Diary of roses

1

,,Ano mami, budu opatrná," slibovala jsem své matce po telefonu ,,A zítra mi zavolej, potřebuju s tebou probrat oslavu Nataliiných narozenin," nechápu proč chce řešit oslavu mojí sestry v září, když má narozeniny až za měsíc ,,Jo, Jo. Tak pa, už musím," rychle jsem jí odbyla.

Posbírala jsem po bytě poslední doplňky a vyrazila na party mého spolužáka Daniella. Tenhle rok jsem začala studovat literaturu a historii na jedné londýnské univerzitě. Zatím jsem začala dobře, profesoři jsou milí i když pan Bay, který má přednášky literatury a poezie mluví většinou o méně podstatných umělcích, kteří třeba vydali jen jednu knihu v 18. Století on se o ní nějakým způsobem dozvěděl a hned je to další téma jeho přednášky.

Nasedla jsem na autobus, ta party je sice 10 minut pěšky, ale v autobuse jsem se měla sejít s mojí kamarádkou Anetou.

,,Ahoj," usmála jsem se, když jsem jí konečně uviděla sedět vedle jednoho punkera ,,Ahoj," usmála se na mě a já si sedla na místo vedle ní a obtloustlé ženy ,,Hele, James říkal, že by nás byl možná schopnej protlačit k Funky Budhovi kdyby jsme od Dana vypadly do půlnocí," rozsvítila displej svého mobilu a zkontrolovala poslední chaty ,,Klidně ale aby nebylo blbý odejít tak brzo," ,,Řeknešm že zítra něco máš," pokrčila rameny.

Party byla v Daniellově bytě, má to tam hezký, ale na to kolik pozval lidí malý. Jedno se mu ale musí nechat, má dobře namixovanou muziku.

S holkama jsme tančily a občas se k nám přidal nějaký neznámý a opilý kluk.

Před půlnocí jsme se s Anet odešly nebo spíš já si vzpomněla na Funky Budhu a vyrvala Anetě skleničku ve které byla vodka, v druhé ruce měla džus, tak předpokládám, že se jí to nechtělo míchat.

,,Kočko, jdeme na bus," chytla jsem jí za ruku, protože mířila k parku ,,Vždyť je to jen přes park, neboj," pověsila se na mně ,,Ty už si taky požila," konstatovala jsem. Aneta na mě mrkla a táhla mě přes silnici k parku. Funky Budha byl na druhé straně parku a tak jsme prochu přidaly do kroku. V parku nikdo nebyl a kromě světla pouličních lamp bylo všude temno.

,,James se neskutečně má, když je jeho táta manažerem takovýho klubu," začala Aneta, studený vzduch jí očividně trošku probral, protože její přiopilý výraz zmizel a ona si vesele vykračovala ,,To má," kývla jsem, pod lampou se něco mihlo, ale nebylo to zřetelné abych to rozpoznala. Možná jen moje fantazie, pomyslela sem si ,,Víš, že se mnou chtěl chodit?" Pokračovala Anet, která si očividně ničeho nevšimla ,,A proč si s ním teda nechodila?" ,,Měla jsem zálusk na jednoho kluka z O5 klubu," přitáhla jsem si džísku blíž k tělu, protože zavál docela chladný vítr ,,jenomže to byl gay," v kabelce mi začal vibrovat mobil ,,aspoň myslím...i jeho jméno sem z něho musela páčit," koukala jsem se na displej Daniell ,,Anet dojdi sama tohle vyřídím a prijdu," byly jsme skoro na konci parku, klub už byl vidět ,,Dobře," pokrčila rameny a pochodovala dál.

,,Ahoj Dane," nasadila jsem nejmilejší tón ,,Kam si zmizela?" Řekl trošku přiopile ,,promiň, zítra něco mám a jsem docela unavená," zalhala jsem. Světlo lampy protnul něčí stín, ale když jsem se otočila už tam nic nebo nikdo nebyl. Asi jen listí, opakovala jsem si ,,Že si nic neřekla," skoro fňuknul Dan a hned se rozesmál ,,Fakt promiň, nemohla jsem tě najít," už mi byla dost zima a popravdě jsem se začínala bát ,,Víš co? Já už musim, je tu totiž Jane," tohle znělo už hodně opile ,,Jo, jasně. Bavte se," zněl jako bych ho zdržovala a přitom mi zavolal on ,,To teda budem," to budem zdůraznil. Už jsem na něj neměla náladu, tak jsem to típla.

Zasunula jsem mobil zpátky do kabelky a vyrazila ,,Ahoj," ozvalo se za mnou. Neskutečně jsem se lekla. Otočila jsem se a za mnou stál kluk, tak o dva roky starší jak já, tmavé vlasy rozdrbané a oblečení měl pěkně špinavé. No super, bezdomovec ,,My se známe?" Zeptala jsem se ,,Mužem, jestli chceš," udělal krok ke mně, na světle vynikly jeho tmavé oči, kdybych nevěděla, že člověk nemůže mít přirozeně rudé oči, řekla bych, že je má jako podlité krví. Žilky pod očima měl vystouplé a byl úplně bledý ,,Omluv mě, už musím jít," otočila jsem se. Jestli je zdrogovanej, tak je to dost blbý v těch jehlách co mám se dost blbě utíká a pochybuju, že bude můj křik slyšet na ulici. Přidala jsem do kroku, kolem mě se zase něco mihlo a ten kluk stál teď přede mnou ,,Co to k sakru je?" Neskutečně jsem se lekla a začala jsem couvat ,,Přede mnou neutečeš," usmál se ,,Nech mě bejt, jinak budu křičet," ,,Zkus to," rozběhl se a ve vteřině byl u mě, nebo ne u mě, přitlačil mě na strom a vypadalo to jako by se vznášel. Zatraceně jsem se bála, nemohla jsem se ani pohnout, měl hroznou sílu a tlačil do mých paží. V krku mi najednou vyschlo a v hlavě mi lítaly nejrůznější myšlenky...zabije mě nebo mě znásilní...nebo znásilnění a potom zabije? ,,Nech mě," zkusila jsem se vyrvat z jeho sevření. Ten kluk mi odhrnul vlasy z krku a odhrnul mi límec bundy. Zavřela jsem očím ať to bude cokoliv, tak jen ať to je rychlý. Po tváři mi sjela první slza.