Diary of roses

1

Cítila jsem studený vzduch na mém krku. Bála jsem se otevřít oči.

,,Hey," ozval se třetí hlas a sevření zcela povolilo, já jsem spadla a konečně otevřela oči. Toho kluka ode mě někdo odtrhl, ale kdo. Na druhé straně se skláněl nějaký blonďák nad hromádkou prachu. Otočil se na mě a něco schoval do vnitřní kapsy bundy. Jeho modré oči ve tmě zářily.

,,Už se neboj," přibližoval se ke mně ,,je pryč," na tváři mu zářil úsměv, ale mnohem milejší, než tomu psychopatovi ,,K-kdo si?" Vykoktala jsem ,,To teď není podstatný," podal mi ruku a pomohl mi se zvednout ,,Kam si šla?" Zeptal se ,,To není podstatný zase pro tebe," zachvěla jsem se, nebála jsem se s ním, spíš naopak ,,Takže předpokládám, že do klubu," nahodil drzý úsměv.

,,Nialle? Kde je?" Běžel k nám někdo, nemohla jsem si pomoct, ale tenhle hlas jsem znala ,,Už není," otočil se ten kluk (teda Niall) na běžícího ,,Z-zayne?" Poznala jsem ho, když jsem zaostřila. Zayn se mnou chodí na Literaturu, je takový tajemný, uzavřený a trochu temný. Ne jako emo nebo tak někdo, jen jsem ho od začátku roku neviděla jak se usmívá a jednou mu vypadla z tašky nějaká knížka o magii ,,Adamsová?" Byl rozhodně překvapený ,,Radši Michelle," kýval jsem.

,,Neměla by ses tady toulat," zvážnil ,,to už jsem taky zjistila," setřela jsem si slzy z tváře ,,Ostatně, kdyby tady někdo našel tebe," kývnul k Niallovi ,,Ty bys přišel pozdě," usekl drze a Zayn se zamračil ,,Díky" syknul Zayn ,,Řekne mi někdo co to bylo zač?" Obořila jsem se na ně ,,Už nic podstatného," kouknul se na mě blonďák ,,Hádám, že podstatný je tvoje oblíbený slovo," ,,Nialla z toho vynech," zastavil mě Zayn ,,Jako by to šlo," zasmál se blondýn ,,Mě málem zabili, ale vy se klidně bavte," začínala jsem být hysterická ,,Myslím, že by měla jít domu," konstatoval s chladem Niall ,,Jo, můžeš jí doprovodit," zajímavý, jak se baví o mně, ale nikdo se mě neptá ,,Zvládnu to sama," sekla jsem ,,Po tom, co se stalo to není dobrej nápad," otočil se na mě Zayn ,,Co kdybys napsala té svojí kamarádce, že nedorazíš a já tě pak doprovodil," řekl Niall a probodnul mě svým chladným pohledem ,,A jak víš sakra o Anetě?!" ,,Tak napíšeš jí?! Já ještě někam musím," obořil se na mě Niall a já se začala trošku bát. Vyndala jsem mobil a začala psát SMS.

,,Nemůžeš tam bez ostatních," začal se Zayn bavit s Niallem ,,Už to chci mít za sebou," ,,To ti věřím, ale sám to nedáš," řekl upřímně Zayn ,,Jdu tam s klukama," ,,Jdu taky!" Rozhodl Zayn. Tahle konverzace se začínala zdát zajímavá i když jsem nevěděla o čem je ,,Ne, to nedovolím. Co kdyby se ti něco stalo? Si blázen?!" Niall mu položil ruku na rameno ,,Už jsem ztratil hodně lidí a nechci si brát na svědomí i tebe," na to, že když Zayn přišel, tak si šli po krku tak teď jsou dost dobří kámoši ,,A tohle ti nic neříká?!" Zayn si trochu odhrnul tričko a ukázal Niallovi něco na svém hrudníku. SMS jsem měla napsanou, jen jsem chtěla vyslechnout co nejvíc z jejich rozhovoru ,,Víš, jak špatně by se teď zaučoval někdo novej....zrovna teď," Niall se napřímil a kouknul směrem ke mně ,,Nemůžu tu jen tak stát a nic nedělat, s tím nepočítej," obořil se na něj Zayn ,,Neboj, dneska to jenom ohlídneme. Až půjdem na jisto budeme potřebovat co nejvíc...lidí," uchechtl se nakonec Niall. Otočila jsem se na něj a on se najednou zadíval nad sebe ,,Už musíme jít" rozpochodoval se ,,Michelle," trošku se zasekl, když moje jméno vyslovoval ,,Pojď, prosím," ,,Jasně, ahoj Zayne," otočila jsem se na Zayna a vřele se usmála.

Byla jsem ráda, když jsem stíhala tempo ,,Asi se nemám ptát o čem ste se to bavili," popoběhla jsem ,,Ne, to bys neměla," usmál se Niall a trošku zpomalil, když viděl že mu rapidně nestačím ,,Ale přesto se ptám," nenechala jsem se i když mi do toho nic není ,,Nejde o tebe, tak se nezajímej," ,,A co byl zač ten kluk nebo kam zmizel se asi taky nedozvím," ,,Přesně, nedozvíš," vypadal, že ví kam jde a za chvíli jsme se dostali k mému bytu ,,Pojď nahoru, jestli chceš," odemkla jsem dveře a postavila se mezi futra ,,Víš, že by sis neměla zvát cizí lidi do bytu," je docela hezkej, pomyslela jsem si. Modré oči mu v kontrastu s bílou pokožkou zářily a blond vlasy vyčesané nahoru mu nehorázně slušely, byly vidět tmavé odrosty, takže si barví vlasy. Na krku se mu houpal přívěsek stříbrného půlměsvíce a na ruce leskl prsten se safírem a vyrytými vzory. Přestala jsem ho skenovat a usmála se ,,O tom co se stalo radši nikomu neříkej," ,,Jasně," přikývla jsem,protože bych to ani neuměla vysvětlit ,,A na ty ruce si dej obklad," nechápala jsem. Sundala jsem si bundu uviděla obří modřiny po stisku toho psychopata ,,Bože," vzdychla jsem a na jednu šáhla, hrozně to bolelo ,,To bude v pořádku," řekl Niall, nevím proč, ale jeho hlas mě utěšil, bylo to příjemné ho poslouchat ,,Ani nevím, jak ti dostatečně poděkovat za záchranu života," ,,Nemusíš děkovat," usmál se ,,Tak aspoň díky," podala jsem mu ruku na rozloučení. Niall se zarazil a vypadal, jako by jím projel elektrický výboj, pohledem hypnotizoval moje zápěstí. Ruku jsem stáhla, nechápu co jsem udělala špatně ,,Nialle, jsi v pohodě?" Podíval se na mě a oči měl tmavší, něco mezi hnědou a červenou. Když viděl, jak se na něj dívám sklopil podled a otočil se ,,Už bych měl jít," řekl trošku naštvaně ,,Jo, Asi jo....ještě jednou děkuju," přivřela jsem dveře ,,Sbohem," řekl Niall a odešel ,,Naviděnou," špitla jsem.

Doma jsem přemýšlela jak je možné, že se mu zbarvily oči. Možná jsem měla halucinace z šoku. Možná.

Dala jsem si sprchu a zalezla do postele. Pustila jsem si televizi kde dávali Stmívání.

Ne, přece nemůže.....zavrtěla jsem hlavou nad svýma paranoidníma myšlenkama o Niallovi a usla.