu, kde jsme teď oba bydleli, říkal domov. Ale nelíbilo se mi, jak z té věci, co mu očividně ubližuje, dělal nic.
Přikývl jsem, ale ne že bych chtěl. Nesmím na něj tlačit, až bude chtít, řekne mi to.

,,Clayi!" vykřikl, když jsem ho povalil na gauč. Zasmál se a já taky. Než jsme přišli domů, podíval jsem se na tu fotku, co mi Nick poslal a pak si pro to dojel. George neměl tušení, co jsem chystal.
,,Takže..." začal jsem, sedíc na Georgovi.
,,Už jsme spolu přes měsíc, přesně měsíc a týden.." George zvedl obočí a já se usmál.
,,No tak mě napadlo, co třeba..." vytáhl jsem z kapsy krabičku a podal mu ji.
,,Tohle." dořekl jsem to a jeho výraz se změnil na nechápavý. Pomalu ji otevřel a pak se mu do očí nahrnuli slzy.
,,Já pro tebe nic nemám.." zamumlal a vytáhl z té krabičky obyčejný stříbrný prsten. Ještě než si ho nasadil, ukázal jsem na zadní stranu. CG.
,,Naše...iniciály?" zeptal se a slzy mu už stékaly po tvářích. Přikývl jsem a opatrně mu prstýnek nasadil.
,,Nežádám tě o ruku, to je brzo." řekl jsem a on se mezi vzlyky zasmál.
,,Ale chci aby jsi věděl, že to s námi myslím vážně. Podívej.." Ukázal jsem na druhý prsten, co jsem už měl na prstě. To ho rozbrečelo ještě víc.
,,Je to překrásný." zašeptal a já ho obejmul. Jeho vzlyky ale ještě zesílily.
,,Brečíš teď štěstím nebo.." chtěl jsem se zeptat, ale on mě předběhl.
,,Obojím. Je to nádherný, vážně. Ale o to víc mě mrzí, že tě tu za týden nechám."
,,Co jsi mi dnes chtěl říct? Co se děje?" začal jsem se vyptávat a posadili jsme se. Položil jsem mu ruce na stehna a začal kreslit neviditelná kolečka.
,,Víš.. nemám žádnou práci, kvůli musím odjet. A ten další měsíc jsem i plánoval tu zůstat! Jenže.. víš.." Znova se rozbrečel. Stalo se něco vážného. Začal se přehrabovat v kapsách a vytáhl mobil. Roztřepaně mi ho podal a já se podíval. Byla tam zpráva od jeho mamky.

,,Tvoje babička... mrzí mě to." Obejmul jsem ho a on mi plakal na rameno. Měl jsem celé mokré tričko, ale na tom nezáleželo.
,,Netrap se tím, že mě tu necháš. Tvá rodina je taky důležitá. A opravdu mě to mrzí. Musíme si tenhle týden pořádně užít, ano?" zašeptal jsem mu do ucha a on přikývl. Stále ale plakal.
,,Nestarej se teď o mě, jo? Máš rodinu za kterou pojedeš a já tu na tebe počkám. Pořád platí to, že můžu jet s tebou, ale pochopím, když to chtít nebudeš." pokračoval jsem a hladil ho po zádech. Už se začínal uklidňovat.
,,M-můžeš?" uslyšel jsem ho.
,,Samozřejmě Georgi! Vždyť jsem tvůj přítel. Pojedu s tebou i na konec světa, když budeš chtít." odpověděl jsem a pak jsem dodal:,, Ale budu moct jet až o týden později, musím navštívit i svoji rodinu, ano?" Přikývl a odtáhl se. Oči měl celé rudé a napuchlé, ale i tak vypadal skvěle. Pak se usmál. Byl to upřímný úsměv.
,,To je můj Gogy, hned ti to víc sluší." Jeho úsměv se po té větě ještě víc rozšířil a já ho přitiskl zpět k sobě.
,,Vážně ti nevadí, když tu týden budeš sám?"
Zakroutil jsem hlavou a zasmál se. Bylo hezké vědět, že se o mě tak stará.
,,Budu vědět, že se za sedm dní zas uvidíme, takže bych to přežít měl." Zpevnil stisk kolem mého krku a já si k němu zase přičichl. Miloval jsem jeho vůni.
,,Clayi, ty jsi vážně úžasný. Hrozně moc tě miluju." ozval se po chvíli.
,,To ty jsi úžasný. Nechápu, jak jsem ti tak dlouho mohl odolávat." odpověděl jsem a on se zasmál. Nálada se začala zlepšovat a i když nám zbýval týden spolu, vůbec nás to v tu chvíli netrápilo. Jen jsme tam seděli v objetí, říkali tomu druhému jak moc ho milujeme a to bylo jediné, na čem záleželo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Edit- Jelikoze jim fakt zbyva jen tyden, nemam vubec tuseni, co by meli delat. Taaakze jestli mate nejake napady, kam by mohli na rande nebo celkove, co by meli delat tak je urcite napiste, jinak ten tyden skipnu a dostanem se k odjezdu, ktery nikdo z nas nechce tak brzo, ze? Nastesti jen na tyden, jestli me neco nenapadne heh.
Takze urcite piste svoje navrhy do komentu a ja neco vyberuuu xoxo

word count- 1108