My Dear Draco....

Nikdy víc, prosím.

Celý 1 týden jsem byla zalezlá v mém pokoji.
Každou minutu se mi snažil dovolat Theo, Blaise a dokonce i Draco.
Neměla jsem náladu.
Napsala jsem dopis Brumbálovi, že z osobních důvodů teď nebudu chodit na hodiny a všechno jídlo mi pošlou na pokoj. Kluci se snažili samozřejmě dostat i do pokoje, ale nechtěla jsem společnost.
Zrovna mi měla přinést jídlo zdravotnice, no už meškala víc jak hodinu.

Nejsem ten typ holky, co když brečí a má sve depresivní chvíle, se o sebe nestará. Měla jsem vlasy upravené do drdolu ve kterých zářili bílé pramínky, pro mě plné zlosti. Hezký bílý uplý top ( s moc velkým výstřihem, ale když on je to ten nejpohodlnější vršek) s krátkou, áčkovou skládanou sukní. Na mě byla moc krátká, ale většinu sukní jsem si dala k mamce, takže bych musela vyjít z pokoje. Jelikož jsem neustále brečela, tak z mého líčení, které se mi vážně povedlo, bylo vše rozmazané. Nevypadalo to strašně, pár slz smíchaných s řasenkou, stékající po mé tváři.

Uslyším slabé, ťukání.
,,Že by konečně ten můj čaj?"
Utíkala jsem k těm dveřím, protože jsem se nedokázala dočkat svého ranního čaje.
Jen když jsem tam otevřela, stál tam Theo i s tím čajem.
,,Co chceš?"
,,Pániii, ty jsi ale nabroušená. Proč jsi nám nezvedala telefon? Jestli se něco děje, tak nám to řekni, mi ti pomůžeme. Jinak kolik kostek cukru?" Nad jeho poslední otázkou jsem se musela usmát
,,Theo já nesladím"
,,Ou, aha tak nevadí. Nám můžeš věřit, ať je to cokoliv. Podle mě by jsi měla říct všechno i klukům." Nevím co to bylo, ale cítila jsem strašný vztek. Všechny mé svíčky začali nekontrolovaně hořet.
,,Hou houuu, kliid nechci tě naštvat "
,,Vypadni z mého pokoje" otevřela jsem dveře a vyprovodila ho.
,,Ale..ale já ti chci pomoct "
Když byl venku, práskla jsem tak dveřma, že jsem nadskočila. Chytila jsem záchvat breku.
,,Sofie, jsi v pohodě?"
,,Theo, běž už prosím " no stále se nenechal odbýt.
,,Theo tak použij hůlku " řekl někdo.
Najednou se otevřeli dveře a tam stála naše svatá trojice.
Ležela jsem na posteli plné kapesníků, jen tam stáli a soucitně mě pozorovali. Aniž by mi to došlo, zvedla jsem ruku aby začal polštář létat a hodila jsem ho po nich. Úplně jsem ztuhla. Nechci, aby věděli, že umím bezhůlkovou magii.
Jediný Theo se tvářil v pohodě, za to Draco a Blaise jako kdyby viděli ducha.
Byla jsem celou dobu schoulená pod dekou a teď už jsem tuplem nechtěla jít ven.
,,Sofie řekni jim pravdu, tak jako mně. Taky by jsi mohla i zmínit kdo volal."
Všichni si sedli na moji postal a tentokrát jsem zalezla tak pod deku, že jsem je už ani neviděla.
,,Sofie! Dej mi tu deku"
Začal se semnou o tu deku přetahovat, jako malé děti. Z té bolesti jsem tuto hru musela ukončit.

,,FAJN!" Upustila jsem konečně tu deku.
,,Jsi Theo spokojenej?"
,,Jo jsem" usmál se na mě vítězooslavným pohledem.
Vstala jsem, vzala svůj čaj co mi před tím Theo položil na stolek a sedla si na gauč abych neseděla vedle nich na posteli.
Pak mi to došlo jsem před nimi v krátké sukínce a v topu kterej má tak na hovno výstřih. Už chápu proč na mě tak divně zírají.
,,Dejte mi něco na sebe! A otočte se" Theo se začal smát, no mně to moc vtipný nepřišlo.
Hodil po mně jeho mikinu, no když jsem si chtěla sundat to tričko neotáčeli se, naopak stále měli oči jen pro mě.
,,Budeme tady dlouho pokud se neotočíte." Hned jak jsem to dořekla, Theo a Blaise tak učinili. Draco si jen zakryl oči. Jsem ráda, že tam Theo byl protože ho napomenul.
Přes jejich hádku si ani nevšimli, že jsem se stihla převléct.
,,Hotovo" podívali se a neodpustili si smích.
,,Co je?"
,,Máš to obráceně, navíc ta mikina je na tobě obrovská. " podotkne Blaise
Všimnu si kapuce kterou jsem s údivem pozorovala ve předu na mé hrudi.
,,Ha ha ha, prosím otočíte se?" Už bez odmlouvání.

,,Hotovo a děkuju"
,,Řekneš nám to už?" Zase ten chladný hlas Draca Malfoye.

Všechno co ví Theo jsem jím řekla. Až na tu malou informaci, co jsem cítila v kotlíku.
,,Sofie a co tamto?" Zašeptal mi do ucha když šel ke mě.
,,Theo...nemusí vědět vše "
,,Ale...oni se to jednou i tak dozví, ať už ode mně nebo od tebe"
,,Theo nech to být, je to moje rozhodnutí" tuhle poslední větu slyšeli, protože mě zase Theo naštval, tak jsem zvýšila hlas.
,,Takže to není všechno zeptal se Blaise?"
,,Nic důležitého..." řekla jsem chladně, při pohledu na Draca

Samozřejmě zase chtěli něco vidět, tak jsem zase zapálila svíčky v mém pokoji lusknutím.
Konečně jsem se cítila, hezky, že mám přátele, i melíry pomalu mizeli.
Jsem ráda že vše ví, aspoň se už nebudou ptát na ty vlasy.
,,A telefonát?" Vím že to Theo, chce vědět, ale bojím se.
,,Ehm, jeden znamý z Ilvermony" nic důležitého
,,Brečela jsi, nechodila jsi týden na hodiny, takže to asi bylo důležitý" řekl Draco tak chladně až mě zamrazilo.
,,Fajn...můj bývalý přítel..Rozešli jsme před tím než jsem odjela do Londýna. On se vyspal s jednou holkou z mladšího ročníku když se opil na jedné párty na kterou jsem prostě nechtěla...Řekl mi to před odjezdem, tak jsem to ukončila. Ve vlaku do Bradavic mi ještě zavolal a hádal se semnou...on o tom jakou magii ovládám nevěděl. Vymlouval se na to, že jsem mu lhala a že on je ten co by měl být naštvaný. Pak jak víte mi zavolal před týdnem no řekl, že na mě nedokáže přestat myslet, že mě miluje a tak....No já už na něj úplně zapomněla, navíc líbí se mi někdo další...Nejhorší je, že sem přijede jeho kamarád v podstatě můj kamarád, takže ho sem i doprovodí."
Všichni tři na mě koukali soucitným pohledem.
,,Ale já ho vlastně i chápu...nebyla jsem tak ochotná abych mu dala to co ta děvka "
Theo za mnou přišel a objal mě.
,,Nechci aby jste mě litovali, tak teď už prosím běžte, mám před sebou další týden filmů, slz a čokolády"
,,Ale mi ti chceme dělat společnost " řekl Blaise a už si ulehli s Theem do mé postele. Draco jen seděl a čekal co udělám.
,,Tak na co se koukneme?" Řekla jsem a lehla si vedle Blaise a Draco vedle mě, Theo byl na druhé straně u Blaise.

Koukali jsme spolu na Upíří deníky. Bylo to hezký, že se obětovali a koukali se semnou.
No zazvonil mi zase telefon.
,,Dejte mi prosím chvilku, počkejte tu" Draco si sedl, jako když už se chce za mnou rozběhnout. Gestem jsem jim ukázala ať jsou potichu.

,,Co zase chceš Willieme!"
,,Sofie, přijedeme v pátek, Liam se jen chtěl zeptat jestli bude na pokoji s tebou. Bude tam jen na týden "
,,Tak proč nezavolal on? A ano bude semnou na pokoji"
,,Taky s tebou potřebuju mluvit"
,,Ale já nechci prostě "
,,Dej mi aspoň chvilku! Miluju tě, už ani spát nedokážu, jak moc mi chybíš"
,,Na to jsi měl myslet dřív než jsi spal s tou courou."
,,Hned jak přijedu si promluvíme, vše bude zase dobrý, miluju tě..."
,,Já už tebe ne,už pro mě neexistuješ, nesnaž se zase vetřít do mého života Willieme! Už to stačilo" típla jsem mu to. Nechci ho ani vidět.

Další kapitolka je za námi. Budu ráda za vaše ohlasy.

A pokud se vám kapitolka líbila a chtěli by jste mě podpořit prosím hlasujte pro mě. Stačí dát dole u kapitoly tu hvězdičku. ☆