Tvoje současnost je moje minulost -Já tě chápu

11. Pravá stránka

Zbytek večera bych rovnou přeskočil, ale stala se jedna věc, která asi není úplně běžná.
Po večeři jsem šel k sobě do pokoje jako normálně a táhlo mě to k oknu. Tak jsem se podíval a viděl Týnu. A co bylo zvláštní, ona brečela. Řekl bych, že normálně holky večer nebrečí. Dobře, můžou brečet já nevím u filmu, nebo tak něco, ale tohle vypadalo mnohem vážněji. Nebrečela hystericky, brečela smutně. Vypadala jakoby právě prožívala ně co ohromně těžkýho, jakoby byla v koncích. Ptáte se proč to vím? Protože takhle jsem brečel a vypadal já. Jo jsem kluk, ale i kluci mají slabý stránky a ta moje je rodina. Byl jsem na dně, když to s tátou začalo. Byl jsem v koncích. Nevěděl jsem jak mámě a jemu pomoct. Neříkám to běžně, ale já taky pořád nejsem tvrdej boy co nemá city. Uvnitř jsem jinej a řekl bych, že každej v sobě skrývá svojí pravou stránku. Každej máme svoje tajemství. A i Týna v sobě něco nosí a já jí chci pomoct.
Jo vím, teď jste o mně všichni ztratili iluze, že jsem cool boy, když jsem právě prozradil jak jsem citlivej.
Ale tak pořád ještě si můžete sehnat nápoj zapomnění.
Pořád jsem zíral na Týnu a přemýšlel co se mohlo stát. Stalo se něco někomu z rodiny? Má vůbec nějaký sourozence? Nebo někoho měla a on se s ní rozešel? Ne, to nedává smysl.
Tvl takhle fakt na něco přijdu.
Zase jsem nevěděl jestli mám něco udělat, zavolat jí, moment nemám číslo.
Ale určitě musí mít instáč.
Vzal jsem mobil a napsal tam její jméno.
Ukázalo mi to pár účtů, ale její byl hned ten první.
Rozklikl jsem si to a projížděl ty dokonalý fotky. Měla tam i pár fotek s Vildou.
Logicky jsem jí dal follow a rozhodl se jí teda napsat.
Počkat já jí nemůžu říct, že jí špehuju. Za prvý by se mohla naštvat a za druhý by si pořídila závěsy.
A tak jsem jí jen napsal.
J: Čauko, pořád máš všude barvu?😂
Nenápadně jsem jí sledoval z okna, ale jen se na ten mobil podívala jak se rozsvítil a dál seděla a po tvářích jí ztékaly slzy.
Sakra Týno jak ti mám pomoct?
Nakonec jsem si šel lehnout, protože jsem na ní nedokázal koukat jak se trápí.
Neměl jsem ani náladu zírat na Netflix a tak jsem zíral do stropu než jsem usnul.
...
Kolikrát ten pitomej budík tenhle tejden ještě uslyším sakra?!
Zbytek rána probíhal prakticky stejně jako včerejší ráno tak to skipnem a jdeme na to jak vycházím z domu a čekám před Týniným domem až přijde.
J: No konečně přichází slečna pomalá.
T: Klidni hormon. A mimochodem zdravit tě doma neučili?
J: Hele já ani nevím. Můžem se jít zeptat mojí mámy.
T: No já vím, že jo, ale ty si to asi zapomněl tak ti to připomenu. Když někoho vidíš říkáš buď dobrý den, nebo ahoj.
J: Jo ahá. Dobrý den slečno pomalá.
T: No dobře no, ale prosimtě ve škole říkej taky dobrý den jo.
J: Jasný.
Vyrazili jsme na zastávku a já se odhodlal se zeptat na ten včerejšek a vlastně i předvčerejšek, protože to brečela taky jak si vzpomínám. A jestli si pořídí závěsy tak ok, ale ať mi řekne co se děje.
J: Týno já mám na tebe takovou otázku.
T: No tak se ptej.
J: Proč večer brečíš?
T: Co?
J: Mně to říct můžeš.
T: Janku, ale já ti nemám co říct.
J: No tak Týn, já tě viděl.
T: Jak si mě mohl vidět?
J: Přes okno.
T: Ty mě špehuješ?
J: Né. Jenom jsem šel okolo okna a viděl tě, nic víc.