Tvoje současnost je moje minulost -Já tě chápu

29. Hošík

Týna to vysvětlila přesněji na což jsme si teda už i sedli a chvíli tu panovalo napjatý ticho.
Tt: To je mi líto, měla si přijít hned. 
T: Na to už je asi pozdě.
Tt: Já vím. Každopádně můžeš zůstat u nás a my to vyřešíme.
T: Ehm, ale já se nechci stěhovat do Prahy. Já to chci vyřešit tak abych mohla zůstat ve Slunečný.
Tt: A jak to chceš udělat?
T: No mohli byste si mě vzít třeba do péče, ale nebydlela bych u vás.
Tt: A kde by si bydlela?
J: U nás třeba.
Tt: To přece nejde.
T: Proč by to nešlo?
Tt: Není to dlouhodobé řešení.
T: No tak budu bydlet třeba v našem domě, když tam nebude táta.
Tt: Sama?
T: Už mi není deset.
Tt: Ale stejně.
T: Chcete mi pomoct, nebo ne?
Tt: Jasně že chceme, ale ty potřebuješ rodinu.
T: Potřebuju svoje přátele.
Tt: Tady si najdeš nové a taky tu budeš bydlet se svým bratrancem a sestřenicí. 
T: Ne, to nepřipadá v úvahu.
Tt: Soud tě stejně dá nám. 
T: V tom případě si to vyřeším bez vaší pomoci. Ahoj.
Zvedla se a já šel za ní. 
T: Co budem dělat?
J: Teď tě obejmu a pak půjdem přemýšlet třeba na Chodov.
T: To asi beru.
Objali jsme se a vydali se zpátky na metro, který nás hodilo na chodov.
J: Do jakýho obchodu chceš zajít? Když nevyšlo tamto chci ti udělat radost aspoň trochu.
T: Ty si zlato viď. 
J: Jsem.
Koupili jsme s Týnou dvě trika, protože si očividně oblíbila mojí mikinu, kterou mi nechce vrátit.😂 Ne že by mi to vadilo.
J: Zvu tě na kafe.
T: Pozvání přijato.
A tak jsme zašli ještě na kafe a postupně se dostali na zastávku busu a dopravili se domů.
Tenhle den byl opravdu hodně zajímavej, protože se mi nálada měnila víc než obvykle.
Jm: Tak jak jste se měli?
J: No jakože to kvůli čemu jsme tam jeli nevyšlo.
Jm: To je mi líto. Šlo o Týnu že jo?
T: Jo...
Jm: No a nemáš ještě třeba babičku? 
T: No jo vlastně.
J: Kde bydlí? 
T: Kousek odsud v jedný vesnici.
J: No tak tam zajedem ne? 
T: Ještě teď?
J: Proč ztrácet čas.
Jm: Hodím vás tam.
J: Díky mami.
No a tak naše cesta pokračovala do Markvartic což je název menší vesnice kde bydlí paní Popelková. Ano je to máma Týny táty.
Jop tahle věta zněla divně.
Jm: Počkám na vás v autě.
T: Děkujem.
Zaklepali jsme na dveře a asi za minutu otevřela taková stará paní.
Tb: Ahoj Týnuško.
T: Ahoj babi.
J: Dobrý den.
Tb: Kdopak je tenhle hošík?
Málem jsem se udusil smíchy, když to řekla.
T: To je Janek, můj...přítel.
Tb: To vám přeju dětičky. A co potřebujete?