Diary of roses

4

*Zayn*

Niall přišel domů trošku utahaný a hned zalezl do postele s pytlíčkem krve ,,Tak jak to šlo?" Zeptal jsem se a sedl si k němu na postel ,,Docela v pohodě, zítra se zase uvidíme," usmál se ,,Je super, že se v její přítomnosti umím ovládat, jakože nic nepozná," pokračoval ,,Počkej, snad se ří nelíbí člověk?" Zasmál jsem se ,,Ne, ale s vámi čtyřma jsem pořádek je dobrý vyjet ze stereotypu," odložil prázdný sáček na noční stolek.

Ještě jsme si chvíli povídali a pak jsem šel spát. Doufám, že mu to s Michelle vyjde. Sice netuším jaký má plán, ale doufám, že se mu to povede.

*Michelle*

Pondělní ráno jsem skoro celé strávila v posteli a snila si o Niallovi. Včera večer to bylo opravdu úžasné. Já vím, já vím, znám ho jenom jeden den. Nebo spíš noc a půl, ale bylo to hezký.

Doufám, že dneska zajde....když to slíbil. Snad to není podobnej idiot, jako většina kluků.

Odpoledne jsem odmítla Anetu a její nabídku na společné nákupy, protože jsem netušila, kdy nebo jestli vůbec Niall přijde. Nemám na něho číslo a bylo mi trapné volat Zaynovi.

Rozhodla jsem se přečíst si nějakou doporučené knížky. Většinou to jsou méně známí autoři z Francie nebo Anglie. Profesor Bay vždy probírá autory podle původu, Ne podle doby, což mě občas mate.

Začala jsem básněmi od jakéhosi Maxmiliána MacLepheapsna. Už podle jména se mi nezdál a měla jsem pravdu! Je to hrozně temný. Ten chlap byl nejspíš takovej dobovej emo, povzdechla jsem si, když jsem četla první odstavce o pouštění žilou. Po třetím odstavci jsem toho musela nechat, protože se mi z toho dělalo špatně. Krev, žíly....ble! Fakt to nemám ráda.

*Louis*

Ležel jsem na posteli, vedle Harryho. Pohrával jsem si s jeho kudrlinami a zároveň ho chránil před pruhem slunečního světla, který by špatně zataženým závěsem dopadal na jeho hrudník, takhle dopadal na moje záda. Harry byl jediný, který neměl talisman. Pokoušel jsem mu nějaký sehnat, ale čarodějky nejsou moc ochotného většinou to dělají, jako protislužbu a Harry je přece jen skoro novorozenec.

Pamatuju si, jak jsem ho poznal. Narazil do mě, když opilý vycházel z hospody. V roce 1836, bylo mu pouhých osmnáct. Nevinných osmnáct....a mě dvacejedna. Vlastně nějakých dvěstěsedm, ale to k jedno.

Narazil na mě a já byl tak omámený vůní jeho kůže a zrychleným tepem, že jsem se jím nechal natlačit na stěnu protějšího domu. V té době jsem byl už tak padesát let bez lidské krve, takže vysát ho nepřipadalo v úvahu. Upír se může živit i lidským jídlem, ale bez krve naprosto zeslábne a lidská krev je navíc jako droga. Chcete pořád víc a víc.

Chtěl jsem ho odstrčit a odejít, ale pohled do jeho smaragdových očí mě naprosto uzemnil. Harry na mě začal svým opilým hlasem mluvit a rukou mi přejel po hrudníku. Zachvěl jsem se. Bylo mi to hrozně příjemné.

Nakonec se ukázalo, že nebyl dostatečně opilý na to aby na to zapomněl a když jsem ho další den "omylem" potkal na všechno si vzpomněl a začal se omlouvat, byl hrozně roztomilý.

Začali jsme se scházet, sice potkají, ale scházeli jsme se.

Věděl jsem, že to není dobré, protože si k sobě akorát tvoříme vzájemné pouto, ale Harry se stal mojí drogou. Zamiloval jsem se do něj jenomže já jsem upír a on byl zasnoubený s nějakou bohatou holkou. Šlo tam jen o peníze a Harry z toho nebyl zrovna nadšený.

Nechtěl jsem být sobecký, ale potřeboval jsem ho, ne jeho krev, ale jeho.

Řekl jsem mu co jsem a on mě políbil. Nechápal jsem proč a on mi to doposud nevysvětlil. Chtěl, abych ho proměnil, ale já mu nechtěl zkazit život i když jsem věděl, že bez něho to bude jenom horší. Harry vyhrožoval, že je jestli ho neproměním najde si ke mě cestu jinak nebo si něco udělá.

Skoro mě až donutil ho proměnit, ale jsem neskutečně šťastný, že jsem to udělal, protože ho mám napořád.

Harry se ve spánku pohnul a ještě víc se schoulil do mého objetí. Přejížděl jsem mu břišních svalech a on spokojeně vrněl. Už bych bez něho nebyl schopný vydržet ani hodinu, natož věčnost.

*Michelle*

Bylo půl třetí, když přišel Niall. Slušelo mu to, ale byl hrozně bledý. Přinesl mi další rudou růži, Tak jsem jí dala k té předešlé. Tu pozornost si nechám líbit.

,,Dáš si čaj nebo kafe?" ,,Čaj, prosím," usmál se a sednul si ke stolu. Položila jsem před nás dva hrníčky se zeleným čajem a talíř s čokoládovými řezy ,,Dej si," nabídla jsem mu ,,dneska jsem pekla," pokusila jsem se aby to znělo skromně ,,Děkuju," jeden si hned vzal ,,Jo a něco jsem ti přinesl," řekl se skoro plnou pusou, jeho gentlemanská povaha najednou zmizela a uculoval se jako malý kluk, z kapsy mikyny vytáhl malou skleněnou nádobku se zeleným obsahem ,,maž si dvakrát denně ty modřiny, snad zmizí," ,,To by bylo super, kdyby zmizely," zasmála jsem se a Niall se s plnou pusou jen zasmál.

V kuchyni jsem si ještě hodinu povídali o naprostých hloupostech. Nejdřív o tom kde sem se naučila vařit, pak že nemám ráda bílou čokoládu, ale mám ráda bílém twix....

Šli jsme si sednout do pokoje na gauč. Niall si sedl proti sluníčku a musel si zakrýt rukou tvář, aby mu slunce nesvítilo do očí. Ve slunečním světle se zaleskl jeho prsten se smaragdovým kamínkem ,,Co jsi dělal na tom hřbitově?" Už jsem to chtěla vědět. Niallovu tvář opustil úsměv a nahradila kamenná maska ,,To není podsta-" ,,Neříkej to slovo," skočila jsem mu do řeči ,,chci to vědět," zvážnila jsem. Niall se převážil dozadu a skřížil si ruce na hrudníku ,,Nechceš to vědět," řekl s klidem v hlasu ,,Neznáš mě, jak si můžeš být tak jistej?!" Poposedla jsem si k němu, chtěla jsem mu vidět do očí ,,Věř mi," zvednul se a šel do chodby ,,Tak proč jsem chodíš? Musel jsi vědět, že se na to zeptám," sledovala jsem jeho záda, jak se zastavil před dveřmi. Nechtěla jsem, aby odešel, ale tohle mě celý víkend neskutečně štvalo ,,Stačí říct, že mě nechceš vidět," zatáhla jsem ho za mikynu, abych mu viděla do očí, ale on se na mě stejně nedíval ,,To jsem neřekla," zvedla jsem mu bradu, abych mu viděla do očí ,,Kdybych ti řekl co jsem tam dělal, nechtěla bys mě už v životě vidět," propálil mě pohledem svých blankytných očí ,,Nefandi si tolik," usmáli jsme se oba.

,,Už radši půjdu," natáhl ruku ke klice a pootevřel dveře ,,Nechoď," nalepila jsem se na něj, abych mohla přibouchnout dveře. Rukou jsem se opřela o jeho hrudník, pokrčila levou nohu a pravou rukou jsem zase zavřela dveře.

Hrozně hezky voněl, skoro bych řekla, že po růžích. Podívala jsem se mu do očí, v kterých mu lítaly rudé jiskřičky. Zrychlil se mi tep, ale Niall byl v pohodě, vůbec se mu nezrychlil tep, popravdě jsem vůbec necítila jeho tep.

Očividně mu to nebylo příjemné, tak jsem se odtáhla. Niall mě chytnul za zápěstí a přitáhl si mě zpátky.

Přejel mi prstem po klíční kosti, pak po krku a párkrát mi přejel po tepně. Instinktivně jsem trochu zaklonila hlavu, Niall hypnotizoval pohledem můj krk. Trošku ke mě naklonil hlavu a try přejel po tepně, vydal ze sebe něco mezi vzdychem a nadechnutím a rychle se odtáhnul. Měl přivřené oči a pohled upíral na podlahu.

Udělal krok dozadu a natáhl se po klice ,,P-promiň," zakoktal a otevřel dveře ,,Neomlouvej se," natáhla jsem k němu ruku, ale on se mi vysmyknul a zmizel ze dveří.

Pak jsem slyšela jenom jeho rychlé kroky po schodech dolů.

Co se stalo?