Tvoje současnost je moje minulost -Já tě chápu

28. Teta

Je o den pozdějc než  bylo včera, abych byl přesnější tak je pátek a vy si zajisté pamatujete co jsme říkali, že budem dělat v pátek.
J: Mami po škole jedem do Prahy busem něco vyřešit nevadí že ne?
Jm: Pokud se do osmi vrátíte tak nevadí.
J: Díky mami.
Přišli jsme na zastávku a Vilda zaraženě zíral na mojí ruku.
V: Ty v*le co se ti stalo?!
J: Jsem spadl.
V: Si spadl asi víckrát ne?
J: Noo?
V: Víš o tom, že nejsem úplně blbej, že jo?
J: O tom bysme mohli polemizovat.
V: Já tě fláknu.
J: Okey. Trošku jsem se porval s tátou, ale jinak pohoda.
V: Co?!
J: Ježiš neřvi tak. Prostě jsme se pohádali. 
V: A co zápas?
J: Nevím. Chci to pořešit s mámou a taky s trenérem.
V: Já nechci hrát sám, dělám to kvůli tobě.
J: Děláš to kvůli Sylv ě kamaráde. A neboj budu ti dyžtak fandit.
Asi to tak nezní, ale žere mě to víc než Vildu.
...
V: Vy nejdete?
T: Jedem do Prahy.
V: Co v Praze?
J: Znáš to, Týna potřebuje nový oblečení a očividně nemá kamarádky.😂
T: Css.
V: Tak se mějte.
J: Čus.
T: Ahoj.
Vilda nastoupil do busu směr Slunečná a my čekali na náš bus do Prahy.
T: Nebude mu divný, když zejtra přijdu zase  tomhle?
J: Nebude, protože jsem to myslel vážně. Potřebuješ aspoň jedno triko dokud nezajdem k tobě pro nějaký věci.
T: Ale já u sebe nemám peníze.
J: To je mi úplně jedno a nastupuj.
T: S tebou se fakt nedá normálně domluvit. 
J: Já vím.
Dojeli jsme společně až do Prahy a pak to  vzali metrem k domu Týniny tety.
Jakože fakt se divím, že jsme se neztratili, protože Praha je obří a všichni si určitě pamatujete jak jsem nedávno dvacet minut hledal obchod v jedný vesnici.
J: Neboj se, hlavně klid.
Zazvonili jsme a přišel otevřít nějakej kluk podobně starej jak my.
T: Ahoj Romane. 
R: Týna že jo?
T: Jop. A tohle je Janek.
J: Čus.
R: Zdar. 
T: Jsou doma vaši?
R: Jo. Pojďte dál.
Dostali jsme se do menšího rodinného domku a pokračovali do asi obýváku.
J: Dobrý den.
T: Ahoj.
Tt: Ahoj Týnko. Co tady děláte? Máte s sebou Martinu?
Týně se začala třást kolena a do očí jí šly slzy. Poznal jsem, že potřebuje pomoct a tak jsem jí chytl za ruku.
T: Já potřebuju pomoct.
Tt: Stalo se snad něco?
T: Asi to bude bolet.
Tt: Tak už mě nenapínej.
T: Máma...ona už tady není.
Pevně jsem jí stiskl a snažil se jí dodat energii.
Tt: C-co?
T: Už je to nějakou dobu...
Tt: P-proč jste mě nepozvali na pohřeb? Co se jí stalo? 
T: Ona měla r-rakovinu a nechtěla aby-abychom jí viděli trpět a tak odešla. 
Tt: A s čím potřebuješ pomoct?
T: Táta, on se změnil.