Tvoje současnost je moje minulost -Já tě chápu

5. My se známe?

Logicky jsem si spočítal, že bude stejně stará jako já a očividně jde na autobus takže jsem šel za ní. Jo nechal jsem si od ní rozestup aby to nevypadalo divně, ale šel jsem za ní.
T: Ty mě špehuješ?
Otočila se z ničeho nic a já málem dostal infarkt vám říkám.
J: Co? Ne, promiň já...já jen nevím kde je zastávka a vypadalo to, že ty to víš a tak jsem šel za tebou.
T: Aha. Okej.
J: Nechceš jít se mnou, když už se jakože známe.
T: My se známe?
J: Už pár minut jo.
Pousmála se což je gut znamení.
T: No tak jo no.
Doběhl jsem jí a sladil s ní krok. Zblízka vypadá ještě líp.
J: Já jsem Janek. A ty jsii?
T: Týna.
J: To je zvláštní jméno.
T: Říká kluk jménem Janek.
J: Dobře. Jsem Jan, ale budem dělat, že ne.
T: Já jsem kristýna, ale je to stejný jak u tebe.
J: Taky tak nesnášíš, když ti tak říkají učitelé?
T: Jo no. A ty jsi tady novej?
J: Včera jsem přijel. A ty?
T: Žiju tady od narození.
J: Takže víš kde je zastávka to je super.
T: Jo to se celkem hodí.
J: Znáš Vildu?
T: Vildu Fialu? Jo tak toho znám no.
J: Jste kámoši.
T: Chodíme spolu do školy už od osmý třídy.
J: Takže mě vymněnil za tebe jo?
T: Neboj nejlepší kámoši nejsme. Jen tak středně nejlepší.
J: Tak to si s ním vyřídím.
T: Žárlíš co?
J: Je to vidět?
T: Přímo vyzařuješ žárlivost.
J: Očividně ze mě herec nebude.
T: No to určitě ne. A mimochodem už jsme tady.
J: Super, nebo možná ne, protože jsme si mohli ještě povídat.
T: No to je hrozný tragédie, že už nemůžeme.
J: Tak samozřejmě.
No a teď nám to překazil Vilda. Mám chuť ho zabít.
V: Tak vidím, že už se znáte. Ušetřili jste mi práci s vaším seznamováním.
T: Tak když mě tady pan Janek špehuje tak to je jasný, že se známe.
J: Nešpehuju. Jen jsem nevěděl kudy mám jít.
T: Hmmm.
V: Vy budete skvělá dvojka.
T: Maximálně tak skvělý sousedi.
V: No nelži vy bydlíte vedle sebe.
J: Kde kempuješ ty?
V: Představ si, že támhle.
Ukázal na pěknej dům asi pade metrů od nás.
J: No to nevypadá špatně. A hlavně nemusíš vstávat tak brzo.
V: Jakoby si ty někdy vstával brzo.
J: Héj. Jsem dneska vstal užv šest.
T: Tomu říkáš brzo?
J: A v kolik jako vstáváš ty?
T: V pět.
J: A to jako proč sakra?
T: To víš, holky.
J: Očividně holky nikdy nepochopím, ale tak s tím asi dokážu žít.
V: Pár dní s ní a pochopíš neboj.
T: Jak jako "s ní"?
V: Sorry. Chtěl jsem říct s Týnou.
T: No dobře.