My Dear Draco....

Theo...Theo a zase Theo

,,Něco nám tajíš" bylo těžké pro mě jen polknout
,,No neříkám že ne, ale nemusíte to vědět"
,,Kolik věci nevíme?" On není blbej, to nejvíc mě na tom štve. On ví že lžu, on ví že něco tajím...
,,Hm,... co jsi teda cítila, oba dva víme,že něco si cítit musela."
,,Fajn"
,,Takže cítila jsem..."
,,Nooo?" Zeptal se zvědavě
,,Nebuď nedočkavej. No zelené jablko z voňavé jabloně, trochu peprmintu a citrusovou kolínskou..." pokusila jsem se to říct co nejrychleji, aby byla větší šance, že neuslyší co jsem řekla.
,,Takže...Takže tě přitahuje Draco?! Věděl jsem, že to bude jeden z nich"

,,Není to 100% a třeba mě přitahuje i něco dalšího...navíc je mnoho dalších lidí...není jen Draco"
,,Ale tady je jen jeden "
,,Ah ,Theo" hodila jsem po něm jeden z mých polštářů, oba jsme se rozesmáli.
,,No a jaké je další z tvých tajemství, ty tajmůstkářko" mrknul na mě tím jeho zeleným okem.
,,No, aspoň to budu mít za sebou, tak se ptej " třeba to lépe zvládnu, tenhle školní rok když to bude někdo vědět.
,,Proč jsi se odstěhovala? " aaah proč hned tak složitou otázku.
,,No za 1. zdědila jsem v Londýně vilu a pár nějakých dolarů a za 2. problémy ve škole a s ministerstvem "
,,Uuu kolik? A jaké problémy?"
,,Nějaký ty milióny eur, to není podstatný"
,,Nějaký milióny?! Bože ženská tolik peněz někdo neuvidí ani o nich neuslyší za život. A ty problémy?"
,,No v 7 letech mě odebralo ministerstvo od matky a dali mě do školy Ilvermony už v 7 letech. Věděli něco co my ne. Matka to po jednom roku studiju zjistila."
,,A co zjistila?" Bože ten je nedočkavej
,,Však neboj ke všemu se dostaneme. Jsem mág."
,,No to jsme všichni "
,,Ah tento výraz jsme v Ilvermony používali pro lidi co kouzlí i bez hůlky. Jelikož tohle ministerstvo nechce tak se mě snažili vyučit hůlkovou magii. Matka to zjistila a učila mě každé prázdniny i bez hůlky."
,,Páni, ukaž mi prosím něco! A proč jim to jako vadilo. Však je to super." se smíchem jsem zapálila moje svíčky na stole jen lusknutím.

,,No nikdo nemůže být mocnější jak ministerstvo. Existuje jich na světě jen pár. Dejme tomu asi 6 živých, a z toho dva o tom ani neví. Jedním z nich je i váš ředitel"
,,To jsem nečekal, myslel jsem, že se to bude týkat nějakých trablích s klukama ze starý školy. Mám ještě jednu otázku. "
,,Sem s ní "
,,Proč se ti udělali ty melíry, a nejsem blbej tak chci pravdu"
,,Ah je to blbost, no muselo ti přijít divný že nemám po otci vlasy. Tak vždy když jsem naštvaná, je to vážně divný ale začnou se mi ve vlasech objevovat bílé melíry. Stejné barvy jako otcovy vlasy"
,,To abych tě štval častěji " šťouchl do mě znovu jeho loktem"
,,Ha ha vtipný Theo"
,,Já vím " chytli jsme oba dva záchvat smíchu

,,No co budem teď dělat?" Zeptal se Theo
,,Nějaký film?"
,,Jaký?
,,Hmmm viděl jsi Titanic?"
,,Přijdu ti že jsem teplej?"
,,Omg ty nejsi?! A navíc je to film i pro hetero "
,,Ha ha Sofino, hrozně vtipný "
,,Neříkej mi Sofino " zvedl se z gauče abych na něj nedosáhla a nestrkla do něj.
,,Srabee"
,,Já a srab?"
,,Ano, Theo ty a srab"
,,Tak pojď zkoukneme nějaké filmy než bude večeře" natáhl ke mě ruku aby mě zvedl z gauče
,,To se nebudeme koukat u mě?"
,,Ne máš tu hrozné filmy, jdeme do společenské místnosti "
,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" Řekla jsem líně, protože jsem neměla v plánu se pohnout natož vstát.
,,Jdeme, dej mi tu ruku, dělej " zkoušela jsem na něj můj pronikavý výraz, no stále měl napřáhnutou ruku směrem ke mě. Nakonec jsem mu ji dala.
,,Hodná holka" hodila jsem na něj můj nucený úšklebek.
Otevřel dveře a táhl mě za sebou do společenské místnosti.

Ani nevím proč se divím, ale společenská místnost zase nebyla prázdná. Mladší ročníky měli hodiny, starší byli na pokojích, ale naše dvojice byla zase na gauči a netrpělivě seděli.
,,No dobrý večer pánové " poklonil se jim Theo a se smíchem mě dovedl a posadil na gauč. Sedl si vedle mě, no když si dal jeho ruku na mé stehno, vetřel se mezi nás Draco. Theo neprotestoval tak chtěl si sednout na druhou stranu vedle mě no než tak udělal seděl tam už Blaise. Oba dva na Thea koukali škodolibým pohledem, nenechal se zastrašit a sedl si vedle Draca.
,,Tak co jste dělali?" zeptal se Blaise
,,Blaisi trochu soukromí prosím,nemusíte vědět vše " řekl Theo a zpoza Draca na mě mrknul.
Blaisovi a Dracovi v rychlosti zmizel úsměv z tváře.
Zase jsem zrudla, ne studem nebo tím že se něco "stalo" ale proto že bylo těžké zadržet ten smích.
,,Hmm kluci na co se spolu koukneme?"
,,Co Ďábel nosí Pradu? Tvoje oblíbené." Řekl Blaise, ze kterého jsem po té odpovědi nedokázala spustit oči.
,,TtTak, třeba? Ráda "
,,Ha... nuda, dáme Rychle a zběsile?"
Fajn Draco, ty vše musíš pokazit.
Začal mi zvonit telefon, úplně všichni mě pozorovali s pohledem jako kdo to asi je.
,,Ehm, kluci koukejte se, hned jsem tady."
Zaběhla jsem na chodbu, a zvedla to, byl to, Williem, ze staré školy.
,,No ahoj, dlouho jsme spolu nemluvili, potřebuješ něco?"
,,Sofie, jen jsem chtěl říct že tě stále miluju,... Nedokážu na tebe přestat myslet"
,,Willieme, teď ne...nebo víš co, nikdy. Každej šel svojí cestou, prostě mě už nech, nevolej mi, prostě mě už nekontaktuj." Stékali mi slzy po tváři, proč teď?!
,,Promiň, nebudu už otravovat, mimochodem, Liam přijede za tebou "
,,Co?!"
,,On ti to vysvětlí, tak se měj hezky, ještě jednou promiň "
Jen to típl....To byl vážně rychlý hovor.
Ve společenské místnosti jsem se opřela o stěnu a s úsměvem pozorovala jak se mí hoši hádaj. Theo nechtěl pustit Blaise a Draca za mnou, udivuje mě že v čele té hádky je Draco. Theo se nedal a snažil se jim vysvětlit, že potřebuju prostor.
Všimli si mě a jen koukali. Jako kdyby se nedokázali pohnout, přišla jsem k nim a dala Theovi pusu na tvář. Naklonil se ke mě, jo jsem asi vážně moc malá.
,,Sofie, jsi v pohodě? Ty jsi brečela že jo?" Zašeptal mi do ucha
,,Co?"
,,Řasenka"
Vzala jsem si mobil, jak jinak, než řasenka rozmazaná po tváři.
Snažila jsem se to utřít ale bylo to akorát horší.
,,Já...Já musím jít"
Vzala jsem si všechny věci a dotáhla je zpátky do pokoje i s mojí maličkostí.
Hned jak jsem zavřela dveře, začala jsem ukrutně brečet, nedokázala jsem přestat myslet na to co se dneska stalo. Ještě do toho musela matka odjet na 3 měsíce kvůli práci.

Další kapitolka za námi. Vím že píšu pomalu a objevuje se tu rozhodně spousta chyb, ale mám toho strašně moc. Omlouvám se.

A pokud se vám kapitolka líbila a chtěli by jste mě podpořit prosím hlasujte pro mě. Stačí dát dole u kapitoly tu hvězdičku. ☆