just friends...

I.

Čaukyyy, tak první kapitola DNF fanfikce. Kdyby se to komukoli, kdo je v týhle ff zmíněný nelíbilo, jednoduše ji strhnu. Tak si to užijteee.
!fluff!

                 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

    Dream mě nehorázně štve. Ne, že bych ho neměl rád, ale teď mě fakt štve. Sedím u něj v bytě na gauči a snažím se věnovat filmu, což s jeho rukou položenou kolem mých ramen vůbec nejde. Jsme u sebe tak blízko, že se naše kolena dotýkají. Druhou rukou má na mém stehni, do kterého kreslí palcem malá kolečka. Vypadá to, jako bychom spolu chodili, ale tak to není. To určitě ne. Ne, když mi pořád do ucha šeptá věty jako- Georgi, ty jsi fakt můj nejlepší kámoš. Jsem rád, že mám kamaráda jako seš ty.
Tohle si asi páry neříkají. A to mě taky štve. Už dlouho jsem do Claye zamilován, ale neměl jsem tu kuráž mu to povědět. Prvně jsem si říkal, že když už, tak ne přes cally a zprávy. Chtěl jsem mu to říct z očí do očí. Dívat se do těch jeho překrásných očí, i když pro mě žlutých. Dívat se na jeho rty, když bude odpovídat. A teď, když jsem tu, mu to zas nedokážu říct. Zas mám miliony důvodů, proč bych měl počkat. Sapnap říká, že jsem už čekal dlouho a možná má i pravdu, ale já mu to prostě nedokážu říct. Jsou to lehká slova, opravdu. Miluju tě. Dvě slova, která nesou ale o dost větší význam. A která nedokážou opustit má ústa v Dreamově přítomnosti. Mám před sebou ale ještě týden, takže třeba nakonec v sobě tu odvahu najdu a vyslovím to. A třeba mi to řekne nazpět. Ale to bych musel mít opravdu velké štěstí a nemyslím si že existuje, aspoň ne pro mě.

    ,,Nad čím přemýšlíš?" ozval se najednou Dream a ruku z mých ramen sundal, aby ji zas mohl zabořit do mých vlasů. Při tom doteku mi přeběhl mráz po zádech a zrudnul jsem v obličeji.
,,Je ti zima?" zeptal se zas a přisunul se ke mně blíž.
,,N-ne, není." Odstrčil jsem ho a sedl si na druhou stranu gauče. Mísu s popcornem jsem mu taky ukradl. Zmateně se na mě podíval a já se snažil věnovat filmu. To se mi ale nedařilo, když se Clay posunul blíž a zase mě obejmul.
,,A-asi si půjdu lehnout." zašeptal jsem a zvedl se. Nechal jsem Dreama u televize a šel do jeho pokoje. Měli jsme to na střídačku. Já jeden den na gauči a on v posteli. A naopak.

Zavřel jsem za sebou dveře a sedl si k počítači. Dream měl v pokoji dva stoly vedle sebe, takže měl i každý dost místa pro svou výbavu na streamovaní. Když jsme měli streamovat spolu, tak jeden z nás byl většinou v obýváku, aby se neozývala ozvěna.
Zapnul jsem minecraft a přihlásil se na Dream SMP. Zaplavila mě vlna vzpomínek a tak jsem radši počítač zas vypl. Na chodbě jsem slyšel kroky. Rychle jsem zalezl do postele a dělal, že spím. Uslyšel jsem dveře, jak se pomalu otevírají a pak se pode mnou prohnula matrace. Měl jsem zavřené oči, ale věděl jsem, že si Dream ke mně sedl. Přivřel jsem oči ještě víc.

,,Vím, že nespíš." zasmál se potichu a já nic nedělal.
,,Nevím, jestli jsem něco proved, ale omlouvám se. Asi to máš teď těžké a hlavně musíš být unavený po tom letu. A zítra můžeme klidně zůstat tady a nic nedělat, dokud si nezvykneš na tu časovou změnu." řekl a já se tentokrát zvedl.
,,Nic jsi neudělal." Lež.
,,Jen jsem vážně unavený a bojím se jak budou probíhat ty streamy, aby fanoušci nevěděli, že jsem tu." Další lež.
,,A opravdu jsi nic neudělal." Proč takhle lžu?
Dream se ke mně naklonil a pak dal ruce kolem mého pasu. Obejmul mě. A já jeho taky. Neměl bych, ne pokud se chci cítit líp. Ale nedokážu mu odolat. Tomu smíchu, těm ďolíčkům, jeho hlasu. I kdyby mi řekl, že už nemůžeme být přátelé, nedokázal bych na něj být naštvaný. A to mě taky štve. Chci na něj být naštvaný. Chci mu říct, aby to nedělal. Aby mě takhle nemučil. Nechci se takhle cítit. Měl bych mu to říct. Opravdu bych měl. Ale nedokážu to.
,,Jsem srab..." nejtišeji jsem zamumla do jeho ramene a naše objetí ještě prohloubil.
,,Co jsi to řekl?" zeptal se a já zatřepal hlavou.
,,Nic. Jsem unavený."
Dream se šoupl na stranu a přitlačil mě k posteli. Pak mi přehodil lehkou deku přes mé tělo, stále v oblečení, co jsem měl v letadle, a stiskl mi ruku.
,,Hezké sny." zvedl se a vyšel z pokoje ven.

Až potom jsem vydechl všechen vzduch, který jsem zadržoval v plicích. Mé srdce bilo jako splašené, určitě jsem vypadal jako rajče a klepaly se mi ruce z jeho doteku. Hlava na mě ale řvala, že jsem blb, že jsem měl šanci mu říct, jak moc ho miluju. Křičela ta slova, co jsem mu měl říct, ale neřekl.
,,Miluju tě." zašeptal jsem, jakoby mi to mohlo pomoct. Jakoby ta bolest hlavy díky tomu přestala. Ale naopak. Cítil jsem se ještě hůř. Byla mi zima, i když na Floridě je v noci pořád tepleji než v Londýně. A zároveň mi bylo vedro, i když okno bylo dokořán a v rohu pokoje hučela klimatizace. Byl jsem zmatený. Měl jsem se takhle cítit? Není láska spíše něco jako bušení srdce a horko v obličeji? Neměl jsem tušení.

V obývacím pokoji vedle jsem slyšel televizi, která se po chvíli vypla. Dream už nejspíš spal. A já měl hlad. Spíše chuť. Na něco sladkého.
Vykradl jsem se z postele a konečně se převlékl. Vzal jsem si obyčejné tepláky, trochu větší a pak mikinu, co ležela na zemi. Byla mi větší, opravdu o dost, ale to mě nezajímalo. Potichu jsem vyšel na chodbu a zamířil do kuchyně. Jediným problémem bylo, že kuchyně byla spojená s obývacím pokojem, takže jsem musel opravdu co nejtišeji otevírat lednici. Když jsem v ní nic nenašel, ani čokoládu, tak jsem začal otevírat skříňky. Našel jsem nějaké pytlíky s bonbony, ale to je vše. Aspoň něco. Vzal jsem je a už jsem se chystal zpět do pokoje, když v tom jsem slyšel Dreama něco říct. Podíval jsem se na něj, ale spal. Přešel jsem blíž a sedl jsem si těsně vedle něj.
Co to dělám? pomyslel jsem si. Vztáhl jsem svou ruku k jeho čelu a položil ji na tvář. Měl hebkou kůži a teplou na dotek. Nemá horečku? Ruku jsem položil na jeho čelo, abych zjistil, zda ji doopravdy má. Celý hořel. Došel jsem zpět do kuchyně a namočil hadr ve studené vodě. Položil jsem mu ho na čelo. Pohladil jsem ho po tváři a on se při tom dotyku nepohodlně otočil. Bylo to moc? Ale bylo to příjemné... Dotýkat se ho...
Rychle jsem se zvedl. Dal jsem si pár facek, za to, jak jsem se choval a vydal se zpět do pokoje.
Co můžu říct? Miluju ho.

                ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

word count- 1152