Právě stojím ve svém pokoji a prohrabuju se všemi třemi skříněmi co mám v pokoji. Ovšem, všechny jsou plné jednotvárných zastaralých šatů se sukní až na zem. Vím, že žádné šaty v dnešním stylu u mne v pokoji nenajdu, nějaké šaty aspoň ke kolenům a ne v těch hnusných omšelých barvách. Vyčerpaně jsem se svalila na moji velkou postel a přemýšlela, kde bych mohla nějaké šaty najít. Napadlo mne, že bych si mohla vypůjčit nějaké šaty od mojí mamky. To se nehodí je to teprve rok od její smrti, napomínalo mne moje méně sebevědomé svědomí. Rok už je celkem dlouhá doba a myslím, že by mamka nebyla ráda, kdyby její krásné šaty ležely jen tak v zaprášené skříni, říkala svůj názor sebejistější půlka mého svědomí.
Po dlouhém váhání jsem se vydala do pokoje mé mamky, do kterýho od její smrti nikdo nevkročil. Opatrně jsem otevřela dveře a instinktivně jsem se rozhlédla po pokoji, jako by tam někdo mohl být. Došla jsem k obrovské skříni, v které jsem si myslela, že šaty budou. Otevřela jsem ji a naskytl se mi pohled na velké množství krásných šatů, dlouhé, krátké, jedno barevné, vícebarevné, prostě všechny! Oči se mi zastavily na krátkých jednoduchých černých šatech. Byly nádherné! Žádné volánky, žádné třpytivé ornamenty, prostě šaty pro mne!
--------------------
,,Mirando Elizabeth von Liechtenstein, hodláte vyjít ještě dneska nebo to máme nechat na příští týden?'' volala na mě netrpělivě Rose z přízemí.
,,Hned jsem dole!'' zavolala jsem nazpět z koupelny a rychle zkontrolovala svůj lehký make - up a vlasy, které jsem nechala volně splývat v loknách na mých zádech. Připadala jsem si jinak, připadala jsem si víc jako dívka z 21.století.
Schody dolů jsem brala po dvou, rychle si vzala kabelku a obula jemně růžové balerínky. Rose už čekala v autě.
,,Konečně, cos tam dělala tak dlouho, prosím tě? ptala se Rose.
,,Dělala jsem jen pár úprav na svém vzhledu'' řekla jsem namyšleným hlasem a hodila vlasy. Rose do mne dloubla ramenem a začala se smát a já společně s ní.
,,Tak jedem, ty primadono'' řekla s humorem a dala pokyn řidiči.
V autě panovalo ticho. Z okénka jsem pozorovala lidi, které chodí jen tak po ulicích. Někteří se otáčeli po černé limuzíně a některým to bylo úplně jedno. Viděla jsem spoustu holek ve stejném věku jako já, které sedí v kavárnách a smějou se spolu se svými kamarádkami, popřípadě kamarády, viděla jsem i holky a s klukama, kteří se vedou za ruce a mají úsměv na tvářích. Vypadají, že mají bezstarostný neuzavřený život, vše co jsem chtěla.
Po chvilce auto zastavilo před obrovským obchodním domem, který měl nejméně 4 patra. Řidič mi otevřel dveře a nechal mě s Rose vyjít z něj. Vstoupily jsme do obrovské haly a já si to namířila rovnou k křiklavě růžovému nápisu ,,Taly Wejl'', který upoutal mojí pozornost. Po nějaké době, co jsme strávily v obchodech nás vypátrali novináři a bylo nám jasné, že náš malý výlet končí.
-----------------------------
Holky, pormiňte, že jsem celý měsíc nic nepřidala :X Jsem totiž líný člověk, kterýmu trvá velmi dlouhou dobu než se rozhodne, že se zvedne z gauče a dojde si zapnout počítač :X :D Takže se omlouvám a budu ráda. když zanecháte nějaký votes a názory v komentářích :))
Díky za přečtení.
Míša:)
आप पढ़ रहे हैं
Two Strangers H.S
फैनफिक्शनLichtenštejnská princezna vyrazí se svou chůvou do LA, kde potká svého prvního a taky možná posledního přítele..
